Červenec 2016

Červencový pozdrav ze záhrobí

19. července 2016 v 21:10 | Nebohá
Můj blog už možná dostál svému názvu a nikdo živý už sem nezabloudí, ale snad se to zase změní. Děje se toho tolik a můj život se nestíhá odehrávat na internetu i ve skutečnosti, tak jsem na delší chvíli z toho všeho vypadla. Návrat ze Stockholmu proběhl v pořádku, všechno jsem přežila a s oblibou říkám, že jsem teď takový nomád. Pohybuju se mezi moravskou metropolí a jednou vesnicí na Vysočině a hlavním městem. Zjistila jsem, že státnice mám už na začátku září, tak začínám decentně šílet, i když k tomu není důvod. Máme si vybrat tři témata, nějak si je zpracovat a pak si jedno z nich vytáhneme. Momentálně se nořím do studia švédského komiksu, pak jsem se rozhodla pro svého oblíbeného švédského malíře Carla Larssona a jeho současníky a jako třetí téma jsem zvolila seriózní "severské mumie v rašelinách".

Projekt Isaac v úzkých se začíná nějak rozjíždět a já už si pochopitelně maluju, jak velký a důležitý a přínosný to jednou bude. Pozvala jsem do Česka autora doličného komiksu a jeho kolegyni a snažím se sehnat peníze na jejich letenky. Jinak žádná přednáška na komiksovém festivalu ani v knihovně nebude. V mých představách to bylo o dost jednodušší, tak jsem měla konstatní pocit, že selhávám a nikdy se nebudu moct žádné produkci věnovat, když ani takovouhle věc nezvládnu. Ale pak jsem si udělala soukromou fiku, v klidu si sedla ke kávičce a cosi mě osvítilo. Tak nějak mě napadlo, že když se peníze na letenky teď neseženou, no tak co, co se vlastně stane? Tak prostě přijedou jindy. Výstava bude, komiksy se prodávat budou, jenom by to jednoduše bylo bez autorské účasti. I tak to bude skvělý. Samozřejmě bych byla (hodně) zklamaná, ale svět by se nezbořil. To mě teď trochu upokojilo, ale stejně mi držte palce, ať mi ten grant vyjde. Je nejvyšší čas, pokud nevyjde tohle, nebude nic.

Přespříští týden už budu zase jinde, tentokrát definitivněji. Mé nebohé srdéčko dostalo v lednu fatální zásah, moji misi Švédsko jsme se dotyčným střelcem úspěšně přežili, a protože stav akutního štěstí stále trvá, zvedám kufr a emigruju do babky měst za hlasem svého srdce. V knize Pohádka mého života se začne psát nová kapitola. (A sem nové články. Tentokrát doopravdy.)