Sámská buditelka Elsa Laula

12. listopadu 2015 v 23:25 | Nebohá |  Švédsko a sever v 19. století
Elsa Laula patří k osobnostem, které se nesmazatelně zapsaly do sámských dějin, ale za hranicemi Skandinávie je to téměř neznámá osoba. Ve stejném roce, kdy v Rusku zuřila revoluce, se Else povedlo dosáhnout něčeho, o čem svérázný sámský národ dlouho snil. 6. února 1917 svolala do norského Trondheimu společně s Danielem Mortensonem, který stejně jako ona vytrvale bojoval za uznání sámských práv, první sámský sněm.

Sámové, jinak řečeno Laponci, to v 19. století neměli jednoduché. Přestože je tato etnická menšina původní severským obyvatelstvem, nazývala je vrchnost i vláda divochy a podle toho s nimi také zacházela. Sámové obývali, a nutno dodat, že stále obývají, území převážně v oblasti polárního kruhu. Tyto části spadají pod Norsko, Švédsko Finsko, ale také neskandinávské Rusko. V době, o níž bude řeč, fungovala takzvaná norsko-švédská unie. Sámská charta přijatá roku v polovině 18. století, která měla Sámům zaručovat právo na volný chov a pastevectví sobů, částečnou svobodu při výběru občanství, válečnou neutralitu a do určité míry i právo na užívání půdy, prošla ve 40. letech následujícího století změnami. V Norsku panovala poměrně protisámská atmosféra. Sámové žili skoro na okraji společnosti a do jeho života jim neustále zasahoval stát. Situace částečně vygradovala v roce 1852 známým povstáním v Kautokeinu*, kdy několik rozzuřených Sámů napadlo několik norských hodnostářů. Důvodem k povstání bylo kromě jiného pravděpodobně uzavřením norsko-finských hranic, čímž došlo k omezení práva na volný pohyb nejen osob, ale i stád sobů. To pro Sámy žijící de facto z darů přírody to představovalo závažný problém. Norsko ve své protisámské politice přitvrdilo a ani ve Švédsku na tom Sámové nebyli o mnoho lépe.

Elsa Laula
Elsa Laula Renberg
(www.sverigesradio.se)

Do takové atmoféry se tedy v roce 1877 narodila Elsa Stina Larsdotter Laula, švédská Sámka. Přestože tehdy nebylo zvykem, aby dívky chodily do školy, dostalo se Else slušného vzdělání. Po dokončení reálné školy v Örebro odjela studovat do Stockholmu a stala se z ní porodní bába.

Snad proto, že Elsa pocházela z ryze sámské rodiny a o příkořích páchaných na tomto malém národě věděla svoje, začala se poměrně brzy zajímat o práva svého lidu. Ve Stockholmu se seznámila s feministkou Annou Lindhagen a její bratrem Carlem Lindhagenem, který se snažil v riksdagu prosadit právo Sámů na vlastnictví půdy. Už během studia ve založila jakýmsi sámský spolek, Lapska Centralförbundet, protože chápala, že ze všeho nejdůležitější je nejprve Sámy sjednotit do nějaké funkční organizace. Elsa se stala hlavou této organizace a její manifestační pamflet Inför lif eller död? Sanningsord i de lapska förhållandena se jí povedlo rozšířit mezi členy riksdagu. To byl významný krok. Nedostatek financí však Elsu a její spolupracovníky donutil Lapska Centralförbundet rozpustit.

Inför lif

Inför lif eller död? neboli v mém překladu Smrt, nebo život? Pravdivá slova o sámských záležitostech

(www.southsaamihistory.wordpress.com)


Elsa to ale nevzdala. O něco později se provdala za Tomase Renberga, který sdílel její názory a podporoval ji, a přestože se starala o šest dětí, jezdila po kraji a burcovala lid k boji o vlastní práva. V roce 1917 její snahy a úsilí konečně přinesly kýžený úspěch. V Trondheimu se měli setkat Sámové nejen z Norska, kde v té době Elsa s rodinou žila, ale i ze Švédska. Zajímavostí je, že sjezd uspořádala de facto Elsina feministická organizace Brurskankens samiska kvindeforening, a tak v komisi seděly ženy. Účastníky sjezdu tak tvořily téměř ze třetiny ženy. V Trondheimu se však ukázalo, že Sámové nejsou zcela jednotní, co se týče dalšího postupu. Zatímco jedna skupina, ta, ke které přináležela také Elsa Laula, bojovala za udržení sámských tradic a hodnot, druhá skupina se chtěla zařadit do většinové společnosti a takříkajíc splynout. Dokonce jim ani nevadilo, že jejich děti nesměly mluvit ve školy sámsky, natož se pak v tomto jazyce vzdělávat. To bylo pro Elsu trochu zklamáním, ale vítr z plachet si vzít nenechala.



O rok později, v roce 1918, uspořádala další sjezd, tentokrát ve švédském Östersundu. Tehdy vniklo Lapparnas Centralförbund. Elsa Laula tak dosáhla další velkého úspěchu na poli boje za sámská práva. Co na tom, že se ji někteří považovali za blázna a že dokonce někteří sámští muži, patřící do on druhé skupiny, zesměšňovali její snahy. Díky Else se dnes 6. února slaví Sámský den na území celé Sápmi a její příznivci usilují o to, aby se Elsina podobenka dostala na některou z bankovek nebo aby po ní aspoň byla pojmenována ulice, kde žila.

Elsa Laula zemřela v roce 1931 na tuberkulózu v norském Brønnøy.


* O povstání byl před několika lety natočen skvělý snímek Vzpoura v Kautokeinu, o němž jsem psala zde.



Prameny:
http://www.kvinnofronten.nu/Formodrar/elsa-laula-renberg.htm
http://www.alltomhistoria.se/artiklar/elsa-laula-renberg/
http://www.so-rummet.se/kategorier/historia/historiska-teman/ursprungsfolk-och-minoriteter/samernas-historia#
 


Komentáře

1 Executor | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 19:09 | Reagovat

Zaujímavá historická sonda za ktorú som vďačný, severské krajiny ma zaujímajú aspoň trochu, na rozdiel od väčšiny iných. Ako to ale potom bolo s tými dvoma skupinami Sámov?

2 Nebohá | 4. prosince 2015 v 15:51 | Reagovat

To se přiznám ještě nijak podrobně nastudováno nemám, ale představuju si to asi jako nesoulad mezi Čechy u nás za dob Rakouska-Uherska u nás. Elsa Laula sice nepřesvědčila všechny, ale její činnost rozhodně význam měla. Někteří Sámové se jistě báli nějak oponovat vládě, protože nevěřili v úspěch celé akce, jiní na tom možná nebyli tak špatně, a tak neměli důvod se nějak vlastenecky projevovat. Ráda bych si o tom taky zjistila víc, zajímá mě to. Až to nastane, podělím se!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.