Stárnutí a plány

21. října 2015 v 19:21 | Nebohá |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Moje underbara resa na sever je už v polovině.

"No jo, ty už vlastně za chvíli jedeš domů, co..."
"Ne, neříkej to, neříkej to!"

Mám pocit, že čím jsem starší, tím rychleji mi čas ubíhá. Nejděsivější je na tom to, že ještě vůbec nejsem stará. Tak se aspoň konejším tím, že když se člověk má dobře, utíká to. Kromě toho taky čím dál víc stárne hudba, kterou poslouchám. Mojí velikou hudební láskou se stal rocknrollový hit Dalea Hawkinse My babe z 50. let a dokonce jsem začala poslouchat i Elvise. Mimo jiné jsem dospěla k závěru, že se musím naučit pořádně tancovat jive, ačkoliv jinak párové společenské aktivity tohoto typu nevyhledávám a taneční jsem bytostně nenáviděla.



Buď jak buď. Uplynuly dva měsíce a já nevím, jestli jsem vlastně udělala nějaký jazykový pokrok a jestli jsem dostatečně produktivní. Možná jsem na sebe zbytečně přísná a moje obsedantní potřeba zvládat všechno tak dokonale, jak jsem si to vysnila, už zase vítězí nad mým racionálním já. Pořád dělám chyby, opakuju ta stejná slova... Budu si muset zase nějak domluvit.

Asi před měsícem jsem byla Comic Conu v Malmö, což byl naprosto skvělý zážitek, až na fakt, že člověk musí zaplatit krvavý peníze za vstup, aby pak mohl vesele utrácet dál. Ještě že tam neprodávali víc knih, protože jinak bych asi doteď žila o chlebu a vodě. My rádoby umělci života máme zkrátka svoje priority. Myslím ale, že se Comic Con i tak stal důležitým mezníkem mýho života. Potkala jsem tam totiž úžasnýho autora. Původně se jmenuje Therese Malmgren, ale říká si Adrian. Seděl u stánku Komiksové školy v Malmö a prodával tam svoje sešitky. Jeden z nich jsem si koupila, hlavně proto, že měl tmavou obálku, vypadalo to depresivně, autor měl modrý vlasy a vypadal alternativně a to mě vždycky naláká, neboť jsem velmi prostá bytost. Komiks se jmenuje Isaac och paniken. Tématem je úzkost, strašidlo, který číhá pod postelí kdekoho z nás. Připadalo mi to tak osobní a skvěle zpracovaný, že jsem se dospěla k závěru, že by si to měli přečíst i lidé v Česku.
O psychických problémech mladých lidí se totiž moc nemluví. Když už má někdo psychický problém, dostane se mu většinou doporučení pustit si šílenou americkou komedii a koupit si něco sladkýho. Většina lidí totiž nechápe, že psychická onemocnění jsou stejně trýznivá, někdy dokonce bolí víc než kdejaká změřitelná choroba, a podceňují je.

A tak jsem Adrianovi napsala a vylíčila mu celou svou vizi. Jak mě jeho práce nadchla, že jsem ji do té chvíle četla už asi čtyřikrát a dospěla jsem k závěru, že by se to mělo dostat za hranice švédského království. Když jsem pak zjistila, že Adrian hodlá komiks distribuovat mezi organizacemi zabývajícími se duševním zdravím mladých lidí ve Švédsku, měla jsem pocit, že je to znamení. Když to jde tady, půjde to i v Česku!

Pak přišla zpráva, že moje sestra leží na uzavřeným psychiatrickým oddělení a není na tom ani trochu dobře. Bylo vymalováno. Musí to být, musí to být pro ni a všechny, co bolí duše.

Adrian mi nápad radostně schválil. Text už mám přeložený a čekám, až se mi ozvou organizace, kterým jsem svůj projekt představila. Taky se mi povedlo to tak trochu propašovat do jinýho projektu týkajícího se severské kultury. Doufám, že to všechno dopadne tak, jak bych chtěla, že někomu pomůžu a třeba díky Isaacovi aspoň pár lidí pochopí, že úzkost se nedá léčit čokoládou.

...a tak bude nejspíš můj první seriózní překlad ze švédštiny překlad útlýho komiksovýho sešitku od svéráznýho mladýho komiksovýho kreslíře.

Příští týden máme podzimní prázdniny, čehož hodlám využít k potulování se Švédskem. Naplánovala jsem si cestu do Stockhomu a za kamarádkou do Uppsaly, kde mám v plánu vyzpovídat jednu místní kapelu a zase sesmolit nějaký hudebně publicistický článek. A ze Stockholmu je to navíc lodí kousek do Rigy, tak... snad neztroskotáme.
 


Komentáře

1 zas ten Cukr | 29. října 2015 v 20:48 | Reagovat

Gratuluju Mrtvolko.:) Prosím hlásit až to bude k mání, chcu ju, chcu ju, chcu ju! Jsi mě na ni úplně nalákala.:-D

"O psychických problémech mladých lidí se totiž moc nemluví. Když už má někdo psychický problém, dostane se mu většinou doporučení pustit si šílenou americkou komedii a koupit si něco sladkýho. Většina lidí totiž nechápe, že psychická onemocnění jsou stejně trýznivá, někdy dokonce bolí víc než kdejaká změřitelná choroba, a podceňují je."...přesně. Co víc říct. Dneska jsou teda lidé informovaní líp a nebojí se o tom tolik mluvit jak dřív..ale stejně si myslím, že ten, kdo tyhle stavy nezažil, tak si asi pořád bude myslet, že je to jen špatná náladička, kterou vyřešíš tím, že půjdeš na procházku a podíváš se na "hezký film". A těmhle lidem to prostě nevysvětlíš ani kdyby ses zbláznila.

Ségře přeju hodně sil. Vzpomínám si jak jsem jednou zabloudila přes odkazy u Tebe na její blog a pak ten šok po nějaké době když jsem zjistila, že jste švigry.:) Obě rozdílné (teda aspoň se tak zdáte), ale obě originální bytosti v tom nejlepším slova smyslu. A viděla jsem i video z Talentu! Je skvělá a přeju jí ať toho ještě spousta nazpívá.Za nocí nejtmavších na slunce pamatuj. Taky jsem teď ve fázi toho čekání na slunce a doufám, že nám zas brzy vyleze...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.