Lidé umírají.

29. září 2015 v 20:36 | N. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Naposledy jsme se viděli před dvěma roky ve Švédsku. Pamatuju si, že to byl vysoký blonďatý, hodný kluk, který se rád smál, a toužil se stát hercem. Těma velikýma očima a odstátýma ušima mi připomínal Hurvínka. Švédsky se začal učit, protože chtěl umět rodný jazyk svého tatínka. Jmenoval se Stefan T. a myslím, že nebyl o moc starší než já. Klopili jsme do sebe tehdy hrnky černé kávy a povídali si lámanou švédštinou o životě.

Moc jsme se neznali, ale stejně mě to zasáhlo. To, jak křehký je život každýho z nás.
 


Komentáře

1 Cukr | 30. září 2015 v 23:01 | Reagovat

Teď už vím proč jsi psala, že o těchto věcech teď přemýšlíš...je to každopádně strašné vždycky, když umírají mladí lidé. Snad byl ten jeho život i tak šťastný a prožil ho naplno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.