Gotický román neboli Mezi hororem a senzací

21. září 2015 v 20:47 | Nebohá |  Gotický román
O gotickém románu se v učebnicích literatury často píše ve spojení s romantismem - a oba pojmy mají zajisté mnoho společného. Byla by ovšem chyba považovat je za synonyma. Oba žánry se liší nejen časovým zařazením, ale i drobnými obsahovými rozdíly. Gotický román je základním kamenem současné hororové literatury. Vycházel z něj Edgar Allan Poe, Joseph Sheridan Le Fanu, Bram Stoker, ale částečně i Howard Phillips Lovecraft, Stephen King nebo Anne Rice.

Obrázek: http://www.cardiff.ac.uk

Gotický román dnes spíš vzbuzuje asociace s šestákovými romány, které zažívaly rozkvět začátkem 19. století, ale byla by chyba považovat je za výhradně brakovou literaturu.
V případě pojmu senzační román, do jehož podmnožin spadá i takzvaný černý, gotický román, dochází čas od času k dezintepretaci. Jak už napovídá název, má takový spis vzbudit jakousi senzaci - zjitřit čtenářovy smysly, dovést ho snad ke katarzi. Takové romány obsahují často až karikaturní popisy lidských emocí a příběhů, vyprávějí o lásce, intrikách, jsou humorné - ale nezřídka si také kladou za cíl čtenáře děsit. Literární věda mívá občas tendence označovat tento druh literatury za brakový, ale zároveň zapomíná, že i Honoré de Balzac nebo Charles Dickens zezačátku psali senzační romány. Snad proto, že jejich díla byla kvalitní a později se z nich stali literární velikáni, se dnes zdráháme spisovatele toho druhu spojovat s tímto typem čtiva. Jak zmiňují Rickard Bengtsson a Annika Johansson v knize Mörkrets mästare, senzační román je typ literatury, nikoliv měřítko kvality, proto by bylo chybou znevažovat jeho hodnotu.


Gotické romány, které vycházely na přelomu 18. a 19. století si našly čtenáře spíš mezi vyššími vrstvami. Za první takový román se nejčastěji považuje Otrantský zámek Horace Walpolea z roku 1764. O pár desítek let později začaly v Anglii vycházet takzvané penny dreadfuls, stály jednu penci a zaměřovaly se na nižší vrstvy (čímž se pochopitelně rozumí spíše střední pracující třída), jejichž gramotnost v souvislosti se zavedením povinné školní docházky zvýšila. Cena tisku navíc klesla. Podobně jako v případě senzačního románu v ostatních zemích se jednalo o příběhy, které vycházely na pokračování zhruba v polovině 19. století. Nutno podotknout, že se navzdory názvu nejednalo pouze o příběhy plné násilí, krve a podivných událostí, ale také o veselé historky, převyprávěné pohádky, dobrodružné příběhy a podobně. Na pokračování tak vycházely gotické příběhy jako známý (a skandální) Mnich z pera Mathew Gregory Lewise, Otrantský zámek Horace Walpolea nebo Sweeney Todd autorské dvojice Jamese Malcolma Rymera a Thomase Pecketta Presta. Zlatý věk hororové literatury přišel až v druhé polovině století.

Obrázek: http://www.cardiff.ac.uk

Podstatným rozdílem mezi senzačním a gotickým románem je ale časové umístění. Gotický román se odehrává v časech dávno zapomenutých, nejčastěji, jak jinak, v dobách gotiky. Oblíbeným motivem se však také stal tajuplný Orient - například Vathek Williama Beckforda čtenáři brzy připomene Pohádky tisíce a jedné noci, jimiž se autor také inspiroval. Senzační román naproti tomu popisuje soudobou společnost se všemi jejími možnými neduhy, občas sklouzne ke kritice, politickým narážkám...

Mezi poznávací znaky gotického románu patří také specifické prostředí, nadpřirozené úkazy, které se ale ke konci racionálně vysvětlí (výjimkou v tomto případě je Lewisův Mnich, kde jeden z hlavní lotrů skončí v pekle, což racionálnímu pohledu na svět neodpovídá zcela), hlavní postavy jsou často stereotypní. Autoři se leckdy inspirují lidovými vyprávěním a vydávají svoje historky za skutečné události. Například legenda o Sweeneym Toddovi, holiči, kterému při výkonu práce často ujede břitva, údajně výdajně ze případu, který se skutečně stal. Když člověk ale uváží, že úkolem holičů bylo kromě holení také "vyřezávat vředy, pouštět žilou a v neposlední řadě amputovat ruce a nohy, čehož si jejich zákazníci museli být dobře vědomi..."1, není tak těžké dopátrat se, kde má příběh svůj původ.


Ve světě gotického románu nefunguje bezpečné, boží uspořádání světa, člověk je ponechán napospas svému osudu a silám, proti kterým nic nezmůže. Gotika nahlas vyřkla obavy, které v člověku vzbudil technický pokrok a osvícenský racionalismus - pochybnosti o existenci Boha a boží prozřetelnosti.

Rané gotické romány vlastně ani nejsou příliš děsivé, přestože se obvykle považují za předchůdce hororové literatury. Gotický román navíc celý svět popisuje jako temné místo plné zmaru, zatímco v hororu se jedná o běžnou realitu s gotickými prvky (což mohou být duchové zemřelých stejně dobře jako upíři nebo vlkodlaci). Pozdější hororové romány také zřetelněji zrcadlí soudobý technický pokrok a obavy z toho, co přijde - ne nadarmo je Frankenstein Mary Shelley označovaný za jedno z prvních děl science-fiction, přestože z literárního hlediska má dnes větší význam odkaz monstra, než dílo samo o sobě. S gotickým románem se tedy pojí hrůzostrašné představy o světě. Romány romantické (tedy spadající do romantismu) tyto prvky také velmi často obsahují, ale nejsou tolik stylotvorné. Hrdinové romantického románu ovšem bloudí stejně jako hrdinové gotického románu nespravedlivým světem, trápí se nešťastnou láskou, ale nemají jak uniknout svému předem danému osudu.


Použitá literatura:
1Rickard Bengtsson, Annika Johansson: Mörkrets mästare: Skräcklitteraturen genom tiderna.
Mattias Fyhr: De mörka labyrinterna. Gotiken i littratur, film, musik och rollspel.
Yvonne Leffler: I skräckens lustgård. Skräckromantik i svenska 1800-talsromaner.
 


Komentáře

1 Lila | Web | 22. září 2015 v 12:58 | Reagovat

Máš to moc krásně zpracované.

2 Čartkovova | Web | 3. října 2015 v 10:58 | Reagovat

Jako vždy skvělý a hodnotný článek, který mi tak trochu nahrál do karet (nedávno jsem totiž dočetla Mnicha) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.