Září 2015

Lidé umírají.

29. září 2015 v 20:36 | N. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Naposledy jsme se viděli před dvěma roky ve Švédsku. Pamatuju si, že to byl vysoký blonďatý, hodný kluk, který se rád smál, a toužil se stát hercem. Těma velikýma očima a odstátýma ušima mi připomínal Hurvínka. Švédsky se začal učit, protože chtěl umět rodný jazyk svého tatínka. Jmenoval se Stefan T. a myslím, že nebyl o moc starší než já. Klopili jsme do sebe tehdy hrnky černé kávy a povídali si lámanou švédštinou o životě.

Moc jsme se neznali, ale stejně mě to zasáhlo. To, jak křehký je život každýho z nás.

Gotický román neboli Mezi hororem a senzací

21. září 2015 v 20:47 | Nebohá |  Gotický román
O gotickém románu se v učebnicích literatury často píše ve spojení s romantismem - a oba pojmy mají zajisté mnoho společného. Byla by ovšem chyba považovat je za synonyma. Oba žánry se liší nejen časovým zařazením, ale i drobnými obsahovými rozdíly. Gotický román je základním kamenem současné hororové literatury. Vycházel z něj Edgar Allan Poe, Joseph Sheridan Le Fanu, Bram Stoker, ale částečně i Howard Phillips Lovecraft, Stephen King nebo Anne Rice.

Obrázek: http://www.cardiff.ac.uk

Gotický román dnes spíš vzbuzuje asociace s šestákovými romány, které zažívaly rozkvět začátkem 19. století, ale byla by chyba považovat je za výhradně brakovou literaturu.
V případě pojmu senzační román, do jehož podmnožin spadá i takzvaný černý, gotický román, dochází čas od času k dezintepretaci. Jak už napovídá název, má takový spis vzbudit jakousi senzaci - zjitřit čtenářovy smysly, dovést ho snad ke katarzi. Takové romány obsahují často až karikaturní popisy lidských emocí a příběhů, vyprávějí o lásce, intrikách, jsou humorné - ale nezřídka si také kladou za cíl čtenáře děsit. Literární věda mívá občas tendence označovat tento druh literatury za brakový, ale zároveň zapomíná, že i Honoré de Balzac nebo Charles Dickens zezačátku psali senzační romány. Snad proto, že jejich díla byla kvalitní a později se z nich stali literární velikáni, se dnes zdráháme spisovatele toho druhu spojovat s tímto typem čtiva. Jak zmiňují Rickard Bengtsson a Annika Johansson v knize Mörkrets mästare, senzační román je typ literatury, nikoliv měřítko kvality, proto by bylo chybou znevažovat jeho hodnotu.

Välkomna hit! neboli Uprchlíci ve Švédsku

15. září 2015 v 17:43 | Nebohá |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Původně jsem chtěla dopsat článek o švédské ilustrátorce Ottilii Adelborg a po dlouhé době publikovat něco, co nebude osobní. Zase to budu muset odložit. Tohle mě pálí víc.

Ráno se na dveřích objevil lístek s informací o obligatoriskt internatmöte. Když se něco děje, zkrátka se všichni sejdeme v malé jídelně, obvykle po skončení školy. Tentokrát to ale jaksi spěchalo, což nám připadalo zvláštní. Během dopoledne se jako nejpravděpodobnější vyjevila teorie o ubytování uprchlíků a jejich dětí a o pár hodin později se taky potvrdila.
Önnestad, to místečko, kde se momentálně nachází, je jenom kousek od Öresundu, místa, které odděluje Dánsko a Švédsko. Podle toho, co mi říkala spolužačka, která tudy před pár dny jela, to v těch končinách docela ožilo. V pondělí vyprávěla zase jiná spolužačka, která sem přijela sotva před rokem ze Sýrie, že má za sebou náročný víkend. Pěšky za ní přišli její bratranci a sestřenice tou tolik diskutovanou trasou vedoucí přes Maďarsko a Německo. Trvalo jim to prý deset dní a téměř celý víkend prospali. Když říkala, že chvílemi ztrácela víru v to, že to vůbec přežijí, naprosto jsem jí to věřila.
Do této chvíle pro mě byla uprchlická krize jenom záležitost, která mi pořád připadla lehce neskutečně, přestože jsem se o to téma poměrně intenzivně zajímala. Najednou je to cosi osobního. Je obrovský rozdíl číst zprávy a mít ve svým okolí někoho, koho se to přímo týká.

Přijede sem několik rodin a přibližně čtyřicet dětí, z nichž velká část budou sirotci, jestli jsem to správně pochopila. Někteří z nich prý jsou hluchoněmí, slepí nebo jinak postižení, je jim kolem třinácti a švédsky samozřejmě neumí ani slovo. Obsadí každý volný pokoj, který je tady v areálu školy k dispozici, budou s náma sdílet školní jídelnu a společný prostory. Na našem patře je taky pár volných pokojů, takže budeme de facto sousedi. Část dětí se tady bude učit švédsky a chodit do školy.
O policii nebo zvýšeýmu nebezpečí nepadlo ani slovo, bude tady ale každodenně personál navíc. Nejsem si jistá, co mám vlastně čekat, protože jsem nikdy nic podobnýho nezažila, ale rozhodně nemám strach. Svým způsobem mě ta informace rozradostnila. Jsem zkrátka, že aspoň čtyřiceti dětem se dostane lepšího života a že budu aspoň trochu u toho.

A jak to tu jinak vypadá, co se týče flyktingkrisen? V televizi běží jedna prosba o dárcovskou sms za druhou, z ankety Svenska Dagbladet vyplynulo, že velká část Švédů má pocit, že se uprchlíkům musí pomoct, protože jsou to především lidé v nouzi a právo na šťastný život má každá lidská bytost, ale že se na tom musíme podílet všichni. Maďarskýmu a českýmu postoji k situaci se tu v tomto směru zas tak velkýho pochopení nedostává. Někdy mám pocit, že jsem jediná, kdo má chuť tohle ožehavý téma diskutovat - debata většinou skončí asi tak po třech minutách konstatováním, že to uprchlíci mají těžký. Neznamená to samozřejmě, že tu nejsou Švédové, kteří s přijímáním uprchlíků nesouhlasí. V porovnání s Českem je to ale malý procento. Na druhou stranu jsem tu už taky zaslechla jednoho člověka říct, že Švédsko nenávidí, protože se tu pořád, zjednodušeně řečeno, lpí na tom, že aby člověk byl Švéd, musí být blonďák.

Zkrátka, jak dnes hezky řekla jedna z žen z vedení školy, doufejme, že tu nově příchozí budou spokojení.