Tam, kde hy...

22. srpna 2015 v 21:47 | N. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Hlásím se ze Švédska, že žiju. Cesta byla kupodivu klidná - až na pár detailů typu "za pět minut mi jede vlak a vůbec nevím odkud". Buď jak buď, jsem tady, živá, zdravá, se všemi svými součástkami.

Je tady krásně. Přihlásila jsem se na konstskolan, což obnáší hlavně vysedávání v ateliéru. V programu je figura, grafika, portrét, nauka o barvách, semestrální práce na téma Tělo. Je nás asi devatenáct, což je hodně. Líbí se mi ale, jak je třída rozmanitá - jsou to lidi všech možných věkových kategorií i národností. Máme tam několik postarších dam, co tvrdí, že vždycky chtěly dělat "det kreativa", ale nebylo jim přáno, tak se rozhodly studovat umění teď, když půjdou do důchodu. Razí názor, že nikdy není na nic pozdě. Potkala jsem tady taky Íránce, co chvíli studoval v Česku. Pak tu máme jednu slečnu ze Španělska a taky jednu slečnu ze Sýrie, která do Švédska utekla před válkou. Mimochodem, muslimek je tady taky hodně na to, jak maličká škola to je. A nikoho to nevzrušuje. Česko by si z toho mělo vzít ponaučení.

Mohlo by se zdát, že je tady poměrně živo. Pravda je ovšem taková, že jakmile ve čtyři skončí hodiny, většina lidí odjede domů a je tady absolutní klid. To mě trochu trápí, protože bych se ráda nějak zapojovala do kolektivu i po škole a opravdu pořádně cvičila svensku. Momentálně to nejčastěji vypadá tak, že se zašijeme s jedním Švédem do ateliéru nebo někam ven a zas tak moc toho nenamluvíme. Budu muset zkrátka na své infiltraci trochu zapracovat. Nejtěží je na tom ta jazyková bariéra. Tady dole na jihu se mluví takovým trochu dánsky znějícím dialektem. Když to spojíme s hovorovým huhňámím, je neštěstí na světě. Předtím jsem navíc byla dvakrát skoro u Norrlandu, kde se zas mluví jinak, a tak je moje ucho zvyklý na úplně jinou švédštinu a Skåne je pro něj trochu kulturní šok.
Jsem nervózní z toho, že zas nebudu rozumět a budu se muset ptát, co dotyčný/á říkal/a, a tím pádem rozhodně nemluvím tak dobře, jak jsem si představovala. To člověku trochu bere vítr z plachet.

Teď je sobota a není tady skoro nikdo. Kromě Španěla, Íránce a jinýho Švéda. Tak si sedím v pokoji a přemýšlím, jak budu trávit svoje budoucí víkendy. Asi budu cestovat za známýma, co jsou tak různě po Švédsku.
Önnestad je totiž malinký, malinký! Když napíšu, že to jsou zhruba tři obydlený zatáčky, nebude to ani trochu přehánění. Lesa, kam bych se mohla zdekovat, tady moc není. Lidských bytostí na ulici tady taky nepotkávám. Pozitivní je ale, že máme hned vedle školy hřbitov. Je to takový pečlivě zastřižený palouček s jednoduchými náhrobky. Do Olšan to má daleko.

Včera jsme byli v galerii v Helsingborgu. Kromě jinýho tam měl výstavu Carl Johan de Geer. To jméno jsem předtím neznala, ale rozhodně si ho budu pamatovat. Jeho tvorba je částečně politická, taky mi připadá hodně intimní, někdy děsivá, znepokojivá... Přikládám pár fotek děl, který mě zaujaly nejvíc.


De Geer nenávidí spoustu věcí. Kromě nacionalismu, nacismu, náboženství je to zjevně i USA.



Představa budoucnosti, z oddělení Dystopia. Na De Geerově tvorbě se mi mimo jiné ta komiksovost a taky určitá nadčasovost.


Králíček. Když byl malý De Geer na návštěvě u dědečeka, zatoulal se prý jednou do domu králík nebo zajíc. Zrovna se obědvalo. Dědeček prý vzal pušku, králíka zastřelil přímo v jídelně a pak pokračoval dál v jídle jakoby nic.


Nepamatuju si název, ale myslím, že by to mohlo být něco jako "Návštěva" nebo "Návrat". Je to fotografie, na kterou De Geer ještě něco domaloval.


A můj favorit nakonec! Obrázek pořídil De Geer na rodinné sešlosti (je to tak trochu selfie) a trochu si ho "přimaloval". Připadá mi to jako dokonalý zobrazení strachu z lidí, neznámýho, nebo toho, jak člověk v opilosti vnímá svět.

A teď si asi dojím tu velkou oříškovou čokoládu Marabou, která na mě mrká z police. Vždycky, když jsem ve Švédsku, mám (na svoje poměry) enormní spotřebu čokolád.
 


Komentáře

1 Čartkovova | Web | 24. srpna 2015 v 14:39 | Reagovat

Vítr z plachet si rozhodně vzít nenech! Uvidíš, že ta řeč se časem poddá. Já jsem zpočátku v Lipsku také bojovala se saským dialektem a nakonec mi to ani nepřišlo tak hrozné. I když s tím bavorským by se asi bojovalo hůř (ještě, že jsem se při mých cestách nedostala do Bavorska :D )...

"Mimochodem, muslimek je tady taky hodně na to, jak maličká škola to je. A nikoho to nevzrušuje. Česko by si z toho mělo vzít ponaučení." Naprostý souhlas. Nejvíce nevhodných poznámek mají ti, kteří jsou celý život v ČR zavření a do zahraničí jeli maximálně tak na dovolenou. Pro takové bohužel platí "co muslim, to terorista". V Německu jsem měla možnost pár lidí z muslimských zemí poznat a "zlí a nebezpeční teroristé" to rozhodně nebyli.

Jsem moc ráda, že se Ti tam líbí. Užívej si to a podej občas nějakou tu informaci, budeš-li mít čas :) moc ráda si Tvé zápisky přečtu.

2 Sisssi | Web | 11. září 2015 v 8:27 | Reagovat

A jak vypdá tamní hřbitov? Neuděláš o tom článek? Docela by mě hřbitovy nebo pohřby po skandinávsku zajímaly :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.