Historky z obchodu aneb O druhu a chování člověka na území obchodu

5. května 2015 v 23:17 | Nebohá |  Literární pokusy, omyly a výkřiky
Práce v obchodě je nevyčerpatelnou studnicí všemožných příhod, při kterých občas nevycházím z údivu. Nikdy jsem si jakožto poměrně plachý člověk ani nepomyslela, že někdy budu toužit po tomto povolání. Kdybyste mi před, řekněme, pěti lety řekli, kam se v budoucnu vrtnu a že mě to bude upřímně bavit a budu se do práce těšit, asi bych si poklepala na čelo a poslala vás spát. Jdi spát, to je takový můj eufemismus pro všeobecně oblíbenou repliku "jdi někam".

Za svou třičtvrtěroční kariéru v jednom milém krámku s různými potravinami ze všemožných krajů jsem udělala několik objevů. Například to, že práce s lidmi je ta nejlepší forma psychoterapie, nebo lépe řečeno způsob, jak si na lidi zvyknout a jak se naučit asertivitě (respektive doufám, že se mi to daří aspoň trochu). Dřív jsem se hroutila z toho, že se na mě někdo křivě podíval a měla jsem pocit, že jsem nejspíš celá špatně, zatímco dneska nad tím povětšinou mávnu rukou a pokračuju v krasojízdě. Jinak bych nedělala nic jiného, než bych se sypala na hromádku a kousala si nervózně nehty.
Protože mi připadlo, že se tomuto tématu věnuje společnost okrajově a dost často z pohledu druhé strany, sepsala jsem na základě svých zkušeností a pozorování krátkou vědeckou stať o druhu a chování člověka na území obchodním.

---

Na světě existují dva druhy lidí. Podobně jako zvířata by bylo možno je rozdělit do dvou hlavních rodů - člověk ohrožený, potažmo druhy na pokraji vyhynutí, a člověk obecný.
Člověka obecného poznáte na první pohled. Sebevědomě rozrazí dveře obchodu a při vstupu se málem přetrhne, protože se zamotá do igelitky Albert, případně si nevšimne, že dveře, do nichž se pokusil vejít, nelze otevřít, neboť se vchod nachází o čtyřicetpět centimetrů dále na pravoboku. Zásadně nezdraví. Jakýkoliv pokus prodavače o navázání aspoň zdvořilého hovoru okázale ignoruje a promluví pouze, pokud něco naléhavě potřebuje. Například párek v rohlíku. Často už předem ví, co přesně by tato svačinka/oběd měla obsahovat a hlásí to už zdáli.


Modelová situace č. 1
Prodavač: "Dobrý d...!"
Člověk obecný: "Párek!"
Prodavač: "S keč..."
Zákazník: "Hořticu."

Fakt, že prodavač rovněž spadá do animální říše, že je dokonce také lidská bytost schopná vnímat, cítit a rozlišovat pozitivní a negativní emoce, tento druh většinou opomíjí. Natáhne ruku s bankovkou a netrpělivě jí mává prodavači pod nosem, než si ji tento laskavě převezme. Dojde-li k početnímu nebo věcnému omylu, dává člověk obecný svoji nelibost velmi hlasitě najevo. Toto počínání zahrnuje celou škálu citoslovcí, vzdechů a nervózních tiků až po záchvaty agrese.

Modelová situace č. 2
Člověk obecný: "Brý den. Bych tady měl mít na vyzvednutí Mixit. Na jméno Ypsilon."
Prodavač: "Dobrý den. Je mi líto, ale Mixit už tu nevydáváme. Výdej se bohužel přesunul na jinou pobočku. V objednacím listu byste to měl mít uvedeno."
Člověk obecný (v tuto chvíli obvykle dochází k bojovému zbarvení pokožky): "Minule sem to tady měl! Jaktože to tady jako nemáte? Vždyť jsem tam měl vaši adresu!"
Prodavač: "Obávám se, že ne. Výdej se bohužel přesunul na jinou pobočku."
Člověk obecný: "To je výborný. Takže mi jako tvrdíte, že to tady nedostanu?"
Prodavač: "Bohužel. Je mi líto."
Člověk obecný odchází. Při odchodu kopne do pantu dveří a zařve: "Do p*dele!"

Člověk obecný bohužel také často trpí zřejmě neléčitelnou formou stihomamu, která se projevuje utkvělou představou o tom, že prodavač lže. Že se v tom snad i zlotřile vyžívá. Kromě toho se ta podlá šelma vytrvale hájí a odmítá přiznat, na čí straně je pravda.

Modelová situace č. 3
Člověk obecný: "Prosímvás, jaktože tu nemáte včerejší pečivo? To za půlku?"
Prodavač: "Na Velikonoční pondělí jsme měli zavřeno, takže dnes bohužel žádné včerejší pečivo nemáme."
Člověk obecný: "Zavřeno? Vždyť jsem tady včera byl a zrovna s váma jsem mluvil! Tak mi nevykládejte, že jste měli zavřeno!"
Prodavač: "Bohužel, včera jsme opravdu měli zavřeno, protože byl svátek."
Člověk obecný: "Že se nestydíte, takhle mi lhát do očí!"

Občas se také stane, že zákazník hledá na prodejně zboží, které tam nikdy nebylo a ani není. Tehdy vyhledá prodavače a dožaduje se pomoci, případně vysvětlení. Když prodavač tvrdošíjně trvá na tom, že požadavek nelze vyřídit, neboť daná položka se v obchodě nikdy nevyskytovala, často se člověk obecný rozlítí.

Modelová situace č. 4
Člověk obecný: "Dobrý den, dcera u vás kupuje takový chleba, horácký se myslím jmenuje. Kde ho najdu?"
Prodavač: "Horácký? To asi myslíte ten pšenično-žitný z Horáčkovy pekárny?"
Člověk obecný: "No dcera říkala, že horácký. Ona sem pro něj chodí každý den."
Prodavač: "Horácký chleba nemáme. Jedině ten od pana Horáčka."
Člověk obecný: "Aha. Tak to bude asi on. Já dceři zavolám."
(pětiminutová odmlka)
Člověk obecný: "Tak dcera říká, že se jmenuje určitě horácký a že pro něho chodí jenom sem. Že ho určitě máte."
Prodavač: "Horácký nemáme, jenom Horáčkův. Nechodí vaše dcera třeba na jinou pobočku? Nespletla se? Nemyslí vážně ten Horáčkův?"
Člověk obecný: "Prosimvás, tak snad ví, co tady každý den kupuje."
(další odmlka)
Člověk obecný: "Tak dcera říká, že až sem zase přijde, že si to s váma vyřídí. Chtěla vás sprdnout po telefonu, že si vymýšlíte, ale já jsem jí to rozmluvil."

Epilog: Dcera nikdy nepřišla a o horáckém chlebu už nikdy poté nepadlo ani slovo.


Jak částečně vyplývá z výše uvedeného, člověka obecného dráždí a lákají jakékoliv předměty nebo cedulky s nápisem "akce" nebo "sleva". V případě, že nastane chyba lidského faktoru (za předpokladu, že se prodavač považuje za součást lidského druhu), nemilosrdně žádá nápravu a často také vyhrožuje, že už se nevrátí. V obavách, že by k chybě lidského faktoru mohlo skutečně dojít a sleva by nebyla u pokladny odečtena, předem hlásí svůj nárok současně s důrazným požadavkem na účtenku.
Dalším typickým rysem člověka obecného je, že zásadně nečte upozornění - jeho pozornost přilákají téměř výhradně pojmy typu "sleva". Poté, co jej prodavač zpraví o skutečnosti uvedené na nějaké informační tabuli nebo vývěsce, prohlásí, že "to tam teda mělo být napsaný".

Celkem vzato, odchází člověk obecný spokojený a s pozdravem, když jsou splněny tyto požadavky: sleva byla odečtena, drobné vráceny přesně v uspokojivém poměru kovových a papírových peněz a když obdrží účtenku, kterou rychle přehlédne kritickým okem a následně zmuchlá a hodí zpátky po prodavači.

V menšině proti člověku obecnému stojí člověk ohrožený, u nějž se v poslední době spekuluje o tom, zda by neměl být klasifikován jako druh na pokraji vyhynutí. Člověka ohroženého si všimnete hned, neboť skutečně vyniká. Při příchodu pozdraví, občas se i usměje, pokud má dobrou náladu. Nejohroženější druhy dávají dokonce prodavači najevo, že jej poznávají a že jsou si vědomy toho, že spolu při poslední návštěvě vedli krátký rozhovor, obvykle na téma "Jak se dnes máte?" nebo "Poraďte mi, co si mám dát". Často se jedná o lidi z bezprostředního okolí obchodu, kteří se na místo často vracejí, v některých případech i několikrát denně. Prodavač se na tyto ohrožené druhy upřímně těší a rád s nimi rozpráví. Poté, co spolu pohovořili, člověk ohrožený prodavači poděkuje, popřeje mu pěkný den a s pozdravem odchází. Prodavač má následně pocit, že má jeho práce smysl.

K závěru je nutno podotknout, že systematické měření a aktuální výzkumy ukazují, že se člověk obecný čas od času projevuje podobně jako ohrožený druh. Nedá se ovšem s určitostí stanovit, jestli k tomuto chování přispěly změněné klimatické podmínky, sociální ovzduší nebo nějaká jiná proměnná. Pokud však bude tento trend stále pokračovat, budeme moci úspěšně a bez obav zaměnit významy pojmů člověk obecný a člověk ohrožený / na pokraji vyhynutí.


Poznámka pod čarou:
Dialogy užité v Modelových situacích vycházejí ze skutečnosti a nejsou v žádném případě smyšlené, pouze upravené tak, aby nepoškodily důstojnost žádné ze zúčastněných stran.
 


Komentáře

1 Lucy Rabbit | 5. května 2015 v 23:51 | Reagovat

Naprosto souhlasím, jen bych doplnila, že třeba v mém okolí je člověk ohrožený převážně také prodavačem, avšak v jiném podniku. Já sama jakožto "pracovník obsluhy zákazníka" vím, jak je nepříjemné střetnout se s chováním člověka obecného :-)

2 Cukřík | 6. května 2015 v 0:28 | Reagovat

Ježiši.

Článek krásný, dělení na člověka obecného a člověka ohroženého se mi líbí (Sama se snažím být na prodavače milá, zdravit a jednat s nimi hezky...jak koukám asi to není standardní a převažujou magoři.) Ale když čtu Ty dialogy..s tím chlebem třeba... Já vím, že bych byla hoodně špatná prodavačka, protože bych ty debily normálně musela pozabíjet na místě :-D Všechna čest, Nebožko.:-/

3 Nebohá | 6. května 2015 v 20:36 | Reagovat

[2]: Věř mi, Cukříku, že taky občas skřípu zubama a úsměv na rtech mi spíš mrzne. Ale myslím, že se jinak docela držím - což bude asi tím, že mě ta práce vážně baví.

4 Letiš | E-mail | Web | 8. května 2015 v 15:55 | Reagovat

Tak to poznám do bodky, pracovala som v obchode minulé prázdniny. Veľmi pekný článok, pobavilo ma rozdelenie zákazníkov na dva druhy a ono to je naozaj tak :D A keď mi ešte niekto aj pri odchode poprial pekný deň tak to sa dialo ozaj výnimočne, bola som hocikedy rada aj za pozdrav či malý rozhovor. :)

5 Firejs | 26. května 2015 v 8:18 | Reagovat

Veselé čtení.

Tak snad patřím do té druhé skupiny. :)

6 Heriette | Web | 2. června 2015 v 15:58 | Reagovat

Kchichí, v té první situaci jsem se úplně poznala. Ne tedy, že bych byla oním sebevědomím překypujícím a za slevami se ženoucím exemplářem člověka obecného - spíš právě naopak, z kontaktů s cizími lidmi mne do jisté doby chytali záchvaty paniky začínající už ve chvíli, kdy jsem se k nim blížila a v hlavě si sumírovala úvodní fráze, a když jsem k nim konečně dorazila, byla jsem tak vystreslá, že jsem se kolikrát opravdu nevzmohla na víc než ono vyhrknutí "Párek!". :)) Ale v poslední době je to o dost lepší a na prodavače se usmívám kolikrát víc než oni na mne - což mi přijde také kapku smutné.

7 Heriette | Web | 2. června 2015 v 19:10 | Reagovat

Šmarjá, "chytalY", samozřejmě.

...jinak oceňuji pozorovatelský talent. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.