Květen 2015

Dělníci smrti

9. května 2015 v 14:29 | Nebohá |  Variace pro temnou strunu
Tentokrát jen krátce. Někteří z vás si už možná všimli, že na internetové televizi Stream nějaký ten pátek běží zajímavá dokumentární minisérie Dělníci smrti. Jak už napovídá název, provádí diváky všemi možnými zákoutími pohřebnické profese od orchestru, pohřeb do země, výrobu rakví, přes každodenní provoz v krematoriu až po školu hrobníků. Oceňuju, že se čeští tvůrci pustili na (podle mého) tenký led a nebáli se zpracovat téma smrti a toho, co se jí prakticky týká, přestože je to v naší společnosti pořád ještě (nebo spíš už?) jakési tabu. V Dělnících smrti samozřejmě nic morbidního nebo nechutného nenajdete. Moderátor zcela věcně promlouvá z místa natáčení a klade otázky v pohřebním průmyslu účastnícím se osobám. Zkrátka a dobře, dozvíte se jistě spoustu zajímavostí a nemusíte se vůbec bát si pořad pouštět potmě!

Archiv pořadu najdete tady. Můžete se přihlásit k odběru a žádný nový díl vám pak neunikne.

(www.stream.cz)

Historky z obchodu aneb O druhu a chování člověka na území obchodu

5. května 2015 v 23:17 | Nebohá
Práce v obchodě je nevyčerpatelnou studnicí všemožných příhod, při kterých občas nevycházím z údivu. Nikdy jsem si jakožto poměrně plachý člověk ani nepomyslela, že někdy budu toužit po tomto povolání. Kdybyste mi před, řekněme, pěti lety řekli, kam se v budoucnu vrtnu a že mě to bude upřímně bavit a budu se do práce těšit, asi bych si poklepala na čelo a poslala vás spát. Jdi spát, to je takový můj eufemismus pro všeobecně oblíbenou repliku "jdi někam".

Za svou třičtvrtěroční kariéru v jednom milém krámku s různými potravinami ze všemožných krajů jsem udělala několik objevů. Například to, že práce s lidmi je ta nejlepší forma psychoterapie, nebo lépe řečeno způsob, jak si na lidi zvyknout a jak se naučit asertivitě (respektive doufám, že se mi to daří aspoň trochu). Dřív jsem se hroutila z toho, že se na mě někdo křivě podíval a měla jsem pocit, že jsem nejspíš celá špatně, zatímco dneska nad tím povětšinou mávnu rukou a pokračuju v krasojízdě. Jinak bych nedělala nic jiného, než bych se sypala na hromádku a kousala si nervózně nehty.
Protože mi připadlo, že se tomuto tématu věnuje společnost okrajově a dost často z pohledu druhé strany, sepsala jsem na základě svých zkušeností a pozorování krátkou vědeckou stať o druhu a chování člověka na území obchodním.

---

Na světě existují dva druhy lidí. Podobně jako zvířata by bylo možno je rozdělit do dvou hlavních rodů - člověk ohrožený, potažmo druhy na pokraji vyhynutí, a člověk obecný.
Člověka obecného poznáte na první pohled. Sebevědomě rozrazí dveře obchodu a při vstupu se málem přetrhne, protože se zamotá do igelitky Albert, případně si nevšimne, že dveře, do nichž se pokusil vejít, nelze otevřít, neboť se vchod nachází o čtyřicetpět centimetrů dále na pravoboku. Zásadně nezdraví. Jakýkoliv pokus prodavače o navázání aspoň zdvořilého hovoru okázale ignoruje a promluví pouze, pokud něco naléhavě potřebuje. Například párek v rohlíku. Často už předem ví, co přesně by tato svačinka/oběd měla obsahovat a hlásí to už zdáli.