Hanebná věda aneb O zlodějích těl a anatomech věku devatenáctého

11. dubna 2015 v 23:42 | Nebohá |  Variace pro temnou strunu
Věk devatenáctý byl stoletím věd, zejména těch přírodních. Tehdy se mimo jiné rozvíjela moderní antropologie, patologie a anatomie, jak je známe dnes. A taky vznikalo čím dál více anatomických škol. Člověk a jeho vývoj byl zkrátka ve středu zájmu. Mary Roach ve své knize Jak si žijí nebožtíci píše, že "jen málokterá věda má tak skandální, hanebné a neblaze proslulé počátky jako anatomie člověka."

Paul Cézanne - Pitva

Dnes se k pitvě člověka přistupuje s nejvyšší úctou a medici se učí na tělech dobrovolných dárců. V 19. století se využívala téměř výhradně těla popravených zločinců, tělo vědě tehdy žádný soudný křesťan nevěnoval. Jenomže s rostoucím počtem soukromých anatomických škol vzrůstala pochopitelně poptávka po tělech, a tak vesele vzkvétal i černý trh. Tehdy se právo musela vypořádat s novou okolností - kromě vykradačů hrobů, kterým šlo především o uložené cennosti, se na scéně objevili i zloději těl, často také nazývání vzkřišovatelé. Ti měli zejména v takzvané pitevní sezoně, která probíhala od října do května, aby se předešlo zápachu a rychlému rozkladu těl, plné ruce práce. Mnoho takových vzkřišovatelů pracovalo v anatomických laboratořích nebo jako hrobníci, pro něž byla vykopávka vítaným přivýdělkem. Čerstvý nebožtík nijak zvlášť nezapáchal. Lupič těla nemusel vykopat celý hrob, ale jen jeho horní konec. Pak pod víko rakve vsunul sochor, zapáčil vzhůru a odlomil asi třicet centimetrů. Mrtvolu nato vytáhl za provoz omotaný kolem krku nebo kolem těla v podpaždí a hlínu, kterou navršil na plachtu, naházel zpátky. Celá akce netrvala ani hodinu.


Někdy se stalo, že se vyzvednutí těla úplně nepodařilo nebo objekt zájmu nebyl zrovna ve výtečném stavu. V takovém případě stálo aspoň za to vytrhat nebožtíkovi zuby, protože nějaký zubař je jistě ochotně vykoupí a použije na výrobu zubní protézy.
Vzkřišovatelé se ale neomezovali pouze na hřbitovy a márnice. Jsou známy i případy vražd ve jménu medicíny. Jedním z takových je kauza Williama Burkeho a Williama Hareho, kteří zabili asi patnáct lidí jenom proto, aby pak jejich mrtvá těla mohli prodat.

Gross Clinic podle Thomase Eakinse, rok 1875

Atmosféra tehdejších anatomických laboratoří byla mnohem méně sterilní než dnes. Pitva na obrázcích Thomase Rowlandsona působí poněkud děsivě. Rownlandson ovšem nebyl jediný umělec ztvárňující svoje představy o pitvě tak znepokojivým způsobem. Roach ve své knize píše, že "písemné zdroje naznačují, že umělecká díla nebyla daleko od pravdy." Například v Pamětech Hectora Berlioze z roku 1822 se píše toto:

Robert... mě vzal poprvé do pitevny... Při pohledu na tu strašlivou márnici - na kusy končetin, šklebící se hlavy a lebky s otevřenými ústy, na krvavou bažinu pod nohama a úděsný zápach, který vydávala, na hemžení vrabců peroucích se o kousky plic, na krysy v rohu ohryzávající zkrvavou páteř se mě zmocnil takový pocit hnusu, že jsem vyskočil oknem pitevny a utíkal domů, jako kdyby mě honila Smrtka a celá její smečka.

Kresba Williama Hogartha z roku 1751

Být anatomem tehdy znamenalo mít na sobě jisté stigma - mnohy zjevně oprávněné. Snad nejznámější londýnský chirurg-anatom sir Astley Cooper si prý psal jména svých spolupracovníků na kousky kostí a krmil jimi laboratorní psy. Když potom při pitvě kost ze psa vytáhli, "kolegovo jméno se objevilo jako plastické, protože kost kolem písmen rozpustily psí žaludeční kyseliny. Ty předměty pak rozdával jako vtipné dárky." Cooper se údajně ani netajil tím, že "dostane každého." Tento lékař si mimochodem odkoupil mrtvá těla od výše zmíněných neblaze proslulých Williamů.
O anatomech se vykládaly všelijaké historky - že si u sebe drží supy nebo likvidaci ostatků řeší vařením kostí a tuku na hmotu, ze které posléze vyráběli svíčky a mýdla.

Není tedy divu, že se lidé tolik obávali pohřbení zaživa a že se snažili proti lupičům těl chránit. Nejohroženější skupinou byli pochopitelně chudí lidé; ti si žádné výdobytky techniky nemohli dovolit. Vyšší třída si mohla nechat rakev vsadit do železné klece. Jinou možností byly rakve uzavírané silným perem, s pásy, které měly zajistit, že nebožtík zůstane na místě, dvojité či trojité rakve. Ve Skotsku vyrosly u kostelů hřbitovní "domy mrtvých", uzamčené budovy, kde se tělo mohlo uložit k tlení, dokud se jeho svaly a orgány nerozložily do té míry, že už pro anatomy nebyly k použití, píše Mary Roach.
Jak víme už (nejen) z povídek Edgara Allana Poea, člověk 19. století se obával pohřbu zaživa. Ovšem to pomyšlení, že by jeho tělo někdo pitval, bylo snad ještě horší. Pitvu totiž běžní smrtelníci považovali téměř za formu posmrtného trestu.



Cituju z knihy Mary Roach(ová): Jak si žijí nebožtíci. Využití lidských ostatků ve vědeckém výzkumu. Vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2009.
 


Komentáře

1 Kata Black | Web | 12. dubna 2015 v 14:19 | Reagovat

Ahoj,
máš fakt dobrej blog, čtu každej článek, jsou fakt super :)
Jenom jsem vám chtěla poradit, my s mamkou nakupujem oblečení tady http://goo.gl/4I8Vja , je to sice anglicky, ale hrozně levný, takže mi to mamka koupí a sobě rovnou taky :)
Kdyžtak napište co jste ulovily ;)

2 Letiš | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 21:17 | Reagovat

19. storočie je proste fascinujúca doba ako vtedy všetko vnímali a mravy sa dodržiavali len navonok :) Akurát sa učím na test z patológie, takže mi tento článok prišiel vhod ako odľahčenie...tak nejak by som chcela pocestovať v čase, len čisto ako "duch" sa pozrieť, do tých vtedajších pitevní :D

3 Lukas | Web | 14. dubna 2015 v 10:14 | Reagovat

[2]: souhlas - i já jsem již leta potěšen Vámi zmíněnou érou

4 Nebožka | 14. dubna 2015 v 11:45 | Reagovat

[2]: Jsem ráda, že se mi podařilo tě trochu občerstvit! Opravdu vřele doporučuju tu knihu, ze které čerpám. Člověk se tam dozví úžasný množství všemožných kuriozit, a navíc je to napsaný v takovým lehkým, ale přece důstojným tónu.

5 Lila | Web | 15. dubna 2015 v 12:38 | Reagovat

Ten první obraz od Cézanna jsem probíraly jeden den ve škole. Hrozně zajímavý článek, ikdyž mě tyhle věci asi trochu děsí.

6 Lyra | E-mail | Web | 15. dubna 2015 v 17:21 | Reagovat

O Burkeovi a Hareovi nedávno (tuším v roce 2010) vznikl v Británii film, nevím, jestli jsi ho viděla. Docela mě překvapilo, že ho pojali jako komedii, i když na druhou stranu britští tvůrci nemají k černému humoru daleko. Jinak se přiznám, že mě tyto věci fascinují, ale svým způsobem i děsí, obzvlášť představa, že by někdo prováděl podobné věci s mým mrtvým tělem (ještě že existuje kremace).

7 Charlie | E-mail | Web | 29. dubna 2015 v 12:50 | Reagovat

No opäť dobrý, zaujímavý článok. Tieto pitvy, tie ja môžem (čítať).

8 Melanie | Web | 11. května 2015 v 7:59 | Reagovat

O něčem takovém jsem četla v knize Tess Gerritsenové - Zahrada kostí. Tam to tedy bylo zapracováno do románu, ale něco podobného se tam odehrávalo (kradení těl pro vědecké účely apod.)

9 Lúmenn | Web | 22. května 2015 v 16:36 | Reagovat

Zajímavé:) Znám to jenom z filmů a románů a koukám, že realita byla podobně podiv(uhod)ná :)

10 Illumináti | Web | 22. května 2015 v 16:52 | Reagovat

such téma
                                   wow
           much historie
                           very století

11 naoki-keiko | Web | 22. května 2015 v 18:31 | Reagovat

Pokud si pamatuji dobře, krom pohřbení zaživa Edgar Allan Poe zmínil i právě neblaze proslulou pitvu v jednom ze svých děl :)
Každopádně ačkoliv veškeré počátky moderní medicíny začínaly neblaze, k něčemu to přeci jen dobré bylo ;)

12 Blanka | Web | 22. května 2015 v 20:29 | Reagovat

Velmi zajímavý článek, zase jsem o něco chytřejší :)

13 Coneja^^ | Web | 23. května 2015 v 10:01 | Reagovat

Zajímavý obsah :) ... Už jsem o tom mnohokrát slyšela - ale líbí se mi tvé zpracování :)

14 Pražský poděs | Web | 23. května 2015 v 10:36 | Reagovat

Jo, devatenáctý století bylo prostě boží. Já třeba už nějakou dobu řešim ten problém, že bych ráda viděla pitvu (či nějakou operaci) naživo, ale nechodim na pojebanou zdrávku. A na pitvu se neprofesní osoba asi nedostane...

15 Morgine | Web | 23. května 2015 v 17:14 | Reagovat

Docela zajímavé, jak se věda stačila vyvinout za 2 století :D. Jsem ze sebe znechucena, protože se mi toto téma líbí, ale je hrozně fascinující! Asi bych své tělo nechala vědě (pokud bych nebyla náboženský fanatik). Děkuji za článek!

16 Karkulka17 | Web | 23. května 2015 v 17:39 | Reagovat

Zajímavý článek :-)

17 Sever-rat | E-mail | Web | 23. května 2015 v 21:48 | Reagovat

Opravdu velmi zajímavý článek... o tomto tématu jsem ještě nikde nečetl...

18 Heriette | Web | 24. května 2015 v 0:10 | Reagovat

Tohle se mi trefilo do nálady. Zrovna zítra nám ve škole začíná pitevní týden. :) A přidávám se k fanouškům 19. století a počátků medicíny obecně. Ten vývoj, jednak vědeckých poznatků a jednak etického přístupu, z tehdejší do dnešní podoby mi přijde hrozně zajímavý. (Doporučuji seriál The Knick, přestože je nutno přiznat autorům určitou uměleckou licenci, je to hezky naturalistické zobrazení poměrů v medicíně na přelomu 19. a 20. století.)

19 Claire | E-mail | Web | 24. května 2015 v 8:18 | Reagovat

Tak to je perfektně propracovaný článek :) Píšeš vážně dobře, zajímavě a poutavě :)

Jsem editorkou sekce Studium na studentském portále StudentPoint a tvá práce mě skutečně zaujala. Napsala bych více, ale ozvi se mi radši na e-mail, pokud máš zájem :)

20 Malkiel | E-mail | Web | 24. května 2015 v 12:27 | Reagovat

Ó, jaké to veselé téma.:-D

21 Tak trochu cvok | Web | 24. května 2015 v 15:12 | Reagovat

Hmm, skvelý článok. Ja som sa o toto nejaký čas zaujímala, aj som uvažovala že pôjdem študovať patológiu, ale zavrhla som to. Článok je naozaj zaujímavo spracovaný, spomínanú knihu som čítala, je skvelá. Ale strašne by som chcela vidieť nejakú pitvu naživo, no to sa mi asi nesplní.

22 Nebohá | 29. května 2015 v 22:48 | Reagovat

Děkuji za milé komentáře! Jsem ráda, že spisování je něčemu je.

[14]: Taky bych se ráda někdy na pitvu dostala, ale bude to asi chtít hodně přemlouvání. Zajímalo by mě, jak to skutečně vypadá, jak je cítit mrtvý člověk a tak podobně. Nechci si tam ukájet nějaký svoje podivný choutky, zajímá mě to čistě z medicinskýho hlediska.

[21]: Kdysi dávno mě lákala paleopatologie. Doteď mě baví o tom číst, ale na to, abych studovala roky medicínu, nemám.

[18]: The Knick už mám rozkoukaný a určitě o něm budu taky psát. Po přečtení zmiňované knihy ho teď sleduju s ještě větší pozorností!

23 Heriette | Web | 30. května 2015 v 20:01 | Reagovat

A já už mám dopitváno, tak se jdu podělit o dojmy medičky-prvňačky. :) Myslím si, že minimálně ta anatomická pitva musí být pro nezasvěceného pozorovatele asi trošku nudná. Jednak je docela zdlouhavá a jednak je k tomu asi potřeba mít určitou anatomickou průpravu, aby to člověku něco dalo. Mi na tom celém přišlo nejhorší zjištění, kolik máme na těle tuku. :)) Každopádně, pitvy na soudním lékařství (předpokládám, že vás zajímají spíš ty) asi budou větší vzrůšo. Ale ty anatomické znalosti jsou potřeba i tam, musíte vědět, kde co hledat a do velké míry si věci domýšlet, nikdy to nejde vidět tak hezky, jak byste chtěli a potřebovali. Pokud se tedy nejdete jen kouknout na mrtvé tělo. :)

24 userka | E-mail | Web | 2. června 2015 v 23:26 | Reagovat

"Jak si žijí nebožtíci" je výbornej název :D Spolu s tím tmavým designem to  bylo opravdu čtení s běhajícím mrazem po zádech.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.