O hlavičkách tsantsa

12. března 2015 v 20:57 | Nebožka |  Variace pro temnou strunu
Možná už jste o nich slyšeli, možná jste je dokonce viděli. A třeba Náprstkovo muzeum v Praze vlastní hned 10 exemplářů malých lidských hlav, připomínajících svou velikostí spíš panenku, než skutečný lidský pozůstatek. Výroba tsantsy je opředena různými bájemi - nejedná se o žádné stloukání lebečních kostí, ani nejde o podivné čáry a kouzla, ale zvláštní chemický proces.

Tsantsa je rituální artefakt - je to preparovaná lidská hlava, trofej inidánů kmene Šuarů, někdy nazývaných také jako lovci lebek. Podobné rituály jsou ale obvyklé i u jiných indiánských kmenů.
Pro začátek se nesmí opomenout důležitý fakt, že Šuarové přikládají velký význam duši. Věří, že jich na světě existují tři druhy. S jednou duší se už narodíme, a když zemřeme, duše po smrti odejde do pralesa, projde různými přeměnami (duše zesnulých na sebe berou podobu zvířat), až se z ní nakonec pára. Pak je tu ale druhá duše, takzvaná arutam, kterou mohou získat dospívající chlapci pomocí koupelí v ledové vodě a u vodopádu, půstem, popíjením tabákového odvaru nebo užitím nějakého halucinogenu.

www.williamsproject.org.uk



Může se ale stát, že Šuar má arutam už příliš dlouho. V takovém případě hrozí, že se duše začne toulat po lese a že by se jí mohl zmocnit někdo jiný. Aby se takovému neštěstí předešlo, je záhodno si čas od času opatřit duši novou - zabitím nepřítele. Taková duše jednak vzbuzuje úctu a její vlastník požívá jisté vážnosti, a také je poskytuje indiánovi sílu k přežití. Indián ovšem nesmí zapomenout na to, že v okamžiku smrti onoho nepřítele vznikla nová, pomstychtivá duše neboli musiak...

Pocítil-li tedy Šuar, že je načase opatřit si novou duši, podnikl výpravu do nepřátelského kmene a některého z příslušníků zabil. Tsantsa se vyráběla po cestě z válečné výpravy, přičemž proces trval přibližně šest dní. Nejprve bylo potřeba vzadu na lebce podélně naříznout kůži a stáhnout ji z lebky - tady se nabízí jistá podobnost se skalpováním, jak ho známe z Vinnetoua. Indián potom lebku odhodil do řeky jako dar anakondě, obávanému démonovi. Poté se kůže asi půl hodin vyvařovala, posléze byla zbavena měkkých částí, jako je tuk nebo zbytky tkáně. Následně se hlavička zezadu sešila a vyplnila horkými kamínky, popelem, v něterých případech i bylinami. Horká výplň pak způsobila zmenšení hlavy. V takové hlaviččce ale stále sídlila duše toužící po pomstě. Aby indián unikl nebezpečí, zašil (případně "sestehoval" akátovými trny) oči i ústa, a uvěznil tak běsnící duši uvnitř.


wwww.muzeum3000.nm.cz


Pohled na spodní část
www.pbnation.com


Tím ale rituál nekončil. Po návratu do vesnice propukla slavnost, na kterou indián pozval kromě blízkých také členy spřízněných komunit. Během rituálního tance, kdy muž hlavičku držel, do něj vstoupila arutam a přecházela také na ženy, které se během rituálu dotýkaly jeho těla. Ženy tak získaly sílu prostřednictvím muže - ženské tsantsy se totiž nevyráběly, neboť podle (nejen) Šuarů je ženská duše odlišná. Až vám tedy někdo bude ukazovat blonďatou tsantsu s kučerami, nenechte se napálit. Takové podvrhy byly ostatně časté zejména v 19. století, kdy boháči vášnivě sbírali všemožné kuriozity a zvláštnosti, čehož někteří darebáci využívali. Nemálo tsants tak vzniklo umným zmenšením opičích hlav nebo hlav Evropanů či Asiatů (o jejichž ostatky se však skuteční Šuarové nezajímali, protože z nich zkrátka žádný užitek neměli).

A pokud se chcete na skutečnou tsantsu podívat, nenechte si ujít aktuální výstavu Rituály smrti, která probíhá v Náprstkově muzeu v Praze. Čas máte do konce září toho roku. Tak neváhejte!



Čerpáno z:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10121359557-port/michaelovy-experimenty/767-indiani-a-indianske-hlavicky/
http://muzeum3000.nm.cz/nejnovejsi/trofejni-hlavy-amazonskeho-kmene-jivaro
http://www.nm.cz/Naprstkovo-muzeum/Pripravujeme-NpM/Ritualy-smrti.html
 


Komentáře

1 Lila | Web | 14. března 2015 v 13:29 | Reagovat

Tyhle hlavičky mi vždycky přišly děsívý, ale vůbec jsem nevěděla že je mají u Náprstka.

2 Lyra | E-mail | Web | 14. března 2015 v 17:20 | Reagovat

Nechtěla bych mít něco podobného vystaveného u sebe v pokoji, ale tradice je to zajímavá.

3 Lukáš Přibyl, DDV | Web | 18. března 2015 v 15:30 | Reagovat

Jistý (dobrý) dojem to učinilo i na mě a to je co říct.

4 Firejs | 19. března 2015 v 11:44 | Reagovat

Hezké.

Chtěl bych mít alespoň tři a nosit je uvazáne u opasku. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.