Únor 2015

Pocta Lovecraftovi aneb Černá křídla Cthulhu

28. února 2015 v 19:06 | Nebohá |  Howard Phillips Lovecraft
Howard Phillips Lovecraf a jeho mýtus Cthulhu mají dodnes spousty příznivců. A tak není divu, že vznikají taky "lovecraftovské" povídky. Jednu takovou sbírku sestavil S. T. Joshi, nese název Černá křídla Cthulhu a v českém překladu vyšla roku 2014 v nakladatelství Laser. A myslím, že milovníky chapadlovského mýtu nezklame.

(www.sarden.cz)

Sbírku tvoří jednadvacet povídek od méně či více známých autorů, namátkou třeba Laird Barron nebo Caitlín R. Kiernan. Téma povídek, prostředí a atmosféra se různí. Někdo se snaží napodobit Lovecraftův vyprávěcí styl, jako to dělá zmíněná C. Kiernan, někdo se zase nechává zcela unášet na vlnách vlastní fantazie, kterou jen popohání mýty o Prastarých. Přiznám se, že jsem ještě celou knížku nedočetla, ale víc než dobrou polovinu mám za sebou, pročež se cítím oprávněna konstatovat, že se výbor povedl.

V úhrnu se může na první pohled zdát, že povídky v tomto svazku jsou svým tónem, stylem, náladou a atmosférou natolik odlišné, že tvoří až jakýsi nukleární chaos. Pokud tomu tak je, svědčí to jen o šíři imaginativního záběru lovecraftovské fikce. Svědčí to možná i o ostře kontrastujících způsobech, jakými mohou současní spisovatelé z Lovecrafta čerpat, aby s využitím jeho díla jako jistého odrazového můstku vyjádřili své vlastní koncepce a vize.
(Úvod Stephena T. Joshiho)

A tak se dostáváme do Bronxu, do Providence, Innsmouthu nebo dokonce Rotterdamu. Každá povídka je úžasně jiná, což sbírce ponechává jistou svěžest a zároveň ukazuje, jak je současná literární scéna hororu barvitá. Často jde o příběh jednotlivce, který se zkrátka nechtěně připlete, kam by neměl, což má leckdy fatální následky. Logicky se všude vznáší přízrak Cthulhu, někteří autoři nás provedou pekelným kosmem...

Zase se trochu ozývám.

16. února 2015 v 17:56 | Nebožák |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Ještě jsem neumřela. Akorát mě pohltilo zkouškový, což v praxi znamenalo spát-jíst-učit se-jít do práce a tak pořád dokola. Neměla jsem moc čas ani chuť něco sepisovat, ale věřím, že to zase přijde. Jenom si potřebuju ještě chvilku vydechnout a pak zase něco přibyde. Snad na mě mezitím nezanevřete..!

Podala jsem nedávno přihlášku na další studijní půlrok ve Švédsku, tak uvidíme, jestli to klapne. Bylo by to báječný - naučila bych se to pořádně, protože na rozdíl od Falunu bych měla švédsky všechno. Zvlášť teď po tomhle půlroku, kdy jsem sice studovala, ale tak polovičatě, cítím, že to potřebuju jako sůl. Člověk musí jazyk pořád cvičit. A kromě toho se mi po Švédsku stýská a zase mě to tam táhne.

Konečně se pustím do výroby komiksu. Už si to říkám asi rok, pak (zase) nebyl čas. Tak už by k tomu asi mělo konečně dojít. Úplně před sebou vidím, jak to bude vypadat - zbývá jenom to zhmotnění.

A jinak je všechno při starým. Mám se jako obvykle dobře, občas uletím, občas se zase musím vrátit na zem. Sånt är livet.