Prosincové hlášení

8. prosince 2014 v 20:11 | Nebožák |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Tak už je prosinec, a pořád nesněží. Když jdu ráno do práce a je ještě tma, představuju si, že jsem ve Falunu a všude kolem je vlastně spousta sněhu. Já bych taky někam jela...! Ani jsem netušila, že by se mi kdy mohlo po nějakým místě tak stýskat - nepočítaje táborové stesky po domově. Chybí mi jezero Varpan, lesní cesta do školy, obrovská knihovna plná švédských knih, kočky na zápraží, språkfika a tak dál. Stesk se (kupodivu) až tak neváže na lidi, ale na místo. Ale já se tam vrátím.

Pár věcí v mým životě se už zase změnilo, lidé přicházejí a odcházejí. Čas někdy odkrývá dřív netušené. Vrátila jsem se víceméně ke svýmu falunskýmu způsobu žití - totiž ke králičí stravě, jak tomu ráda něžně říkám. Chybělo mi to. Momentálně kromě kromě antikvárních úlovků vášnivě nakupuju zeleninu a jídlo, při jehož tvoření nebyl zmařen žádný život. Nejde to bohužel úplně, protože nebydlím sama a moje rodina celkem pochopitelně odmítá vařit nadvakrát. Tak sem tam něco skousnu, ale nadšená z toho nejsem. Kompromis "upečte si maso a mně zeleninu, a každý bude mít to, co chtěl" zatím neprošel.
Člověk by měl hlavně poslouchat, co mu říká jeho tělo. Moje ostatky evidentně milují zeleninu a hummus.

Těším se na Vánoce. A těším se, až si najdu volný odpoledne na pečení cukroví. Perníčky budou ve tvaru losa.
A taky se těším, až si koupím letenku do Stockholmu a někdy na jaře paní matce ukážu jednoho z nejkouzelnějších měst vesmíru.

Čtu Minnen (Vzpomínky/Paměti) od Thorgny Lindgrena. Zaujala mě jeho myšlenka, že člověk nemá paměť (nebo paměti), ale vzpomínky. Celé myriády různých vzpomínek, ať už jsou nebo nejsou úplně skutečné.
A když chci číst česky, vytáhnu si Flaubertovu Salambo. Konečně jsem to ulovila v antikvariátu!

Zimním radovánkám bez sněhu zdar.
 


Komentáře

1 Meduza | Web | 9. prosince 2014 v 18:45 | Reagovat

I když jsem v Anglii nebyla tak dlouho jako ty ve Švédsku, tak se mi též stýská po určitých místech a chci se tam vrátit.
Králičí strava prospívá nebožtíkům i upírům, jestli chceš, tak ti mohu poslat nějaké recepty na cukroví:)

2 Letície | E-mail | Web | 10. prosince 2014 v 21:14 | Reagovat

Vitaj naspať v klube králikov! :) K tomu vareniu na dvakrát chápem, ale moja mamča je taká super, že sa vždy obetuje a než tam pridá niečo živočíšne tak mi to oddelí a nech si s tým ďalej narábam ako chcem :) A veru, tiež ma štve predvianočný čas bez snehu a celkovo tej atmosféry. V Brne síce mrzne, ale svieti slnko a vonku to vyzerá skoro ako na jar než pred Vianocami.

3 Čartkovova | Web | 13. prosince 2014 v 11:40 | Reagovat

Já mám s cestováním u nějakou tu zkušenost ( :D ), tudíž Tě úplně chápu. Také se mi stýská po některých místech (nutno podotknout, že ne po lidech!), která už možná znovu nikdy v životě neuvidím.

Pokud Tě doma nic nedrží, na Tvém místě bych se ještě někam podívala. Využij toho, dokud jsi mladá a ještě cestovat můžeš. Za pár let už takovou příležitost nemusíš mít.

Mimochodem, jak to vypadá se školou? .)

4 Nebožka | 14. prosince 2014 v 16:50 | Reagovat

[3]: Já se jistě ještě někam podívám a plánuju to, ale asi ne zrovna teď, když mám práci (a smlouvu), kterou miluju. Chci zas někam jet studovat nebo jako dobrovolník. Uvidíme!
Se školu zatím dobrý, koneckonců dělám, co můžu.

5 Lukáš | Web | 15. prosince 2014 v 17:16 | Reagovat

[1]: to jste řekla docela i vtipně :D

6 Charlie | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 13:49 | Reagovat

Myslím si, že aj tie rastlinky sú dosť živé na to, aby plakali za tými, ktorí padli pre chuťové bunky vegetariánov.

7 Nebožka | 17. prosince 2014 v 23:35 | Reagovat

[6]: No občas si si poté, co si zas přečtu něco o tom, jak vlastně funguje většinový potravinový průmysl, říkám, že snad radši přejdu na pránu :D
Mně jde ale hlavně o velkochovy, kde žijí zvířata často v hrozných podmínkách. A odmítám konzumovat chemikáliema proplachovaný, antibiotikama nacpaný maso,  kde si nikdy nemůžu být úplně jistá původem. Po té chuti se mi vůbec nestýská a upřímně řečeno - tak dobře jsem se po fyzické stránce dlouho necítila.

8 Charlie | E-mail | Web | 19. prosince 2014 v 23:05 | Reagovat

[7]: ale to s tebou nemôžem nič, iba súhlasiť. My si tiež nepotrpíme na kura z Tesca, radšej si kúpime na burze 10 sliepok a ak dostaneme chuť, tak si ju zabijeme a zožerieme. A sme si istý, že sliepka mala dobrý život a že je z nej dobré mäso.

9 Izák Pírko | 22. prosince 2014 v 19:09 | Reagovat

"Nebyl zmařen žádný život"? Rostliny přece také žijí a také cítí bolest.
Chápu, že nechceš zabíjet zvířátka, ale nelíbí se mi, jak to vegetariáni často obhajují právě tím, že nic neumřelo. Jistěže umřelo, aby člověk mohl žít, musí holt zabíjet. Rozumím ovšem tomu, když je vegentariánství na stejném principu, jako třeba nekonzumování vlastníhu druhu. To dává smysl. Košile bližší než kabát, člověk (někdy :D ) bližší než pes, pes (evropanovi) bližší než slepice, slepice bližší než ryba, ryba bližší než kytka...
To s velkochovy nicméně chápu a plně schvaluji. :) (Ačkoli také jím i nebio maso, i když ne ve velkém množství, ale zato konzumiju mléčné výrobky, které také ne vždy vznikají úplně fér způsobem.)
Btw, také jsem nazývána králíkem, a to maso jím, akorát konzumuji více ovoce a zeleniny než běžný Čech. :)

10 Nebožka | 26. prosince 2014 v 14:38 | Reagovat

[9]: Jistě, kdybych se měla řídit tím, že nechci, aby mě kvůli COKOLIV zemřelo, tak bych musela žít opravdu z té zmiňované prány :)

11 Nebožka | 26. prosince 2014 v 14:39 | Reagovat

Aj, oprava - kvůli mně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.