Svatý hříšník Rasputin

22. listopadu 2014 v 23:32 | Nebohá |  Osobnosti věku devatenáctého
Ve vsi Pokrovskoje žije zbožný muž Grigorij. Stejně jako svatému Serafimovi a proroku Eliášovi i jemu je dáno, že dokáže zavřít nebe - a na zem padne sucho, dokud zase neporučí nebesům, aby se otevřela a vylila svou životodárnou vláhu.
(otec Feofan, rektor petrohradské teologické akademie)

Rasputin

Grigorij Jefimovič Rasputin se narodil v roce 1869 v ve vesnici Pokrovskoje v gubernii Tobolské. Tam bude jen o několik let desítek později převezena rodina už bývalého cara Mikuláše II., což bude carevna Alexandra Fjodorovna vnímat jako znamení, že nad nimi Rasputin stále drží ochrannou ruku, i když už je dávno po smrti.
Ale zpátky do storočí devatenáctého, kdy Grigorij dospívá. Jeho otec byl alkoholik a postupem času propil všechno, co měl. Syn se brzy vydal v jeho stopách - tady se také vzalo to jméno Rasputin, tedy prostopášník. Kdo by si byl pomyslel, že ten mladík, který kradl a věnoval se prostopášnostem různého druhu, bude později prohlašován za svatého muže? Obrat nastal, když Rasputin dovršil třiceti leti. Tehdy měl už rodinu - oženil se služebnou Praskovjou a měl s ní dokonce tři děti. Zkrátka zapíchl lopatu do hromady zrní a odešel navštívit svatá místa. Chodil tak víc než rok, a když se vrátil domů, vykopal si v chlévě jeskyni a čtrnáct dní se tam modlil. Našel v sobě jakousi vnitřní sílu, začal věštit a uzdravovat lidi. Zkazky o jeho zázračné moci se donesly až do Carského sela.

O prvním setkání carevny a Rasputina se mimo jiné vypráví, že to byla přítelkyně a dvorní dáma Aňa Vyrubovová, kdo mužika do paláce přivedl. Vyrubovová totiž věděla, že carevna by snesla modré z nebe, kdyby někdo vyléčil jejího milovaného synka Alexeje trpící ho hemofilií. A tak prý vymyslela vskutku působivé uvedení zázračného mužika na dvůr:

Bylo pozdě večer, hrály s carevnou čtyřručně Beethovena. Kolem půlnoci byl podle Anina příkazu Rasputin tiše přiveden do matně osvětleného pokoje. Carevna seděa zády ke dveřím a hodiny odbíjely půlnoc.
"Necítíš, Sano, že se něco děje?"
"Ano, ano," skoro polekaně odpověděla carevna.
A tu Aňa zvolna otočila hlavu a ubohá carevna poslušně udělala totéž. Když nervní Alix spatřila ve dveřích jako přízrak nejasnou postavu mužika, dostala hysterický záchvat. Rasputin došel až k ní, přitiskl si vyčerpanou ženu na prsa, jemně ji pohladil a laskavým hlasem jí domlouval: "Neboj se, neboj, Kristus je s tebou."

Ve skutečnosti se však carský pár setkal s Rasputinem v roce 1905 u velkokněžny Milici v Sergijevce. Vyrubovová Rasputina potkala až o dva roky později, na přání Alexandry Fjodorovny. *

Duchovně silně založená carevna nabyla vcelku rychlw dojmu, že jí mužika Rasputina seslalo samo nebe. Rasputin měl na ni přímo hypnotizující vliv. Jak příznačně píše Edvard Radzinskij v knize Poslední car, léčil Rasputin nejen careviče, ale i Alixinu bolavou duši. Alexandra Fjodorovna byla jistém smyslu křehká osobnost, která se na ruském dvoře necítila vítaná; ruský lid ji neuznával, protože mu připadala příliš rezervovaná, strojená a hlavně - byla cizinka, které její nová domovina nikdy nepřirostla k srdci.
Aby se carevna nebo carevič uklidnili, stačilo, aby Rasputin poslal pouhý telegram. Známá je kromě jiných historka o tom, kterak malého Alexeje bolelou ouško tak, že nechtěl spát. Zoufalá carevna telefonuje Rasputinovi, ten si chlapce vyžádá k telefonu a praví: "Copak že ponocuješ, Aljošenko? Nic tě nebolí, povídám ti, že ouško už tě nebolí. Spi." A světe div se, za čtvrt hodiny Alexej skutečně spí. Jiný zázrak zase dokázal Rasputin roku 1914, kdy se Aňa těžce zranila při železničním neštěstí, měla dokonce rozraženou lebku. Rasputin se k ní sklonil, oči mu až lezly z důlků nadliským napětí, načež laskavým hlasem zašeptal: "Anuško, probuď se, podívej se na mě." A ona otevřela oči.
Rasputin carevně před očima léčil a křísil pomalu mrtvé - jak mohla nevěřit v jeho svatost? Car to trpěl. Musel si vlastně vybrat - buď zničí Alix, když ji připraví o spasitele, anebo Rusko, když nechá Rasputina Rasputinem.

Svatý muž ale už dlouho ležel lidem v žaludku. Předně nikdo netušil pravou příčinu častých Rasputinových návštěv v paláci. Carevičova hemofilie byla státním tajemstvím. A tak se šířily všelijaké klepy o tom, jak Alexandra Fjodorovna s Rasputinem nasadili Mikuláši II. parohy, noviny byly plné karikatur na toto téma. O Rasputinovi bylo známo, že ač se z něj stal léčitel a kazatel, svého předchozího života ve volnosti se tak úplně nevzdal. Jeho pozice u dvora byla tak silná, že snad ani kdyby carevna na vlastní oči viděla mužika obnažovat se na veřejnosti během jedné z jeho pitek, nezavrhla by ho. Rasputin jí totiž vysvětlil, že takto na sebe bere hříchy světa a mravně se zoceluje. V přítomnosti novinářů během proslulého excesu v restauraci Jar roku 1915 prý dokonce vykřikoval, že si s carevnou dělá, co chce. Ale copak by carevna a car, kterým tak něžně říkal máma a táta a líbal jim ruce, něčemu takovému uvěřili?

Rasputin byl neporazitelný. Kohokoliv, kdo se proti postavil, zničil. Dokonce i mocný ministr vnitra Stolypin musel rezignovat poté, co vypracoval podrobnou zprávu o Rasputinových výtržnostech. Ani vrchní velitel vojska Nikolaj Nikolajevič, člověk carovi velmi blízký, s manipulativním svatým mužem s hypnotickýma pomněnkově modrýma očima nic nezmohl. Mikuláš II. pod vlivem své manželky odmítal zprávám takového druhu popřát sluchu. Carevna zkrátka nedovolila, aby ji někdo o jejího ochránce připravil. Důvěra v carský režim povážlivě klesla.

Jusupov
Kníže Felix Jusupov s manželkou Irinou Alexandrovnou, Mikulášovou neteří. Jeden z Rasputinových vrahů.

Vrcholem všeho bylo, když se car chopil sám vedení všech vojenských jednotek místo nyní zavrženého Nikolaje Nikolajeviče. Zuřila I. světová válka, a tak musel Mikuláš II. vyjet do válečné vřavy. V hlavním městě zůstala politicky nezkušená carevna, takže ve vládě panoval chaos. Za rok a půl se vystřídali čtyři předsedové vlády. Roku 1916 začíná lidem docházet trpělivost. V listopadu toho roku vystoupí monarchista a pravicový radikál Vladimir Mitrofanovič Puriškevič v parlamentu s projevem, kde žádá izolaci cara. Kníže Felix Jusupov pochopí, že Puriškevič stojí na stejné straně jako on. Do spiknutí pro svatému mužikovi se zapojí ještě několik dalších lidí. 16. prosince dostane Rasputin na návštěvě u Jusupova od hostitele víno s kyanidem. Jed ale neúčinkuje, jak má. Ten, kdo spiklencům jed opatřil, jim totiž ve skutečnosti dal jen obyčejný prášek, protože nechtěl mít na svědomí vraždu. Puriškevič a Jusupov na Rasputina několikrát vystřelili, ale zdálo se, že má Rasputin silný kořínek, a tak ho ještě dobili. Rasputina pohřbili v carské hrobce. Později, během revolučních neklidů, jeho ostatky bolševici vyzvednou a demonstrativně spálí.

Když se carevna dozvěděla, kam Přítel, jak Rasputina často titulovala, zmizel a že už se nevrátí, dožadovala se pověšení vrahů, přestože Jusupov byl příbuzný carské rodiny. Mikulášova matka Marie Fjodorovna však panovníka přesvědčila, aby viníky nepronásledoval a pustil celou nepříjemnou záležitost k ledu. Fakt, že revolta vzešla od Mikulášových blízkých, ostatně jenom svědčí o tom, v jakém rozkladu se tehdy ruské impérium nacházelo. O rok později bolševici internují carskou do Tobolska. 16. července 1918 vyvrcholí ruská revoluce vyvražděním carské rodiny v suterénu Ipaťjevova domu. Ale o téhle historii až někdy příště...


* Za opravu a upřesnění děkuju čtenáři Robertu Slavíkovi.

Čerpáno a citováno z:
Edvard Radzinskij. Poslední car: Zavraždění Mikuláše II. a jeho rodiny. Praha: Mladá fronta, 1992.
John Stevenson. Dějiny Evropy. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004.
časopis Živá historie, vydání z prosince 2013
Obrázky:
www.piggstian.blogspot.com, sv.wikipeadia.org
 


Komentáře

1 Lukáš Přibyl | Web | 23. listopadu 2014 v 11:40 | Reagovat

Zdravím, stejně ať si říká kdo chce co chce, už jen tehdejší styl oblékání se mi líbí mnohem víc, než to, co je v současné době "moderní" :)

2 Čartkovova | Web | 23. listopadu 2014 v 16:06 | Reagovat

Z Rasputina musel jít vážně strach. Už z těch fotografií nemám dobrý pocit!
Poměrně nedávno jsem o něm viděla na Dvojce dokument. Je možné, že Rasputina po těch výstřelech hodili do řeky, kde ještě nějakou chvíli marně bojoval o život. Bůhví, jak to tenkrát bylo.

Mimochodem, děkuji za další přínosný a zajímavý článek.

3 Nebožka | 24. listopadu 2014 v 12:17 | Reagovat

[2]: To je pravda. Taky jsem kdesi četla, že utonul. Aby toho nebylo málo, tak ho ještě vykastrovali. Takže dopadl opravdu neslavně.

4 Nebožka | 24. listopadu 2014 v 12:20 | Reagovat

Btw, strach z něj šel hlavně proto, že měl na carevnu obrovský vliv. A carevna měla zase velký vliv na cara. Horší bylo, jak píšu, že bylo prakticky nemožné Rasputina nějak odstranit - vyvolal nějakou provokaci a pak se samozřejmě ozvaly hlasy nepřátel, takže věděl, koho musí odmanévrovat pryč. Proto to nakonec dopadlo vraždou.

5 lila | Web | 25. listopadu 2014 v 10:41 | Reagovat

Úžasný článek, Rasputin byl zajímavá osobnost. My o něm měli hrozně zajímavou hodinu v dějepise na střední, kde mě hodně zaujal.

6 Lukáš | Web | 25. listopadu 2014 v 20:04 | Reagovat

[5]: ó to věřím... jisté informace jsou o něm i v čistě duchovních knihách (a jako že jich je dost)

7 Baba Jagga | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 20:19 | Reagovat

Od dětství se zajímám o poslední carskou rodinu, takže pochopitelně i o Rasputina.
Článek mě moc potěšil! :o)

8 Кристина Ж. | Web | 5. prosince 2014 v 17:51 | Reagovat

Musím přihodit do kotle, že jsem se taky domnívala, že se Rasputin utopil. Nicméně úžasný článek, vždy si ráda něco počtu o nebožtících z mé milované Rusi, vracím se zde po hrozně dlouhé době a přímo ses mi strefila do vkusu.  Skvělé zpracování! :o) A abych se přiznala, z té fotografie Rasputina se mi ježí chlupy na rukou..

9 Nebožka | 8. prosince 2014 v 19:49 | Reagovat

[8]: To jsem ráda, že jsem se trefila! Obrázek mě upřímně řečeno taky děsí - možná jsem moc pod vlivem knih a vyprávění, ale ten pohled...!

10 Кристина Ж. | Web | 11. prosince 2014 v 15:24 | Reagovat

[9]: Právě, naprostý satanáš. Fotografie, co nutí k pověrčivosti...

11 Robert Slavík | 12. prosince 2014 v 14:42 | Reagovat

Dobrý den, Nebožko.Rasputin se s carským párem poprvé setkal u velkokněžny Milici v Sergijevce a to (1.) 14. listopadu 1905. Rozhodně je neseznámila Anna Vyrubová ta se s ním seznámila až v roce 1907 na přání samotné carevny - takže celá ta scéna u klavíru je vymyšlená.O Rasputinovi se píše hodně nesmyslů a lží, hlavně na českém internetu. Já se o Rasputina zajímám už 17 let, takže toho už dost vím. Informace čerpám hlavně z ruských článků a knih.

12 Nebožka | 12. prosince 2014 v 16:53 | Reagovat

[11]: Ach tak. V tom případě děkuju za dodatek. Já rusky bohužel neumím, takže jsem musela spoléhat na český překlad knihy Edvarda Radzinského, kde toto píše.

13 Nebožka | 12. prosince 2014 v 16:54 | Reagovat

Respektive, pokud se dobře pamatuju, píše se tam, že carevně o Rasputinovi řekly srbské princezny a Vyrubovová potom zařídila ten dramatický příchod.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.