Rodinná idylka podle Carla a Karin Larssonových

10. listopadu 2014 v 19:36 | Nebohá |  Švédsko a sever v 19. století
V létě 1883, rok po ukončení studií, se vydala talentovaná mladá Karin Bergöö do Francie, na místo zvané Grez, kde působila a čerpala inspiraci také družina skandinávských umělců. A tady se Karin setká s Carlem Larssonem, o šest let starším rodákem ze Stockholmu, kterému se v té době zas tak moc nedaří. Setkání s tichou a přemýšlivou Karin mu ale dočista změní život. Karin a Carl se do sebe zamilují až po uši a v září se chystá svatba. Nejdřív je ale potřeba dovolení páně otcova. A tak Carl musí vzít pero do ruky a píše: Budu stručný - Miluji Vaši dceru! A rodiče odpovídají: Věříme Vám*.

*(Alespoň takto romanticky líčí zásnuby paní průvodkyně v domku Carla Larssona, kde se nachází muzeum věnované manželům Larssonovým).

Novomanželé se vrátili zpátky do Švédska a usadili se v Göteborgu, kde Carl nějakou dobu působil jako učitel výtvarné výchovy. Zakrátko se narodí první z osmi děti - dcerka Suzanne. Přestože byla Karin skutečně talentovaná a měla, co se týče umělecké dráhy, dobře nakročeno, štětce a palety se dobrovolně vzdala a veškerou svoji sílu vložila do péče o svoji milovanou rodinu. Roku 1888 manželé znovu odcestovali do Paříže, neboť Carl dostal příležitost vystavit svoje díla. Svoje dvě děti nechali u Karininých rodičů v Hallsbergu celý rok. Když se vrátili, pustili se do zvelebování domku zvaném Lilla Hyttnäs nedaleko Falunu (tam rodina také jistý čas bydlela - aby děti mohly chodit do školy i v zimě), krásném maloměstečku v kraji, kde žila spousta švédských umělců té doby, v Dalarně. Domek z roku 1837 měl původně dvě místnosti, ale Karin a Carl jej postupně rozšířili a dokonce přistavěli svatební místnost z konce 18. století. Tam se později Carl zavíral, když chtěl mít klid. Karin tehdy domek zařídila po svém - a dnes je z něj jedno z nejoriginálnějších uměleckých sídel vůbec. Každý pokoj byl zařízen ve stylu nějakého století nebo historické epochy. Karin sama šila a tkala povlaky na polštáře, šila praktické oblečení pro sebe i děti, protože tehdejší móda vosích pasů se jí nelíbila. Její tvorba byla ale zjevně až příliš pokroková na tehdejší dobu - její polštářky s geometrickými vzory v okolí v době secesních rostlinných vzorů zas tak velkého úspěchu nedosáhly. Rodina Larssonova vůbec se trochu vymykala dobovým normám - děti jedly s rodiči společně u stolu a poměrně běžně se u Larssonu konzumovaly tehdy ještě exoticky působící pizzu. Na dveře v Lilla Hyttnäs namaloval Carl Larsson potréty svých ratolestí.
Carl Larsson byl velmi společenský člověk a dům Larssonů měl dveře otevřené pro všechny. Karin tedy nikdy nevěděla, kolik strávníků se jí v poledne sejde u stolu, a tak měla prý vždycky připravený obrovský hrnec s polévkou...

Lilla Hyttnäs vypadá i dnes přesně tak jako na obrázcích. Pokud budete někdy ve Švédsku, nezapomeňte na něj. Nedaleko Sundbornu v městečku zvaném Mora zase žil jiný známý malíř své doby Anders Zorn, se kterým se Larssonovi také stýkali.


Takhle domek vypadal za života Larssonů. Jejich potomci, kteří dodnes v Lilla Hyttnäs bydlí, trávník zastřihli.



Před domkem v zimě

Tatínkova ložnice

Maminčin pokoj a dětský pokoj zároveň

Část tatínkova ateliéru

Zátiší s Karin v jídelně

Pohled do salonu ve stylu 18. století, když vejdete do dveří

Pohled z opačné strany salonku

V salonku zprava od dveří

A pokud toho nemáte pořád dost, můžete se podívat ještě na tohle krásné video přímo z místa činu.
Rok 1916. Karin vidíte ve vlastnoručně šitých proužkovaných dětech, Carl už má na hlavě decentní pleš. Vítají přijíždějící doktora Kanströma a jeho rodinu. V následující sekvenci se Carl připravuje k malbě (a maluje). Carl Larson, jeho dcera a vnoučata si hrají s kůzlaty. Nedělní oběd v zahradě. Carl Larsson s vnoučaty v červené loďce. Carl Larsson se zeťem a dcerou Suzanne se vracejí z kostela (kostel mimochodem vymaloval Larsson a na místním hřbitově hned vedle potom najdete i rodinný hrob). Na statku Spadarfvet. V ateliéru. Carl Larsson maluje Suzanne s dětmi. Kanström hraje na křídlo.
Rok 1917. Rodný kraj Carla Larssona. Hladina vody před domem se zvedla. Carl Larsson musí připlout k domovním dveřím (ale stejně z toho není smutný! - jak nám oznamuje titulek). Carl Larsson mává z mostu.

Video se tu odmítá zobrazit, ale uvidíte jej ZDE.

Obrázky pocházejí z: nyskapande.com, fpvasteras.se, ungdomar.se, ronskadeideer.blogspot.com, fineart-china.com, dhm.de, lotten.se
Video: http://vimeo.com/user915428/carllarsson
 


Komentáře

1 Lukáš | Web | 17. listopadu 2014 v 18:40 | Reagovat

Zdravím,

á ty pestré ilustrace na mne udělaly vskutku velký dojem. Paráda :)

2 Charlie | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 10:21 | Reagovat

Áno, tie obrázky sú naozaj krásne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.