Listopad 2014

Svatý hříšník Rasputin

22. listopadu 2014 v 23:32 | Nebohá |  Osobnosti věku devatenáctého
Ve vsi Pokrovskoje žije zbožný muž Grigorij. Stejně jako svatému Serafimovi a proroku Eliášovi i jemu je dáno, že dokáže zavřít nebe - a na zem padne sucho, dokud zase neporučí nebesům, aby se otevřela a vylila svou životodárnou vláhu.
(otec Feofan, rektor petrohradské teologické akademie)

Rasputin

Grigorij Jefimovič Rasputin se narodil v roce 1869 v ve vesnici Pokrovskoje v gubernii Tobolské. Tam bude jen o několik let desítek později převezena rodina už bývalého cara Mikuláše II., což bude carevna Alexandra Fjodorovna vnímat jako znamení, že nad nimi Rasputin stále drží ochrannou ruku, i když už je dávno po smrti.
Ale zpátky do storočí devatenáctého, kdy Grigorij dospívá. Jeho otec byl alkoholik a postupem času propil všechno, co měl. Syn se brzy vydal v jeho stopách - tady se také vzalo to jméno Rasputin, tedy prostopášník. Kdo by si byl pomyslel, že ten mladík, který kradl a věnoval se prostopášnostem různého druhu, bude později prohlašován za svatého muže? Obrat nastal, když Rasputin dovršil třiceti leti. Tehdy měl už rodinu - oženil se služebnou Praskovjou a měl s ní dokonce tři děti. Zkrátka zapíchl lopatu do hromady zrní a odešel navštívit svatá místa. Chodil tak víc než rok, a když se vrátil domů, vykopal si v chlévě jeskyni a čtrnáct dní se tam modlil. Našel v sobě jakousi vnitřní sílu, začal věštit a uzdravovat lidi. Zkazky o jeho zázračné moci se donesly až do Carského sela.

Rodinná idylka podle Carla a Karin Larssonových

10. listopadu 2014 v 19:36 | Nebohá |  Švédsko a sever v 19. století
V létě 1883, rok po ukončení studií, se vydala talentovaná mladá Karin Bergöö do Francie, na místo zvané Grez, kde působila a čerpala inspiraci také družina skandinávských umělců. A tady se Karin setká s Carlem Larssonem, o šest let starším rodákem ze Stockholmu, kterému se v té době zas tak moc nedaří. Setkání s tichou a přemýšlivou Karin mu ale dočista změní život. Karin a Carl se do sebe zamilují až po uši a v září se chystá svatba. Nejdřív je ale potřeba dovolení páně otcova. A tak Carl musí vzít pero do ruky a píše: Budu stručný - Miluji Vaši dceru! A rodiče odpovídají: Věříme Vám*.

*(Alespoň takto romanticky líčí zásnuby paní průvodkyně v domku Carla Larssona, kde se nachází muzeum věnované manželům Larssonovým).

Novomanželé se vrátili zpátky do Švédska a usadili se v Göteborgu, kde Carl nějakou dobu působil jako učitel výtvarné výchovy. Zakrátko se narodí první z osmi děti - dcerka Suzanne. Přestože byla Karin skutečně talentovaná a měla, co se týče umělecké dráhy, dobře nakročeno, štětce a palety se dobrovolně vzdala a veškerou svoji sílu vložila do péče o svoji milovanou rodinu. Roku 1888 manželé znovu odcestovali do Paříže, neboť Carl dostal příležitost vystavit svoje díla. Svoje dvě děti nechali u Karininých rodičů v Hallsbergu celý rok. Když se vrátili, pustili se do zvelebování domku zvaném Lilla Hyttnäs nedaleko Falunu (tam rodina také jistý čas bydlela - aby děti mohly chodit do školy i v zimě), krásném maloměstečku v kraji, kde žila spousta švédských umělců té doby, v Dalarně. Domek z roku 1837 měl původně dvě místnosti, ale Karin a Carl jej postupně rozšířili a dokonce přistavěli svatební místnost z konce 18. století. Tam se později Carl zavíral, když chtěl mít klid. Karin tehdy domek zařídila po svém - a dnes je z něj jedno z nejoriginálnějších uměleckých sídel vůbec. Každý pokoj byl zařízen ve stylu nějakého století nebo historické epochy. Karin sama šila a tkala povlaky na polštáře, šila praktické oblečení pro sebe i děti, protože tehdejší móda vosích pasů se jí nelíbila. Její tvorba byla ale zjevně až příliš pokroková na tehdejší dobu - její polštářky s geometrickými vzory v okolí v době secesních rostlinných vzorů zas tak velkého úspěchu nedosáhly. Rodina Larssonova vůbec se trochu vymykala dobovým normám - děti jedly s rodiči společně u stolu a poměrně běžně se u Larssonu konzumovaly tehdy ještě exoticky působící pizzu. Na dveře v Lilla Hyttnäs namaloval Carl Larsson potréty svých ratolestí.
Carl Larsson byl velmi společenský člověk a dům Larssonů měl dveře otevřené pro všechny. Karin tedy nikdy nevěděla, kolik strávníků se jí v poledne sejde u stolu, a tak měla prý vždycky připravený obrovský hrnec s polévkou...

Lilla Hyttnäs vypadá i dnes přesně tak jako na obrázcích. Pokud budete někdy ve Švédsku, nezapomeňte na něj. Nedaleko Sundbornu v městečku zvaném Mora zase žil jiný známý malíř své doby Anders Zorn, se kterým se Larssonovi také stýkali.


Takhle domek vypadal za života Larssonů. Jejich potomci, kteří dodnes v Lilla Hyttnäs bydlí, trávník zastřihli.