Dva písaři Gustava Flauberta

13. září 2014 v 22:24 | Nebožka |  Literatura 19. století
"Dost už," praví Bouvard, "z pověstného cogita jsem jelen. Lidé mají představy o věcech za věci samy. Vysvětlují, čemu rozumějí málo, prostřednictvím slov, kterým nerozumějí vůbec. Substance, prostor, síla, hmota, duše. Co slovo, to abstrakce, pomysl. Co se týče Boha, nemožno vědět, jaký je, ačli je vůbec."


Podobný náhled na svět jako dva vysloužilí písaři Bouvard a Pécuchet měl dost možná i jejich samotný stvořitel Gustav Flaubert. Zklamaný společenskou i politickou situací 70. letech 19. storočí promítl část svojí skepse do satirického románu Bouvard a Pécuchet. V něm se vysmívá vědě jako modernímu náboženství, všeobecné lidské hlouposti a diletantismu.
Flaubertovi bylo tehdy těžko na duchu - připadal si už starý, ač mu tehdy bylo pouhých šestapadesát let, trápily jej psychické problémy a hmotná nouze. Josef Kopal píše o tomto období v předmluvě k vydání z roku 1960 v SNKLHU*:

Válka roku 1870/71, která Flauberta vyhnala na čas z Croissetu, zasadila těžkou ránu jeho vlasteneckému cítění. (...) Jeho "bourgeoisophobie" - nenávist k měšťákovi, k tomu, kdo podle jeho definice "smýšlí nízce" - byla vydrážděna událostmi, v nichž spatřoval konečný triumf měšťáctví. Aby si ulevil žluči, která ho dusila, jal se psát dílo, v němž si chtěl podle svých vlastních slov "vylít vztek", pomstít se lidské hlouposti.

Z podobných pohnutek sepsal ostatně už i jedno z dřívějších děl - Slovník přejatých myšlenek, který je někdy považován za jakousi předlohu. Smyslem tohoto slovníku bylo podle autorových slov sdělovat zvídavému čitateli "v abecedním pořádku o všemožných předmětech vše, co je třeba říkat ve společnosti, aby někdo platil za člověka slušného a roztomilého".


Platit ve společnosti za slušného a roztomilého se však nedaří ani za mák později zrodivším se Bouvardovi a Pécuchetovi. Místo úcty postupně sklízejí posměšky a nikdo je nebere vážně. Bouvard a Pécuchet se rozhodli písařské řemeslo hodit jednou pro vždy na hřebík a usadit se někde na francouzském venkově, neboť dědictví jednoho z nich jim umožní se na stará kolena začít věnovat vědě. A tak se s velkým enthusiasmem pustí do zemědělství. Nedaří se jim, úroda je nijaká, a tak písaři připadnou na to, že jim je snad třeba lepší znalosti chemie, aby porozuměli běhu přírody. Od chemie, ve které příliš neuspějí, je jenom krůček k anatomii a lékařské vědě. Bouvard a Pécuchet vylepšují staré i moderní lékařské metody, různě úspěšně léčí nemocné obyvatelstvo. S obdobným nasazením a úspěchem se pouštějí také do studia geologie a následně archeologie, historie, náboženství, politiky a vyhasínající zájem o spiritusmus je konečně přivede k filosofii. Studium této vznešené vědy je ale dovede k pochybování, k pocitu marnosti a pomýšlejí dokonce na sebevraždu. Až pohled na velikonoční zvony v nich znovu přece jenom rozdmýchá víru v život. I vezmou pod svůj patronát dvě opuštěné, notně zvlčelé děti, a stanou se vychovateli. Že ve své úloze selhali, pochopí, když jedno z dětí téměř uvaří jejich domácí kočku. Dá rozum, že po všech nadšených rozmluvách, plánech a slibech už si z pánů venkované jenom tropí žerty a považují je za blázny.

Kapitolou o nepříliš zdařilé výchově dětí Flaubertova satira bohužel končí a zachoval se jen spisovatelův nástin posledních částí románu. 8. května 1880 stvořitele Paní Bovaryové, Salammbo a jiných báječných děl ranila mrtvice. Ostatně, jako by to napůl zlomený Flaubert sám předvídal, píše o rok dříve svému blízkému příteli, takřka chráněnci Guy de Maupassantovi, jehož provázel v jeho literárních začátcích: "Bojím se, že budu dokončen sám, dříve než dokončím svůj román."

*Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění


Citace z knihy Gustave Flaubert: Bouvard a Pécuchet, vydané Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v roce 1960, v překladu Věry Smetanové.

Obrázek: http://bonsbouquins.blogspot.fr/2011/12/bouvard-et-pecuchet-gustave-flaubert.html
 


Komentáře

1 Čartkovova | Web | 17. září 2014 v 11:46 | Reagovat

Mrzí mě, že jsem se k Písařům ještě nedostala, ačkoliv je mám doma. Ze seriálu (Sovák a Horníček) jsem také příliš neměla, neboť jsem viděla sotva dva díly. Celý ho shlédnu, až si přečtu knihu.

2 Nebožka | 18. září 2014 v 22:52 | Reagovat

Ten seriál jsem ještě neviděla, díky za připomenutí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.