Čtvrteční brečení

5. června 2014 v 20:41 | N. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Tak jsem zpátky ze svého milovaného Švédska. Nechtělo se mi, tak strašně se mi nechtělo se vracet! Uběhlo to strašně rychle, jako bych byla pryč jenom týden, ne půl roku. Blízká duše mi psala, že nemám být smutná, protože se tam přece vrátím(e). Tak jsem zatnula zuby a už teď se těším.

Včera a dneska mám takzvaný mrtvolný stav. Oponent mi sdělil, že jsem napsala slabou práci s mnoha nedostatky. D. Přiznávám hned, že jsem se prostě rozbrečela. Celý moje přesvědčování se, že nejsem úplný idiot a něco umím, se během dvou minut úplně zhroutilo. Vždycky to byl jenom domeček z karet a stačilo, když trochu zafoukalo, a začal se kymácet. A jistěže jsem nenapsala dokonalou práci, uznávám, že by se leccos dalo zlepšit a pojmout jinak, ale...

A musím si najít práci. A nevím jakou a nevím, co budu dělat se svým životem. Mám pocit, že v ničem nevynikám, že jsem ve všem dobrá tak akorát, že jsem naprosto průměrná, že budu vždycky jenom snažílek, co se rozpláče kvůli kdejaké hlouposti. Achjo. Zmlkni, mozku!

Konec brečení. Příště se snad budeme smát.
 


Komentáře

1 n | 6. června 2014 v 10:08 | Reagovat

návraty ze severu jsou vždycky dost nešťastné. tam by se žilo tak krásně, kéž by se člověk nemusel už nikdy vracet domů...
ono se to všechno nějak vyvrbí :)

2 Čartkovova | Web | 6. června 2014 v 17:32 | Reagovat

Hlavně si nic nevyčítej. Nikdo z nás není dokonalý a každý má právo na to udělat chybu. Vím, že o to víc to člověka mrzí, když se skutečně snaží, ale takový je život. S odstupem času se tomu zasměješ, jak si napsala v posledním řádku. Podívej se na mě a mé slavné přijímačky na UNI... nedopadlo to, tudíž jsem se začala porozhlížet po jiné alternativě - a ta vyšla. Ale nikdy nic není úplně podle našich představ, a o tom by měl asi celý život být :) Takže hlavu vzhůru!

Mimochodem - nevím, jak to na univerzitě chodí, ale máš nějakou šanci na opravu, případně další studium?

3 lila | Web | 6. června 2014 v 19:34 | Reagovat

To bude dobrý. Prostě se jednou nepovedlo, určitě to půjde nějak zpravit. Podle mě jsi úžasná, a určitě všechno dopadle dobře.

4 Nebožka | 7. června 2014 v 0:46 | Reagovat

Děkuju za útěšná slova! Jste milí! Už jsem to rozchodila. Ale když si s něčím dáte hodně práce a pak vám to někdo takhle shodí, je vždycky trochu těžký se s tím smířit. Nicméně, pocit méněcennosti už přešel.

Tohle je jenom jeden posudek, neznamená to, že končím nebo že jsem něco nezvládla. Jenom to zkrátka není dokonalá a bezchybná práce, jak jsem si přála :)

5 Hmyzenka | Web | 7. června 2014 v 19:51 | Reagovat

Tolik jsem ti to Švédsko záviděla. Ale určitě se tam zase vrátíš a já ti jednou budu hezky mávat odvedle z Finska! :-)

Zvládneš cokoliv budeš chtít.

6 Izobel | 7. června 2014 v 21:54 | Reagovat

Ten pocit znám až moc dobře..

Práce.. Tak hlavně aby tě aspoň trochu naplňovala a neměla jsi to jako otroctví jak já.. :/ :D

7 Lokusta | Web | 8. června 2014 v 11:48 | Reagovat

Rozumiem tvojmu rozcarovaniu. Ale nedostanes nahodou este jeden posudok od skolitela. My sme dostali a ten je predsa len vzdy lepsi. A koniec koncov dolezita je obhajoba. Ak tvoj oponent nie je nejaky strasidelny profesor, ale len magister alebo inak pohodovy docent, tak by si mala vsetko zvladnut. Hlavne to nevzdavaj. Bojuj! Viem, ake to je, nebyt dokonaly talent, ale myslim, ze byt netalent a bojovat o kazdy kusok v zivote je nakoniec omnoho lepsie. Vyucujuci si snahu vzdy vsimnu a ocenia. Drzim palce, nech ti vsetko dobre dopadne. :)

8 Nebožka | 8. června 2014 v 17:25 | Reagovat

No... spolužák dostal od vedoucího v posudku F. To mi připadne jako podpásovka.  Vždyť vedoucí tě má nasměrovat přece.
Nic nevzdávám, jenom mě to mrzelo a nečekala jsem to.
Děkuju!

9 Letície | E-mail | Web | 9. června 2014 v 9:31 | Reagovat

Verím, že sa na svoj milovaný sever skoro vrátiš :) Tie pocity poznám. Keď sa človek snaží, dá do toho všetko a niekto to len tak vezme, zgrčí a odhodí do koša...ale určite bude dobre, ty to zvládneš a ešte mu tam vytrieš zraky u štátnic ;)
Čo sa týka práce..Nie je niekde v Brne voľné miesto v kaviarni? Pamatám si, ako sa ti páčilo variť a servírovať kávu :)

10 Charlie | E-mail | Web | 9. června 2014 v 12:25 | Reagovat

Viem si predstaviť, aké to je, keď ti niekto sfúkne prácu pod holú zem a vôbec ti nezávidím -_-
A čo sa týka teba a práce, nemyslím si, že si podpriemerná či priemerná snažilka, však už minule som ti písal, ako ti ticho závidím všetko to, čo vieš - myslím jazyk, znalosť v oblasti napr. 19. storočia alebo takéto kadejaké veci, však kto sa môže pýšiť tým, že študuje v zahraničí?
Držím ti palce, určite niečo nájdeme (aj mne treba na leto súrne brigádu)

11 spatnej | 16. června 2014 v 14:06 | Reagovat

Nebožko...tohle vždycky přijde a pak se na člověka zhroutí všechny ty schízy z vlastního nicotnýho já. A je dobře, že Ty nejsi labil jako někteří (ehm) a že se dokážeš podívat s odstupem na realitu a vidět, že svět se nezhroutil, že se jen trošku dloublo do žeber a jedem dál. Je to tak.
Když jsem viděla v jakým stavu byla máma z nepovedený státnice, říkám si, že je dobře, že si procházíme školou v tomhle věku a později v životě budeme hrozně posílení k čemukoliv.
Měj se krásně!

12 Lukáš | Web | 16. června 2014 v 16:30 | Reagovat

[11]: ano, proto se říkává "co nás nezabije, to nás posílí" nebo jak taky já říkávám "aby mě někdo porazil, by mě musel nejdříve zabít".

13 Firejs | E-mail | 17. června 2014 v 21:24 | Reagovat

Škoda, že to čtu až teď, ale snad nevadí a práci jsi dnes obhájila s úsměvem na rtech.

Stejně tak ti budu držet palce i za dva dny. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.