Květen 2014

Rozepsáno.

12. května 2014 v 1:58 | N. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Je neděle večer. Původně jsem chtěla dopsat článek o viktoriánské posmrtné fotografii, ale už se mi pletou slova, tak jsem jej uložila do složky Rozepsané. A jen tak ze zvědavosti jsem to otevřela, abych viděla, co jsem rozepsala třeba před rokem. Většinou je to jedna věta. Tak mě napadlo, co z toho vznikne, když to poskládám dohromady?

21. 8. 2011 v 20.36
Ladislav Fuks (24. září 1923 - 19. srpna 1994) je autorem zcela se vymykajícím tradičním škatulkám.

17. 10. 2011 v 20.16
195267767/0300

11. 1. 2012 v 16.04
Tenhle článek je s věnováním jisté osobě, která si stěžuje, že má pocit, že mě vlastně moc nezná. Třeba ti to pomůže, IN.

14. 4. 2012 v 0.23
Myslím, že jste všichni zaregistrovali moje nadšení z toho, že můžu lidem zpříjemňovat den a vařit kávu. Moje nadšení se momentálně ú

10. 5. 2012 v 16.50
kjnvkisjviJE

4. 11. 2012 v 16.41
Původně jsem chtěla něc

11. 12. 2012 v 20.33
*spam*
První dvě zkoušky (konzervace a slovíčkaření ústní projev på svenska a slovní zásoba) mám za sebou, a protože jsem je zvládla už napoprvé, jak jsem si předsevzala, tak si to prostě musím říct na rovinu: JAG ÄR SÅ JÄVLA BRA!

20. 5. 2013 v 17.47
Přiznávám, že je na světě spousta maličkostí, který mě vytáčejí, počínaje loudajícím se národem a špatně používanými čárkami

28. 10. 2013 v 3.39
Kniha Siri od švédské spisovatelky Leny Einhorn vyšla v roce 2011 ve Stockholmu.

1. 2. 2014 v 1.27
Je půl druhé ráno a sedm pod nulou a já jsem zrovna dopsala první dvě stránky své bakalářky.
Dnes mi na okapu seděl pták připomínající straku, s modrou skvrnou mezi křídly

12. 5. 2014 v 0.49
Pořizování posmrtných fotografií a posmrtných masek nijak zvlášť nesouviselo s fascinací smrtí jako takovou.

Myslím, že moje rozepsané články mě naprosto dokonale vystihují. Jenom mě teď trochu mrzí, že jsem kdysi smazala ty úplně nejstarší. Protože bolely, když jsem si je četla.

Dobrou noc.

O švédské slavici Jenny Lind

7. května 2014 v 16:05 | Nebohá |  Švédsko a sever v 19. století
Jenny LindSnad každé království mělo tehdy svoji velkou operní zpěvačku. Švédsko mělo Jenny Lind a Christinu Nilsson. Zatímco Christina Nilsson pocházela z velmi chudé rodiny a její cesta za slávou skutečně působí jako pohádkový příběh, zatímco Jenny Lind pocházela z o něco utěšenějších poměrů. Kromě toho od sebe obě vynikající sopranistky dělil hlavně čas. O tom ale někdy příště.

Jenny Lind (čteme "Jenny"), vlastním jménem Johanna Maria Lind, se narodila ve Stockholmu v roce 1820 jedné svobodné dámě, která vedla penzion pro děvčata z takzvaně lepších rodin. Aby se předešlo skandálu, bydlela Jenny u pěstounských rodičů, nedalo od babičky. Vztah s matkou byl poněkud komplikovaný, a tak se Jenny brzy odstěhovala a na čas žila u svojí milované, nábožensky velice založené babičky. Brzo se ukázalo, že má Jenny ohromné hudební nadání (prý se tak stalo, když seděla v okně a zpívala kočce). Matku přesvědčili, že by se se svojí dcerou měla předvést řediteli Královského divadla Craeliovi. A tak se teprve devítiletá Jenny stala elévkou Královského divadla. Kromě zpěvu studovala také herectví a balet, do dějin se ovšem zapsala hlavně jako sopranistka. Už v roce 1830, nedlouho po přijetí ke studiím, si odbyla svoje první vystoupení. Divadlo pak na čas Jenny propustilo domů, aby se jí dostalo také triviálního vzdělání, Jenny měla kromě toho i hodiny francouzštiny, náboženství, dějin a zeměpisu. V roce 1834 si však Opera Jenny opět vyžádala i přes matčiny protesty. Dělala rychlé pokroky a velmi brzy si získala lásku publika. V roce 1837 dostala Jenny své první angažmá v Královském divadle. O rok později v roli Agathy ve Weberově Čarostřelci sklidila velký úspěch.

(Umělé) ráje Erika Johana Stagnelia

2. května 2014 v 13:10 | Nebohá |  Literatura 19. století
Erik Johan Stagnelius se považuje za největšího veršotepce švédského romantismu. Ve Švédsku se postupně vydělily dvě básnické skupiny - Gótský spolek a fosforisté. Fosforistické jádro sídlilo na univerzitě v Uppsale, kde tento spolek, prosazující velkolepé, romanticky citově rozhárané verše a bouřící se proti strnulé akademické představě básnictví, vznikl. Mezi hlavní postavy patří Per Amadeus Atterbom, zakladatel programového časopisu Phosphorus. Gótský spolek, jak ostatně napovídá název, opěvoval a vyzdvihoval gótský původ Švédů, takže se jejich verše dají označit za vlastenecké, čerpající velmi často z mytologie, ság a bájí. Zakladateli toho spolku jsou pak Fredrik Gustav Geier a Esaias Tegner. Takto by se tedy v krátkosti dal shrnout romantismus ve Švédsku, doba, ve které tvořil také Erik Johan Stagnelius. Stagnelius ovšem stojí jako solitér, nehlásil k jednomu ani druhému spolku. Občas jej někdo přirovná k Charlesi Baudelairovi, Samuelu Tayloru Coleridgovi nebo Johnu Keatsovi, co se týče anglické literatury, jedni jej srovnávají zase s německými básníky Novalisem a Friedrichem Hölderlinem. Buď jak buď, Stagneliův život byl poněkud romanticky rozervaný, a příliš toho o něm nevíme. A to málo, co víme, si musíme dokreslovat z jeho vlastních básní nebo bezpochyby přikrášlených historek o opilci ze stockholmského Södermalmu.