"V zahradě"

7. března 2014 v 22:01 | Nebohá |  Literární pokusy, omyly a výkřiky
Úplně původně jsem měla v plánu napsat nějakou tu stránku do bakalářky. Skončilo to ovšem pročítáním článků o viktoriánské posmrtné fotografii a následně vyvrhnutím momentálního naladění. Občas jsem sama ze sebe a svých pracovních výsledků mírně nešťastná.
---
Osamělý průvod se šine zarostlou listopadovou zahradou vytesanou z kamene. Mravenci. Černí, seřazení do vojensky přesné dvouřadé linie s obětinou na hřbetě. Velká, rozložitá stařena jednou nohou v hrobě. Šest černých obrysů narychlo naskicovaných umělým uhlem. Našlapují potichu, šest směšně vážných obličejů zírá tupě na otisky bot předešlého. Uprostřed listopadové zahrady vytesané z plačícího kamene stojí ticho, zírá velkým prázdným okem. Vydechlo, pootevřelo drobná, seschlá ústa a vycenilo tmavě žluté zuby, kroutící se zuby zarostlé do země, svoje věčné společníky. Nevidět, nebýt viděn, nedívat se. Ticho mlčí a zírá. Hladově šilhá po průvodu lenivých strnulých hrbáčů. Zasyčí, vydechne, láká, otáčí se, ale stojí nehnutě. Je zarostlé do země, přišité k zemi, zahryznuto. Ticho (to) bolí. Ulevit bolesti.


Stáhnout, utáhnout, svázat, nedýchat, zarýt nehty do kůže a drásat a rvát a řvát. Na cáry. Ticho to umí.
 


Komentáře

1 John P. Mordriy | Web | 8. března 2014 v 14:06 | Reagovat

Kvůli něčemu tak skvělýmu stojí zato odložit práci :)

2 elysia | Web | 16. března 2014 v 11:37 | Reagovat

ach jak já závidím lidem, kteří umějí skládat slova k sobě takovým úchvatným způsobem:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.