Převážně o jídle

11. března 2014 v 22:33 | Nebohá |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Tento článek bude převážně o jídle. Já totiž ráda jím, ačkoliv mi to nikdo nevěří, a ráda o jídle mluvím. A poslední dobou si taky ráda s jídlem hraju, čti vařím. Za svůj zatím největší majstrštyk považuju veganskou buchtu a chleba. Oboje je jednoduchý, ale nikdy mě nenapadlo, že se do toho pustím. Zkrátka a dobře, z jídelního prasete se stává uvědomělý strávník, který se momentálně potřebuje slovně vyzvracet ze všech svých jídelních poznatků. Dneska jsem nad výběrem sušenek hodných mého žaludku strávila asi tak sedm minut.

Naštěstí je tu ale i S., která ochotně naslouchá všem mým rozněžnělým vyprávěním o brokolici a mrkvích a podobně. S. je vegan a má ráda jídlo. Má septum v nose a růžový tunel a je potetovaná, prostě má zkrátky všechny ty úžasný věci, ze kterých já se pravděpodobně zmůžu jenom na to tetování. Takže mám pocit spřízněnosti. A hlavně, hlavně umí ocenit mé úžasné schopnosti! Potřebuju pravidelně oceňovat. Což je myslím docela běžná potřeba.
(A v případě, že si to tady někdy přečte, tak budu asi trochu rozpačitá, haha.)

Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale stát nad linkou a plácat si krupicový nočky a brokolicový těsto a vůbec strávit větší část dne v kuchyni v něžném sevření s mrkví má cosi do sebe. Je to taková příjemná meditace. Jsem zvědavá, kdy mě to přejde.

Zmíněný chleba už jsem pekla potřetí a je čím dál lepší. Začíná to být rituál na každý čtvrtý den. Asi už si nikdy nepůjdu koupit chleba do obchodu, tak sakramentskej rozdíl to je!

Taky jsem díky S. zjistila, že se docela bez problémů dá péct bez vajec a mlíka. A (ani ne moc) kupodivu to s banánama a kokosovým mlíkem chutná mnohem líp.

Včera jsem objevila košer food blogy. Vzhledem k tomu, že jsem překonala svoji hrůzu z kvasnic a jakýhokoliv kynutí, takže se moje kuchyňské sebevědomí dost zvedlo, se asi neudržím a udělám si chalu. A hamantaschen. A vůbec, všechno! Košer kuchyně je dobrá, vydatná, a taky se to často dělá pomalu. Takže se z jídla pak stane rituál, což mi pro judaismus, jakožto vysoce ortopraktický náboženství, přijde docela typický. A ohromně se mi to líbí.

Protože se mi z toho, jak se o sebe dobře starám, začalo dělat mírný panděro, tak jsem začala i s nějakou tou fyzickou aktivitou. Zatím, zatím mě to baví, protože to na sobě cítím. A myslím, že největší zásluhu na tom všem nese to, že MÁM ČAS. Nikam nespěchám, nemám co zaspat, protože školu mívám odpoledne a jinak píšu bakalářku, takže jsem se naučila snídat a řídit se švédským heslem ta det lungt, což je něco jako no stress.
Vím, že jsem vždycky říkala, že asi pořád potřebuju být pod tlakem a pořád něco dělat, abych si připadala spokojeně a běsi byli zticha, ale tohle pomalý žití je mnohem lepší. Tehdy jsem akorát neměla s čím srovnávat.
Budu si prostě žít pomalu v červeným domku u jezera a lesa, kde jsou prý vlci, sobi a losi, budu zaprášený literrní vědec, a normální světě, žij si po svým.
 


Komentáře

1 lila | Web | 12. března 2014 v 15:31 | Reagovat

Já o jídle moc ráda nemluvím, ale o sladkým a ovoci to jo. S tou meditací máš pravdu a s kynutí těsta sem to měla v záčátku pododný.

2 Čartkovova | Web | 13. března 2014 v 12:52 | Reagovat

Přede mnou o jídle raději nemluvit! :D Včera jsem zkoušela těstoviny carbonara, do kterých jsem hodila šest vajec a čtvrt kila slaniny (vím, zrovna příkladné to není, na mé postavě se to podepisuje, ale zastávám názor, že není nad to se pořádně najíst :D) ...

Mimochodem, ten pobyt v cizině je prospěšný nejen kvůli studiu; hlavně lidi naučí, jak se o sebe postarat (v Bonnu jsem sice nebyla tak dlouho, abych mohla chytračit, ale všimla jsem si, že jsem se tam trochu oklepala) - a mluvím nejen o vaření :)

3 Charlie | E-mail | Web | 14. března 2014 v 18:46 | Reagovat

A ty si vegetarián?

4 Nebožka | 16. března 2014 v 3:13 | Reagovat

[2]: Mně se především líbí, že to jsem pánem času, je to pro mě naprosto nový pocit.

[3]: Nejsem, ale je pravda, že teď jím masa dost málo, protože jsem zjistila, že ho tak moc nepotřebuju. A to, že tu mám spřízněnou duši vegana, taky dělá svoje.

5 elysia | Web | 16. března 2014 v 11:31 | Reagovat

jídlo miluju (nechápu třeba lidi, pro který je jídlo jen taková nutnost k přežití) a strašně ráda zkouším vařit nové věci - pravda, ne vždy to dopadne podle očekávání:D, ale i tak je to většinou sranda. o pečení chleba už nějakou dobu uvažuju kvůli mizerné kvalitě chlebů kupovaných, ale zatím jsem si netroufla. takže tvé nadšení plně chápu a přeju hodně kulinářských úspěchů:)

6 Sybrakos | 17. března 2014 v 20:54 | Reagovat

Závidím. A přeju štěstí.

7 Firejs | 19. března 2014 v 15:35 | Reagovat

Oceňuji tvůj článek! :)

Bez masa se skutečně dá - jeho omezení praktikuji už delší dobu a nemůžu si stěžovat. Jen je třeba ho ubírat postupně a on si pak člověk začně uvědomovat, že mu to ani vlastně zase tolik nechutná. Alespoň já to tak mám.

Vlastní chleba závidím, já to už dělal ale bohužel jsem se nedostal k té pravidelnosti. :)

Dnes jsi získala Zombíka Kuchaře! :)

8 Nebohá | 22. března 2014 v 12:49 | Reagovat

Děkuju, děkuju, děkuju!

[7]: Nemůžu říct, že by mi maso nechutnalo, ale zdá se, že ho opravdu nepotřebuju.

9 feťák | 27. března 2014 v 20:10 | Reagovat

Hm, já dneska vybíral ve večerce jídlo pro kolegyni a hledání tatranky, kterou chtěla, mi zabralo přes pět minut. Pak chtěla ještě jakbo a přesnídávku. Tu jedinou jsem nedonesl, přičemž dalo pěknou fušku vysvětlit prodavačce, co je to přesnídávka. Neustále mě do toho pozoroval důchodce a tvářil se, jako kdybych ho okrádal o čas, navzdory tomu, že v tom krámě byl už přede mnou. V tom krámě pak taky zůstal, když jsem odešel, přičemž si za celou dobu nevybral nic.
Těžko říct, možná byl taky vegan.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.