O mém světě

26. března 2014 v 3:38 | Nebožák |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Snažím se být společenská. Někdy si tu ale připadám jako muzejní kousek. Jeden švédský známý konstatoval, že má pocit, že se zabývám skoro výhradně temnými stránkami lidského bytí. Na nedávné kolejní party jsem si povídala s jedním známým, kterýho zjevně nějak fascinuje moje image a nedává mu smysl, proč nosím tolik černé. You are such an amazing person, why are you wearing so much black? Why all the black? Why are you so much interested in death? Nakonec mávnul rukou a prohlásil, že si žiju ve vlastním světě.
A víte co? Můj svět je krásný, i když vím, že většinu lidí by asi spíš vyděsil. Možná proto někdy hranice mýho světa trochu narazí na hranice obyčejného světa, toho, jaký známe z každodennosti.
Každodenní svět by měl být barevný a aktuální. Posouvající se kupředu, nestát, pracovat!
Já bydlím ve velkým starým domě v šedivém světě. Představte si vodou rozředěnou tuš nebo starou fotografii, takovou barvu to má. Zatím ještě nevím, jak přesně ten dům vypadá, protože jsem zatím byla jen uvnitř nebo se koukala ven na úzkou ulici a viděla v protějším domě někoho hrbit se nad stolem. Většinu dne trávím v zaprášeným šedým pokoji s velkým oknem, částečně zakrytým těžkými závěsy. Zleva proti oknu, tak abych viděla ven, stojí stůl z tmavého dřeva a hromadou papírů. Napravo obrovská almara. Ještě jsem ji neotevřela, takže nevím, co v ní je. V tmavé zadní části pokoje mám postel a knihovnu. A to je vlastně všechno, co v pokoji je. Je skoro prázdný, plný pavučin a chuchvalců prachu. Jsou tam ale taky běsi, občas je slyším oddechovat a hučet pod tapetama, zní to trochu, jako byste si celou dobou nahlas říkali dlouhé ö. Každá životní událost a změna s sebou nese nutnost nového malování. Běsi žijí pod všemi těmi vrstvami, proto nikdy nestrhávám tapety, aby se nedostaly ven, protože se jich bojím. Všimla jsem si, že se mi na levé stěně začíná odlepovat jeden pruh.
Když vyjdu ven z pokoje, dostanu se na bíle vymalovanou chodbu s jednoduchým točitým schodištem, kde se povaluje listí. Je to asi nejsvětlejší místo v celém domě. Zatím. Kdesi dole pod schody je taneční sál vyplněný měkkým okrovým světlem, kde tančí všechny mé milé bytosti. Jsou jemní, skoro průsvitní, jako záclonky, jsou jako noční košilky, nemají oči, jenom oční důlky a vznáší se lehce nad parketem. Dál v domě jsem ještě nebyla.

Ten svět opravdu někde existuje. Vím to. Taky někam chodíte?
 


Komentáře

1 lila | Web | 26. března 2014 v 11:41 | Reagovat

Tvůj vnitřní svět se mi líbí. Taky ho mám, jenom trochu jiný. Navíc si mslím že je důležité něco takového mít.

2 Charlie | E-mail | Web | 26. března 2014 v 18:24 | Reagovat

A nepozveš ma na návštevu do domu? vyzerá veľmi lukratívne, staré domy s veľkými oknami a nepreplnené mám veľmi rád. určite by som ti tapetu nestrhol, tapety taktiež milujem.
Vnútorný svet je fajn, ja s tiež žijem v tom svojom. Našťastie sa ma už nikto nič nepýta.
Iba kamarátka vždy skonštatuje, že vďaka tomu svetu mám veľkú múzu na knihu. A to je pravda.

3 Lilien | 27. března 2014 v 9:47 | Reagovat

Takový můj vysněný svět je kolikrát ten lesík z Narnie, jak tam byly tůňky, kterými se člověk dostával do jiných světů.
Miluju teplý lesy vystlaný mechem a voda poblíž je pro mě nutnost, to se pak cítím hrozně živě :)

4 rjh | E-mail | Web | 27. března 2014 v 18:59 | Reagovat

Taky nosím černé oblečení. Mám tu barvu rád. Připadá mi dokonalá. Lidé si na ni časem zvykli.

5 elysia | Web | 2. dubna 2014 v 20:52 | Reagovat

kdysi jsem měla období, kdy jsem nemohla usnout, tak jsem chodila do svého "spacího světa", byl tam klid a usnula jsem pak skoro hned, teď bývám tak unavená, že mi usínání nedělá problém, ale občas se tam ještě zajdu uklidnit, vysmutnit nebo poradit:)

6 diana | 5. dubna 2014 v 21:29 | Reagovat

Mít svůj tajný svět je fajn. Já jich mám hned několik a utíkám do nich kdykoli, nejen před spaním.

7 Nebohá | 7. dubna 2014 v 13:11 | Reagovat

[2]:Je dost možný, že tam na sebe někde natrefíme.

[4]:Jsem téhož názoru. Jen myslím, že si na ni lidé v mém okolí ještě úplně nezvykli.

[5]:Taky si ho vyvolávám před spaním. Jde to tak nějak nejlíp, protože je tma, ticho a vím, že teď už jenom ležím a nic dalšího dělat nebudu, jenom spát. A pak se to tak slije dohromady.

8 cukr | 9. dubna 2014 v 0:19 | Reagovat

Ach jo, další kdo si myslí, že pokud někdo chodí takhle často v černé, znamená to, že je smutný nebo vyloženě nešťastný ze svého žití, případně že je to nějaký druh pubertálního protestu. Jako kdyby se Ti to nemohlo prostě jen líbit. Přitom bych řekla, že Švédové a celkově severské národy musí být na tohle zvyklí.

Můj svět..hmm..když ono jich je asi víc.  Třeba jeden by vypadal takhle: http://www.ghyoom.com/up/img/18/imgf397fdb9082b3.jpg

Ten svůj jsi vykreslila fakt krásně. Jako správnou arachnofobičku mě děsí akorát ty pavučiny.:-D

9 Nebožka | 11. dubna 2014 v 23:14 | Reagovat

[8]: To byl zrovna Rus, kdo se divil. Ale jeden kamarád Švéd se mě na to taky ptal, proč se obklopuju tou černí. A já už to asi ani neumím vysvětlit. Je to cosi přirozenýho, už to snad ani nemá nějak výraznou subkulturní důležitost.
Ad obrázek - zobrazují se mi jen arabské znaky. Což asi nebude úplně ono.

10 L | Web | 13. dubna 2014 v 10:16 | Reagovat

žiješ na fascinujúcom mieste.

11 (pseudoumelkyňa) Mavis | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 10:49 | Reagovat

Určite o tom už dávno vieš, ale si naozaj veľmi, veľmi zaujímavá osoba. Mám rada ľudí, ako si ty, ktorí sa necítia vinne za to, že si dovolia robiť veci tak, ako ich chcú oni a ako cítia, že by to bolo správne spraviť. Kráčaš von z davu a to ťa robí jedinečnou a veľmi nevšednou osobou :-)

Čo sa článku týka, aj ja sa rada strácam v nejakých tých miestnostiach v dome, o ktorom viem len ja sama. Mávam dni, kedy mi je priam zle z toho, že sa musím znovu vrátiť späť na zem a racionálne uvažovať. To človeka vyčerpáva oveľa viac!

12 Nebožka | 14. dubna 2014 v 0:54 | Reagovat

[11]: Ty jsi milá. Děkuju, tvůj komentář mě vážně potěšil.
Racionalita je občas zatraceně náročná, to máš naprostou pravdu. Na druhou stranu, bojím se, že kdybych tenhle prvek neměla, ztratím se nadobro někde v prachu.

13 Sakul | Web | 15. dubna 2014 v 12:08 | Reagovat

ke komentáři číslo šest: něco takového je dobré na posilování vůle, představivost a ovládání svých myšlenek :) což je důležité velice pro například studenty magie :)

Mimochodem kdo jste tady byli na Festivalu Evolution in Prague ?

14 cukr | 22. dubna 2014 v 10:21 | Reagovat

Jej, tak to nevím proč to tak udělalo. Každopádně ten obrázek je taky v tomhle videu. Taková chaloupka.:)http://youtu.be/9x6YclsLHN0

15 imdisabled | Web | 4. května 2014 v 21:03 | Reagovat

Hezká asociace. Každý by měl mít svůj svět/dům/prostor/jakkoli to chceme nazvat a podle mě čím bizarnější a nepochopitelnější pro ostatní, tím je zároveň zajímavější a daleko lépe zrcadlí daného člověka.

16 Executor | E-mail | Web | 2. ledna 2016 v 20:18 | Reagovat

Ja verím tomu, že žiť v skromnom obydlí je v pohode, aspoň sa človek toľko neroztpyľuje, môže sa viac zamerať na svoje myšlienky a prežívanie. Trochu mi to pripomenulo takmer prázdny dom postavičky Salad fingers, z ktorého obľubujem len prvé diely seriálu, zvyšné sú stále dlhšie a príliš silné psycho. :D
Inak oceňujem aj tvoj deviantart. Vyzerá to, akoby si používala jednoduchú techniku, ale výsledky sú dobré.

17 Nebohá | 3. ledna 2016 v 23:44 | Reagovat

[16]: Děkuju! Je pravda, že používám většinou tak dva prostředky a nic moc dalšího. Jsem konzerva, mám ráda staré metody.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.