O kultuře dopisování ve Švédsku v 19. století

23. února 2014 v 4:03 | Nebohá |  Všední život
Dopis patří k snad nejstarším lidským komunikačním prostředkům. V situacích, ve kterých dnes posíláme e-maily a smsky, psali ještě před dvěma sty lety lidé dopisy. Napsat dopis, to patřilo k dobrému jménu a značilo jistou úroveň vzdělanosti. Už od 16. století se na školách vyučilo umění napsat dopis a existovalo nemalé množství všech možných rádců a příruček, jak tak činit co nejlépe. Korespondence se běžně užívalo v obchodní i právnické praxi; ostatně noviny byly zezačátku považovány za dopis veřejnosti a podle toho také vypadaly. Schopnost sepsat list tím pádem patřila k základním předpokladům vzdělání a jakési jeho úrovni.


1857 dopis Švédsko

Čtyři známky za tři šilinky a jedna osmišilinková aneb na dnešní poměry hříšně drahé psaní.
Rok 1857, archiv Postmuseum.

Ještě v 19. století bylo psaní jediným prostředkem komunikace na dálku, byť existují i zkazky o přítelkyních, které si, ač bydlely ve stejném městě, s chutí korespondovaly. Dopis byl ve Švédsku poměrně drahou záležitostí. Rodina střední až vyšší třídy poslala za týden přibližně patnáct dopisů. V 50. letech 19. století stálo odeslání takového dopisu 4 šilinky, což odpovídá dnešním 100 korunám švédským, a tedy 300 korun českých, v roce 1855 se tato částka zdvojnásobila. Korespondence měla široké využití - hojně se spisovaly děkovné dopisy, vánoční dopisy, kondolence, gratulace, propustky, dopisy mezi přáteli, milostné dopisy, zprávy z cest, pozvánky, z čehož měla každá forma dopisu daná pravidla.


Zvlášť důležitou funkci plnil dopis v předmanželských záležitostech - v roce 1790 byla oblíbenou příručka En friares bref, däruti han söker sig en maka, och afmålar sin egen, och tillkommande bruds caracter*. Zájemce o dívku musel psát nejen své vyvolené a jejímu otci/poručníkovi, ale také celé její rodině za účelem rozvinutí budoucích vztahů v rodině, kterýžto trend pokračoval i po sezdání. Nikterak neobvyklé bylo dopisování mezi dvěma přítelkyněmi, které po sňatku rozdělila vzdálenost. Milenecké dopisy zase dokazují, že ani na dálku se lidé nerozpakovali pokračovat v tom, co započali doma za zavřenými dveřmi. Známé jsou dopisy Johana Jacoba Dorpha a jeho ženy Eleonory Christiny Schreil. Pár si psal erotické dopisy ještě před zasnoubením (1807) a pokračoval v tomto tónu i po svatbě (1808), když Dorph musel odcestovat, neboť byl námořním důstojníkem. Dopisy tak leckdy nahrazovaly reálná setkání nejen manželům Dorphovým.
V případě, že člověk odjel, se ovšem slušelo psát každému blízkému členu rodiny zvlášť, napsat jeden informativní dopis se považovalo za nevhodné. Fakt, že člověk strávil odpovídáním na dopis jeden pracovní den, tedy asi nikoho nepřekvapí. Selma Lagerlöf a Sophie Elkan, dvě velmi blízké přítelkyně, si psaly několikrát týdně. Literární badatelka Yvonne Leffler v knize Jag har fått ett bref píše, že "zůstalo zachováno 3200 dopisů, z nichž některé dosahovaly délky až dvaceti stran".


1858 dopis Švédsko

Psaní do Londýna. Rok 1858.
Archiv Postmusem.

Pošta chodila ve Švédsku tou dobou dvakrát týdně, přičemž rychlost doručení samozřejmě ovlivnilo i bydliště adresáta. Když pak kýžené psaní konečně dorazilo, předčítala si ho rodina nahlas a z poštovní zásilky se tak stala svým způsobem velmi intimní společenská událost. Dopis od blízkého přítele se občas předčítal nahlas v úzkém kruhu nebo členům rodiny doma nebo v salonu. Nebylo ani neobyvklé, že dopisy dvou přátel nebo rodinných příslušníků kolovaly mezi několika členy rodiny, okruhem přátel nebo známých. Čas od časů se dostaly do rukou dalším přátelům, neboť si příjemci dopisů pořizovali jejich kopie. Pochopitelně se tak čas od času stalo, že se choulostivý materiál dostal do nepatřičných rukou - například Gustaf Geijer nechat svoji přítelkyni Mallu Silfverstolpe si přečíst erotické dopisy, které si vyměnil se snoubenkou Annou Lisou Liljebjörn a přítelkyní Amalií von Helvig. Nebo hůře - po skončení milostné aféry se lechtivé dopisy dostaly na veřejnost a dopisovatelům tak přinesly perné chvilky. Obvyklou praxí bylo vydávat dopisy známých osobností po jejich smrti, což ostatně platí dodnes a jenom potvrzuje důležitost psaní. Osobní dopis je totiž naprosto jedinečným náhledem do minulosti.

* Ustálený český název, je-li jaký, neznám; pro představu překládám tedy jako Dopis svobodného muže, jenž sobě hledá paní, představuje se a nadcházející nevěsta představuje se jemu.
 


Komentáře

1 elysia | Web | 23. února 2014 v 9:33 | Reagovat

mě vždycky trvá, když musím někomu poslat blbej mail, asi bych si měla uvědomit, že to je vlastně ještě strašně jednoduchý a vážit si toho:D, protože kdybych to musela psát ručně na papír a pak s tím ještě běžet na poštu, tak to by se ode mě asi korespondence nedočkal nikdo:D ale má to svoji poetiku, to zas jo, mám schvovaných pár poledů a dopisů, co mi ještě v dobách neinternetových poslaly kamarádky a ty si moc ráda jednou za čas zase přečtu, maily už nikdy zpětně neprojíždím a nečtu znova, kouzlo dopisu nic nenahradí, ale stejně jsem ráda, že to máme teď tak jednoduché:)

2 Charlie | E-mail | Web | 26. února 2014 v 20:21 | Reagovat

Píšem si listy s dvoma dievčatami - kamarátkami. Jedna je až z Trutnova a druhá je z Ružomberku. Na internete sa nevídame, takže sme sa dohodli, že si budeme posielať listy. Je to milý spôsob, oživenie komunikácie, určite sa mi to páči viac, ako písať si maily. Je zas pravda, že táto doba je v niečom dobrá - mail a SMS dorazia hneď, listu to trvá - a nie vždy aj dorazí -_- alebo nie vždy máš istotu, že ho nikto iný nečítal. Taktiež listy nie sú zadarmo, do Čiech stojí tuším 60c a na Slovensko 40.

3 Nebožka | 26. února 2014 v 22:00 | Reagovat

A když pak ten dopis konečně dorazí, to je radosti! Kromě toho je to úplně jiný rituál než e-mail nebo smska, myslím, že dopis je svým způsobem osobnější a hlavně hmatatelnější, trvanlivější. Nebo teda aspoň já nad takovým psaním strávím mnohem víc času.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.