Leden 2014

Noční

14. ledna 2014 v 3:00 | Nebohá |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Klasický problém. Nechce se mi spát, přestože jsem se o to opravdu upřímně snažila. Tentokrát se ani nemůžu klouzat na parketách, protože teď u nás zase přebývá moje sestra, a asi by z toho nebyla zrovna nadšená.

Vtipné je, že zrovna teď je tématem týdne Noc. Tak to třeba není moje vina, ale způsobila to karma tématu týdne. Na druhou stranu je moje vnitřní já šťastno, že si může beztrestně ponocovat, jak chce, a vstávání se obejde bez sprostot kvůli zaspání, protože se nikam nespěchá.

Minulý týden jsem byla naposled v kanceláři a i když mě rýpání se v překladech baví, tak jsem si říkala, že až dostuduju, tak prostě nechci dělat práci od-do. Myslím, že ideální povolání má moje maminka. Vstává přibližně ve dvanáct, překládá třeba do čtyř nebo později do rána (občas se nám stane, že se srazíme kolem druhé v kuchyni a vzájemně se posíláme do postele). A je spokojená, protože dělá to, co ji baví, a bez tabulek na příchod a odchod a výkazů činnosti odměřované přesně na minuty.

Za týden už budu ve Švédsku. Bude to asi ett litet äventyr, jelikož přijedu do prázdnýho pokoje. Jeden gentleman mi sice odprodá pár kusů nábytku, ale budu muset někde splašit postel. Původně jsem měla mít dvojpostel, ale dotyčný nakonec seznal, že je už vážně moc punková, takže moje nadšení z toho, že se budu moct vyvalovat a dělat si hromádky z věcí na posteli a ne na podlaze, pominulo. Co už. Sånt är livet. Abych utěšila a uklidnila svůj mozek, který nesnáší nejistoty, řekla jsem mu, že to, že ten pokoj bude holopokoj, má jednu výhodu - budu si ho moct zařídit, jak budu chtít. Takže balím plakáty a na stěně budou zombies s Blitzkid.

Těším se, ale stejně se trochu, trošičku bojím. Různých věcí. Může se toho stát tolik. Tak je to vždycky, když jedu na delší dobu do neznáma. Však mě znáte.

(Něco normálního, kde se nebudou vyskytovat slova jako "já" a bude to mít aspoň trochu nějakou informativní hodnotu, napíšu asi až z Falunu.)

První lednový

1. ledna 2014 v 16:58 | N. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Žádný obsáhlý sdělení o tom, co všechno se mi v roce 2013 přihodilo, málem přihodilo, nepřihodilo, mohlo přihodit, se mi psát nechce. Vlastně to byl rok jako každý jiný. Veselý, občas i smutný. Přestála jsem ho docela důstojně, řekla bych.

Napsala jsem o třináct článků víc než minulý rok, což považuju za splněný předsevzetí. Co se týče nějakýho sociabilního pokroku, tak se to asi moc nepovedlo, ale sper to čert, snaha byla, to se taky počítá.

Tenhle rok si udělám víc času sama na sebe. Poslední týdny, hlavně ty předvánoční, jsem už nemohla. Málo jsem spala, málo jsem jedla, připadalo mi, že místo očí mám jenom dvě velký černý díry. Ještě 23. prosince jsem si tahala domů práci, protože nikdo jiný to přece neudělá tak dobře a já se přece nebudu doma jenom tak válet, ne? V tomto směru jsem příšera a nevím, kde přestat. Na druhou stranu jsem poslední týden více méně prospala a proležela v posteli a bylo mi tak divně, tak mdlo. Nejsem na to vůbec zvyklá. Asi dvakrát se mi chtělo skoro až plakat, protože mi to připomínalo to depresivní prázdno, bílou stěnu a tmu a konec. Jako bych neměla na výběr - buď si zase budu pěstovat všechny svoje běsy, nebo budu žít až na doraz, dokud se nezhroutím. Takže bych se teď konečně mohla naučit žít nějak žitelně.

19. ledna odlítám na semestr do Falunu! Těším se, obávám se, bude to dobrý. A hlavně si tam určitě koupím spoustu, hromadu, moře, hory knih!

A taky si asi splním jeden ze svých snů a pořídím si korzet s ocelí. Teď mě zase začalo docela bavit to nosit a plast je nuda. A taky potřebuju nutně paraple! A než pojedu na Castle Party, tak si možná obarvím vlasy na tmavěmodro, protože modrá je dobrá. Udělám ze sebe viktoriánskou mrtvolu s modrýma vlasama.

A mojí nejposlouchanější kapelou za letošek byli asi The Cemetary Girlz. Smoke my brain je jedno z nejlepších alb, co jsem zatím slyšela. Cukrovi se to určitě bude líbit :)
Speciálně tahle písnička má nádhernej text. Když se mi nechce spát, tak si ji poslouchám a kloužu se při tom po parketách a představuju si, že jsem na plese nemrtvých.

Tak gott nytt år + stay creepy!