Prosinec 2013

O lásce a člověku

19. prosince 2013 v 23:34 | Nebohá

Dlouho jsem hřešila i s psaním, vlastně to tak pořád je. Většinou musím být tak trochu rozlomená, abych něco napsala, což je důvod, proč jsem vekou část svých věcí napsala v době, kdy by mi bylo těžko. Nedávno jsme ovšem dostali za úkol napsat dialog. Ukrutně se mi nechtělo. Nakonec jsem to ošidila transformací jedné své staré povídky, protože čas už tlačil, a vznikla jedna nová. Problém je, že jsem ji psala švédsky, takže česká verze je zase trochu jiná. Ale jen nepatrně.
A tak si říkám, že vracet se k tomu, co člověk stvořil dřív, je vlastně leckdy docela zajímavý. Nikdy jsem nechápala, proč to lidi dělají. V mým vesmíru to vždycky fungovalo podle principu stvoř a nech být. Začíná se to asi měnit.

Jenom se pořád nemůžu rozhodnout, jestli se mi to vůbec líbí nebo ne. Ještě je to možná takový neučesaný.

První varianta je tady.

---

Byly tam jen čtyři bílé stěny a velké okno. U toho okna stála Ona a zírala ven. Čtyřikrát vzdychla a pak se otočila a pohoršeně se na něj podívala. Jako na toho nejhoršího člověka pod sluncem.

"Sbohem."

Zmateně zvedl oči.

"Vždyť jsem zrovna přišel."

"Na to kašlu. Sbohem."

Zapálila si cigaretu a zavřela oči. Celý svět se začal rozpadat. A především s ním zmizel i On. Ten mladý muž, který jí byl neustále v patách. Nosil jí květiny, napsal dokonce několik básní a zazpíval jí. Směšné!

"Proč jsi tak příkrá?" zeptal se skoro plačtivě. Všechno ztichlo. Nevyřčená slova visela ve vzduchu. Jen je posbírat a složit do věty, která by nezmizela, ale zůstala...!

Otevřela oči a zašklebila se jako příšerný klaun. A pak se smála. Smála se šíleně. Napadlo ho, že skutečně je blázen.

"Já že jsem příkrá? No ne. Když si to myslíš, tak proč mě pořád pronásleduješ? Proč za mnou chodíš? Vždyť žebráš o to být v mé blízkosti! Jsi mi jedno, nezáleží mi na tobě, rozumíš?"

Ta poslední slova vykřikla.

"Zmiz odsud!"

Najednou jako by v sobě našel novou sílu. Člověk musí v životě bojovat, nemůže se jen tak vzdát. Velké, těžké NE vplulo do pokoje.

"O nic nežebrám, nejsem slaboch. To ty, ty sama jsi řekla, že jsi navěky moje! Zůstanu a rozhodně nemám v plánu odejít. Zapomeň na to. Rozumíš?"

Skousla rty a vypadala, že se jí najednou udělalo nevolno. Jako by taková slova slýchávala až moc často. Přišel k ní a pohladil ji po tváři.

"Miluju tě bez ohledu na to, jak zlá na mě jsi."

Usmál se a zlehka ji políbil.

"Vypadni," zašeptala.

Začala zase se svojí hrou. Věděla, že tam pro ni vždycky bude, skoro škemrající, a to se jí líbilo. On chápal, že Ona potřebuje cítit, že je hodna dobývání.



Jeden z nich se jmenoval Člověk a ten druhý Láska.

Oskarianska tiden neboli pár řádků o Oscaru II.

15. prosince 2013 v 21:21 | Nebohá |  Švédsko a sever v 19. století
Viktoriánská éra, to je pojem, který je známý asi každému nadšenci historie. Švédským ekvivalentem této epochy je oskariánská éra, tedy doba vlády krále Oscara II. Oscar Fredrik, neboli Oscar II., se narodil 21. ledna 1828 Josephině z Leuchtenbergu a Oscaru I. Dostalo se mu námořnického vzdělání, o kterémžto povolání sepsal několik odborných knih, ale když v roce 1872 jeho bratr Karl XV. zemřel a nezanechal po sobě žádného syna, převzal vládu nad švédsko-norskou unií právě Oscar II.

Dynastie Bernadotte kolem roku 1900. V popředí královna Sofia a král Oscar II. Za králem stojí následovníci Gustaf VI. Adolf a Gustaf V.

Doba oskariánská je dobou neorenesance a neorokoka, dobou úžasných vynálezů, jako byl telefon (pro zajímavost - první telefon na královském zámku byl zaveden v roce 1904), automobil nebo velociped, plynové a elektrické osvětlení nebo například fonograf, který zejména Oscara fascinoval natolik, že jej neváhal vyzkoušet hned několikrát, o čemž tehdejší noviny zhusta psaly. Oscar II. ale naproti tomu nebyl žádný nadšenec modernem, naopak byl spíš zpátečník a konzervativec asi jako náš Franz Josef. Přesto tehdy švédská zem vzkvétala (vzpomeňme například školskou reformu, o které píšu tady), i když to mezi Norskem a Švédskem začínalo být nahnuté a postupem času bylo jisté, že unie spěje ke konci.