Pár ordinérních listopadových řádků

21. listopadu 2013 v 23:36 | N. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Tématem týdne na blog.cz jsou Prsa.

Začala jsem pracovat na své přeúžasné bakalářské práci. Píšu o knížce Jonase Gardella, která se jmenuje En komikers uppväxt (Komikovo vyrůstání, česky to, myslím, ještě nevyšlo), a Låt den rätte komma in (Ať vejde ten pravý) od Johna Ajvide Lindqvista.

Hlavními postavami jsou děti. Děti, kterým ubližují děti, což mi připadá děsivý. Strach, nejistota, nepochopení, bolest, mlčící předměstí; to především mají ty knížky společné.

Je mi líto maminky Thomase Karska.

Čtu si to nahlas, protože je to báječný způsob, jak si nacvičit artikulaci. Kromě toho se do toho čtení taky ráda vžívám a přizpůsobuju tomu svůj hlasový projev.

Minulý semestr jsem se ve fonetice ponořila do jednoho citovýho výlevu jedné nešťastnice (na téma "byla jsem vůbec něco víc než jen dobře zapadající součást tvýho přesně nalinkovanýho života?!") natolik, že mi Švédka napsala, že se mám dát k divadlu.

Taky jsem připadla na dobrý způsob, jak se učit akcent. Napodobuju Miu Skäringer.

Po roce a půl práce v jedné agentuře jsem schopná se najíst na cizím oddělení. Předtím jsem prostě nepozřela nic. Třeba půl dne. Jsou věci, nad kterýma nemám moc.

Byla jsem na Skeletal Family a bylo to úplně epesní! Splnila jsem si jeden ze svých koncertních snů. Pro zainteresované - tady je povedený záznam.

Teď zase docela poslouchám Cinema Strange, to je taky koncertní sen. A kdybych někdy v příštím životě měla kapelu, tak to byl nejspíš taky takový ukvílený sanatorní deathrockový blázinec. Potrpím si na hudební teatrálnost.

Tématem týdne na blog.cz jsou Prsa a já o nich nenapsala ani řádku. Myslím, že toho už o nich stejně bylo řečeno víc než dost.

 


Komentáře

1 Čartkovova | Web | 22. listopadu 2013 v 12:27 | Reagovat

Jak Ty to děláš, že se tak rychle učíš? Už musíš umět určitě bezvadně švédsky, viď? :)
(já jsem musela Werthera vzdát po dvou stranách, nic těžšího jsem v životě nečetla, a to se to učím osm let! :D )

2 Nebožka | 22. listopadu 2013 v 14:01 | Reagovat

Jazyky se učím tak, že se jimi obklopuju, prostě si vytvořím takový malý vesmír. Takže se poslední rok téměř nekoukám na nic jinýho než na švédsky mluvený filmy a seriály, hodně čtu, začala jsem si i psát švédský blog. Každý den se něčemu z toho věnuju, v ideálním případě všemu. Asi je to i můj vlastní (možná trochu nesmyslný) pocit nedostatečnosti ve srovnání s ostatníma, co mě žene dopředu, takže v tom ležím pořád. Jednoduše tím žiju.

Mimochodem, z toho Werthera si nic nedělej; ona je to opravdu těžká knížka! Ale věřím, že po roce v Německu to pak přelouskáš jedna dvě. Vždyť jsi šikovné děvče!

3 lila | Web | 23. listopadu 2013 v 21:12 | Reagovat

Miluju tvoje školní nasazení a to že píšeš z mé neskutečné milované knihy epický. Skeleton family ti závidím, já si splnila sen whoconem na Cinema Strange bych jela taky.

4 Lilien | 28. listopadu 2013 v 13:39 | Reagovat

Ten tvůj přístup s malým vesmírem je geniální. Já ještě používám tu fintu, že se snažím občas přemýšlet v němčině nebo vést vnitřní rozhovory v němčině. Ale obklopit se tím je opravdu skvělý nápad.

5 Nebožka | 30. listopadu 2013 v 13:47 | Reagovat

[3]: Tak pak uděláme výpravu ještě s Meduzkou a bude to epesní!

[4]: To vlastně taky dělám, aniž bych se k tomu cíleně uchylovala. Prostě to na sebe samo navazuje, když přeruším čtení například.

6 Lilien | 30. listopadu 2013 v 16:34 | Reagovat

Mě to někdy naskočí spontánně během dne. A někdy tak přemýšlím cíleně, třeba před spaním. Ale dělá mi dost binec, jak se mi do toho plete čeština a angličtina, takže to většinou není čistá linie :D Zase se mi začíná stávat, že v češtině používám německý slova, protože mi naskočí nejdřív německy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.