Ježek a stará paní a tak

6. října 2013 v 23:10 | Nebohá |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Včera jsem poprvé v životě použila Skype. Kvůli interview na EVS ve Švédsku, o němž jsem se nedávno zmínila. Připadla jsem si trochu hloupě. Jednak proto, že jsem zezačátku houby rozuměla, anžto Skype prskal a chraptěl, a slečna/paní na druhé straně vypadala trochu rozlitě. Ptala se, jestli jsem schopná sdílet prostor s dalšíma lidma a jestli mám ráda outdoorový aktivity. Shrnula jsem to tak, že lidi mi nevadí, pokud mám někde i nějaký vlastní prostor, že třeba ráda chodím do lesa, ale nejsem moc na kupříkladu míčový hry. O tom, že mým nejoblíbenějším sportem jsou šachy, jsem se radši moc nezmiňovala. Já nevím, mám pocit, že všude chtějí pohybově renesanční extroverty. ... do dotazníku jsem napsala, že jsem introvert, ale nevnímám to jako svoji slabost.
Achjo, myslím, že ten flek dostane spíš někdo jinej, ale když já bych tak chtěla do Sundsvallu za dětma a lidma a rozsvěcet jim dny! A taky si dokázat, že zvládnu žít sama rok v jiné zemi.

Ve čtvrtek byl Kanelbullensdag, čili den skořicových rolek (což znáte z IKEA, jenom o tom možná nevíte). Rozhodla jsem se to oslavit pečením. S lítostí musím konstatovat, že se mi to tentokrát moc nepovedlo. Asi mi špatně vykynulo těsto, já nevím.

Rozdělala jsem si nový DIY projekt. Roztrhly se mi kalhoty, tak jsem si řekla, že z nich udělám punk, literally. Až bude veledílo hotovo, tak se zase budu sdílet.

Když jsem se vracela z divadla, zastavila mě nějaká starší paní, celá zmatená z výluky MHD, potřebovala poradit. Zjistily jsme, že máme skoro stejnou cestu, tak jsme společně čekaly, až se nějaký spoj konečně doplazí, ona mi povídala o tom, jak je těžký sehnat boty na nemocný nohy, o beznadějnosti dnešní politiky a tak podobně. Byla hrozně milá a asi třikrát mi poděkovala za to. že jsem jí vzala tašku a poradila jí. Když vystupovala, tak mi ještě zamávala. Mám radost, že měl díky mně zase jednou někdo trochu radost. A tak trochu doufám, že se třeba zase někdy potkáme, protože působila opravdu moc mile.

Taky jsem cestou z divadla potkala ježka. Malinkýho, krásnýho, ježatýho ježka. Cupkal po chodníku a nechal mě přiblížit se asi na tři kroky a pak utekl do trávy.
Ráda potkávám zvířátka a milé staré lidi.

A tímhle teď začínám každý den a vždycky se mi chce si zpívat (kdybych to ovšem uměla), je to takovej můj ranní nakopávák. Líbí se zvlášť jedna část, teď ji sice úplně vytrhnu z kontextu, ale to vůbec nevadí - blow the stars from the sky. A to já jednou dokážu!
(no a samozřejmě se mi taky líbí Jimův zasněný, posmutnělý pohled, primitiva v sobě nezapřu, haha)

 


Komentáře

1 Čartkovova | Web | 7. října 2013 v 17:21 | Reagovat

"Skype prskal a chraptěl, a slečna/paní na druhé straně vypadala trochu rozlitě"... vidím, že máme (měly jsme) úplně stejný problém. Také jsem byla donucena použít Skype k rozhovoru s jistou paní z Kölnu. Nejen, že se to během rozhovoru sekalo, ale také mi to asi pětkrát úplně vypadlo. Byla jsem vážně zoufalá, nervózní a pak už jsem ani nevěděla, jak se jí mám omluvit.
Ale Ty nezoufej, koho jiného by měli vybrat, než právě Tebe?

Ta příhoda se starší paní je milá, sama jsem zažila něco podobného. Ta "moje" babička se naopak ztratila na nádraží a když mě žádala o pomoc, tak jsem zjistila, že jedeme stejným vlakem a dokonce i do stejného města :D

Na kalhoty jsem zvědavá, jen nic nevyhazovat a vše zužitkovat! :)

2 lila | Web | 7. října 2013 v 19:33 | Reagovat

Tu práci určitě dostaneš, beztak jsi byla nejlepší uchazeč co tam měli. Můj rozdělaný projekt je vesta a to spíš já koukám na ni a ona na mě. Z výluk jsem tady taky zmatená navíc u nás bude divná výluka trvat skoro rok :/ Mimochodem ta písnička je moc krásná.

3 sladidlo | 10. října 2013 v 23:31 | Reagovat

Víš co je fakt blbý? Já už ani nemám čas na to hledat písničky na youtube, hledat "nové" oblíbené interprety a tak.:( Ale když přijdu k Tobě na blog, tak si z 80% můžu být jistá, že se mi další písnička, kterou tu dáš, bude hodně líbit, nebo přinejmenším se mi bude líbit aspoň trochu. A ty, dle mého názoru nej kousky, jsem schopna poslouchat celej den (Třeba Kasvetli Kutlama). A vždycky si pak připadám pitomě, protože neznám nikoho, kdo by takhle něco poslouchal až do aspoň chvilkového omrzení.:-D) a na nějakou dobu si s tím novým hudebním objevem vystačím.:D Tahlensta není vůbec špatná (i když mám teď spíš náladu na posmutnělé melancholické podzimní songy), umím si ji představit v nějakém teenage filmu z osmdesátek.:D Takže spamuj písničky, spamuj! Jsi takový kvalitní "filtr".:)

U povídání o interview přes skype jsem se zasmála. A) Míčové hry byly moje dětská noční můra (Nikdy jsem nepřišla na to, proč některé děti tak šílely z prohry ve vybišce) B) jít spát v místnosti plné cizích lidí mě rozhodně nikdy nepřivedlo do extáze C) dostávám kopřivku kdykoliv někdo řekne "mladý dynamický tým"....Tyhle věci z člověka ale přece nedělají nějakého nekomunikativního ťuňťu co odpovídá na otázky jen ANO/NE (měla jsem s takovým člověkem čest, doufám, že to bylo naposledy v mém životě:-D) a místo mluvení jen občas něco pípne...mít svůj prostor je prostě fajn

Článek zní veseleji, doufám, že je skutečným odrazem nálady jeho autorky!

4 Nebožák | 11. října 2013 v 18:30 | Reagovat

[3]: Jsem strašně ráda, že tím se mi daří infikovat někoho hudbou. A dokonce takhle! Mimochodem, když už jsme u těch posmutnělých songů - pusť si od nich Drop. Ta by ti teď mohla sednout.

Já mám právě trochu strach, jestli jsem působila dostatečně zapáleně a ne moc jak totální freak, co chce akorát jet do Švédska. No snad ne. I alla fall budu informovat o tom, jak to dopadlo.

Jó, je to lepší. Vlastně už docela dobrý. Citový zklamání ale vždycky člověkem otřesem a v mým případě se to často rovná bouři. S mohutným slejvákem. Obzvlášť pokud nic nechápeš a nedostává se ti v podstatně žádnýho objasnění. A tyhle věci holt prožívám celou bytostí, tak to ze mě vždycky načas udělá trosku a pak zase vstanu z mrtvých. Možná proto jsem si příhodně vybrala zrovna přezdívku Nebožka, aniž ovšem bych tušila ten skrytý význam :D

5 Sladidlo | 12. října 2013 v 20:45 | Reagovat

Má milá rozkládající se mrtvolko,

zklamat někoho a nedat ani vysvětlení není žádné umění, to je znak nevyzrálosti a neschopnosti vést dospělý vztah. Nikdy nezodpovězené otázky bolí ještě víc, než ty upřímně zodpovězené.Ale mně můžeš věřit, že v životě bez těchto týpků o nic nepřicházíš, maximálně tak o nervy navíc a psychické vypětí. To se dá oželet.:P:)

Budu držet všecky dostupné palce ať se Ti Švédsko splní, a jdu si najít tu písničku.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.