Bruno K. Öijer aneb Drobky švédského beatu

10. října 2013 v 17:34 | Nebohá. |  Skandinavistický koutek
Jméno Bruno K. Öijer v našich končinách bohužel není tak známé; a přitom jde o jednoho z nejvýraznějších a nejoceňovanějších severských básníků současnosti.
Öijer se prosadil v roce 1973 sbírkou Sång för anarkismen (Píseň anarchii) a byl v té době taky poměrně aktivní v básnické skupině Vesuvius, která se bouřila proti subjektivitě umění a modernistickým tendencím. Zkrátka a dobře šlo o protest proti uniformitě v umění, jak sám Öijer kdesi řekl. Jejich vizí byla de facto jakási obroda poezie, na kterou tehdy podle jejich mínění už hodně sedal prach.
Öijera si ale zapamatujete zejména pro svéráznou recitaci. Tenhle bouřlivák totiž při přednesu svých veršů hodně dbá na melodickou stránku věci, často protahuje slova, odmlčuje se, čímž jim dodává na naléhavosti.

"Extáze, zoufalství, pocit zmaru. Dechberoucí nádhera a zraňující krása. Černý anděl, šaman. Slova, která si může spojit se jménem tohoto věčného rebela. Bruno K. Öijer je dnes ale především básníkem světové úrovně. Moderní klasik s romantickými kořeny." - napsali o Öijerovi na stránkách nakladatelství Wahlström & Windstrand.

"Věčný rebel" za chvíli oslaví dvaašedesát, stále píše a hraje se švédskou kapelou Kent.


Přikládám mou oblíbenou báseň Du fick aldrig veta (Nikdy ti není souzeno vědět), kterou jsem i po svém přeložila do češtiny, abyste věděli, o čem to vlastně je. Úplně dokonalý překlad to asi není, ale myšlenka je snad patrná - snažila jsem se o to.


Švédsky si báseň můžete přečíst třeba tady, tu jest moje verze på tjeckiska:

Nikdy ti nesmí být souzeno vědět
že kdy jsi odešla, spočinul jsem
u tvého otisku v trávě, kde jsi ležela
přejel jsem rukou
po slehlé trávě
a jako bych lpěl a záleželo mi na tvé vzdálenosti víc
než jsem lpěl a záleželo mi na tobě samé
jako by už nic nebylo jako dřív
když ses vrátila
pronikla jsi
narušila jsi sílící bolest
a nikdy se nesmíš dozvědět, jak něžně a přitom rozhodně
jsem promlouval ke tvému stínu na trávě
jako bych už tehdy pro tebe truchlil
jako bych se pokoušel se smířit
s tím, co čeká nás všechny
a že cenou za lidské poznání
je pocit osamění
jenž už od počátku ničí a popírá
víru ve věčnou lásku
 


Komentáře

1 Lilien | 10. října 2013 v 20:37 | Reagovat

Ta báseň je dokonalá!

2 Sherin | 10. října 2013 v 21:39 | Reagovat

Originálu nerozumím ani trochu, ale báseň je to krásná! Tohle je přesně ten důvod, proč stojí za to učit se švédsky :)

3 Lyra | E-mail | Web | 15. října 2013 v 20:20 | Reagovat

Tohoto básníka jsem doposud neznala (shame on me), ale báseň, kterou jsi přeložila, je vážně krásná, takže si někam stranou poznamenám jeho jméno, abych si mohla vyhledat i další :-)

4 Nebožka | 15. října 2013 v 20:51 | Reagovat

[3]: Těší mě, že se ti Öijer taky zalíbil! Co jsem se tak koukala, tak v našich končinách je téměř neznámý. Připadá mi, že zůstal tak trochu ve stínu Tranströmera, byť to je zase trochu jiná básnická liga. O tom napíšu třeba někdy příště.

5 R | 4. listopadu 2013 v 20:58 | Reagovat

Báseň je úžasná, myslím, že si ji napíšu na zeď v pokoji. Moc prosím, přelož ještě aspoň jednu!
Mimochodem, 10 let jsi mu přidala, oslaví teprve 62.

6 Nebohá | 4. listopadu 2013 v 22:41 | Reagovat

[5]: To je milé, to mě tak tě potěšilo! Jednou bych chtěla přeložit celou jeho sbírku, protože myslím, že by českému čtenáři neměl zůstat utajen. Takže to určitě nebyla poslední báseň, která se mi takhle dostala do spárů. Uvidíme, snad se zase brzy k nějaké propracuju :)
A děkuju za upozornění na chybu, už jsem to opravila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.