Jak jsem se zamilovala do švédštiny

22. září 2013 v 1:10 | Nebohá |  Skandinavistický koutek
Občas se mi stane, že si někde najdete můj e-mail a ptáte se mě na skandinavistiku, na můj nejmilovanjěší studijní obor na světě. A ještě častěji se mě někdo ptá, jak jsem se k tomu dostala.
To bylo tak - na začátku, úplně na začátku, před možná deseti lety jsem měla takový ušlechtilý sen (a vlastně stále mám) naučit se asi devět jazyků. Chtěla jsem být polyglot. Ano, v jedenácti letech jsem chtěla být polyglot, i když jsem tehdy jsem samozřejmě neměla ani páru o tom, že takový slovo se v češtině vůbec vynachází.

A pak jsem se, to mi bylo asi devatenáct, courala po městě a musela jsem se samozřejmě podívat i do knihkupectví, protože jinak to není plnohodnotný courání. Bylo to někdy před Vánocema a v Barvičovi měli slevy na konverzace do kapsy ve všech možných jazycích. Co se týče slev na knihy, funguje to na mě asi jako ostatní dámy sleva na boty/jakýkoliv kus oblečení. Prostě to tam nemůžu nechat a skočím po tom. Tak jsem tam tak chvilku bezradně stála a obracela jednu knížku po druhé v ruce. Pak jsem jako správný primitiv seznala, že švédština je hezká zejména proto, že má nad písmenkem a kroužek a v poznámce jsem se dočetla, že Švédi pijí hodně kávy a jejich národní (pseudo)pochoutkou je shnilá ryba. Bylo vymalováno.
(Pokud jste čekali romantický příběh o tom, kterak jsem po nocích luštila runy a četla Eddu a poslouchala u toho švédský metal, pardon, že jsem vás zklamala.)

Seznala jsem, že z vět typu Bolí mě v krku se jazyk pořádně nenaučím, tak jsem si k Vánocům přála učebnici švédštiny. Moc jsem se toho sama nenaučila, tak mi připadlo vhodný začít to studovat. Tak jsem se přihlásila na Skandinávská studia, do testu napsala Lyckan står den djärve bi (Odvážnému štěstí přeje) a nějakým zázrakem mě přijali.

Hodlám studovat, dokud ze mě nebude mechem obrostlý exponát Filosofické fakulty (slovo filozofická, tedy se z, neuznávám, promiň, fakulto) Masarykovy univerzity. Protože jestli mě v mým životě něco vážně naplňuje, pak je to studium. Jakkoliv klišovitě to zní. Na skandi, jak tomu ráda říkám, mi totiž nikdo nebrání v tom, abych projevovala svoje pseudoumělecký tendence, nápady jsou vítány a nadšení se cení. Takže když mi naše Švédka nabídla dělat asistenta u čtení, protože prý mám to správný nakažlivý nadšení, tak jsem z toho byla radostí celá pryč. A nechala mě udělat e-learning o filmu, uváděla jsem koncert našeho švédskýho sboru, se spolužačkama jsme pořádaly výstavu a mně se dokonce podařilo zařídit u norské ambasády finanční příspěvek. Když to po sobě teď tak čtu, tak si říkám, že jsem asi vážně padlá na hlavu, když mám pořád pocit, že toho dělám málo. Slut på meddelandet. Jestli máte nějaký zvídavý dotaz, nestyďte se a sem s ním!

Pod perex jsem vložila tři skandinávský písničky - jednu faerskou, moji milovanou švédskou a jednu islandskou. Jen tak pro zajímavost.


Tady máte faerskou písničku! V Ormurin langi se pěje o přemožení krále Olafa Tryggvasona a často se k ní tancuje.


A jednu moji oblíbenou starošvédskou od jedné z nejznámějších švédských folkových kapel - Garmarna.
Je o jedné dívce, která by si chtěla vzít pana Manneliga, ale ten ji odmítne, protože není křesťanka. Ostatně, máte tu i text.



Krásná islandskost. Ale ty obrázky ve videu jsou příšerný kýč.
 


Komentáře

1 Hana Blau | Web | 22. září 2013 v 12:46 | Reagovat

Na mě fungují slevy v knihkupectví obdobně :D.
Obdivuju tě, že ti to nadšení zůstalo, já se vždycky pro něco nadchnu a pár měsíců se tomu věnuji možná víc, než je zdrávo a pak to začne upadat :D.
A ano jsi padlá na hlavu, když si myslíš, že toho děláš málo :D, ale chápu tě, já když jsem zaneprázdněná, tak chci být zaneprázdněná ještě víc a víc a víc.
Ta první písnička je dokonalost :D

2 sarushef | Web | 22. září 2013 v 12:56 | Reagovat

Libi se mi to tvoje nadseni, je uzasny, ze ses dokazala naucit takovej jazyk a vsechno, hrozne ti to preju.

3 fflewiathan | Web | 22. září 2013 v 14:31 | Reagovat

šikula! btw, "příběh o tom, kterak jsem po nocích luštila runy a četla Eddu a poslouchala u toho švédský metal"..to je skoro můj příběh.. ačkoliv nakonec to byla spíš druhá, nutná volba a doteď se to podepisuje na mé nechuti ke škole a studiu obecně.. ne ke švédštině, to v žádném případě. zkrátka, ten zápal ti závidím, co si budem. já už to snad nějak doválčím a konečně vypadnu a budu dělat nejspíš něco, co se svenskou vůbec nesouvisí.. sånt är livet. :D

4 lila | Web | 22. září 2013 v 18:56 | Reagovat

Máš úžasný studijní zápal i příběh. Tak to má být že tě baví. Můj obor mě nebaví a hned bych od tam utekla.

5 Leeni | Web | 23. září 2013 v 21:32 | Reagovat

Mě by docela zajímalo, jestli máš pocit, že ten váš obor je udělaný aspoň trochu kvalitně. U nás na baltistice je to totiž nic moc... finsky se celkem domluvím, estonsky budu umět aspoň trochu, ale to je asi tak všechno. Seminárky se skoro nepíšou (aspoň ne takové, kde by bylo potřeba dodržovat nějaké formality a používat citace, většinou jsou to jenom výcucy z četby), ústní zkoušku už jsem měla za dva roky celou jednu, finského lektora už zase nemáme... A vzhledem k tomu, že vím, že ani japanistika tady není nic extra, zajímalo by mě, jestli to je chyba jenom těch konkrétních oborů, nebo tím trpí celá filoSofická (taky tam to z nesnáším) fakulta.

6 Cukr | 25. září 2013 v 15:30 | Reagovat

"Pak jsem jako správný primitiv seznala, že švédština je hezká zejména proto, že má nad písmenkem a kroužek a v poznámce jsem se dočetla, že Švédi pijí hodně kávy a jejich národní (pseudo)pochoutkou je shnilá ryba. Bylo vymalováno."

Já nic neoriginálního ani nečekala. Ale ta shnilá ryba mě dostala.:-D :-D Tvůj zápal pro věc je fascinující. My co ve škole trpíme Ti můžem jen závidět:))

7 Nebohá | 25. září 2013 v 15:59 | Reagovat

[5]: Já osobně ten pocit mám, i když by se jistě některé věci daly provést lépe. Ostatně - koukám se na filmy a seriály bez titulků a čtu normální beletrii po dvou a půl letech studia, takže to o něčem vypovídat musí.
Momentálně máme dvě Švédky - jednu tu "naši" a pak jednu mladou slečnu na psaní. Další z našich "přednášejících" je sice Češka, ale mluví perfektně švédsky.
Během semestru napíšeme asi čtyři nebo pět textů o délce přibližně jedné strany, jde spíš o komentáře nějaké švédské problematiky. Minulý rok jsme ještě měli fonetiku - takže jsem týden co týden nahrávala fonetická cvičení a naše Švédka mi opravovala chyby. Kromě gramatik a podobně taky čteme. Vymýšleli jsme projekt, máme divadlo, sbor a rádio (tam třeba participuju já) - myslím, že pro náš obor je typický důraz na to projevovat zájem.
Někdy je ale trochu problém se systémem, někdy tam vládne chaos - co je v ISu, tomu se dá jen málokdy věřit. Mně osobně tenhle uvolněný stav věcí jako mírnýmu chaotikovi vyhovuje, ale ne každýmu to sedne.

8 Marguerite | E-mail | Web | 26. září 2013 v 20:02 | Reagovat

To je zajímavé. Já bych chtěla být Robert Langdon, proto jsem šla na filozofii a religionistiku. :oD
O tvém oboru slyším teď prvně a zní to vážně zajímavě.  Když se to vezme z druhé strany, budeš mít určitě  spoustu uplatnění, protože  si myslím (možná se mýlím), že tohle studuje málokdo. :o)

9 rjh | E-mail | Web | 26. září 2013 v 22:29 | Reagovat

Se vztahem ke studiu jsme na tom byl podobně. Bohužel se mi to nepodařilo. Přeji ti víc štěstí.

10 Leeni | Web | 27. září 2013 v 1:19 | Reagovat

[7]: Tak to jsem ráda, že aspoň někde to funguje. A taky ti docela závidím, že jste tam takoví akční. U nás je to samý flegmatik, včetně mě, takže se tam nic moc neděje, jenom sem tam se něco pohne (třeba máme konečně nový web a vlastní kurz švédštiny, který učí jeden borec od nás z magisterského a docela mu to jde). Ta flegmatičnost mě na jednu stranu štve, protože tam vidím spoustu věcí, které by se daly dělat líp, ale na druhou stranu mi to vyhovuje, protože sama jsem takový dost pasivní typ, který se moc do ničeho nevrhá a vlastně ani nemám chuť něco měnit... Na magistra bych ale ráda zkusila odjet do Finska, pokud se tam teda dostanu a utáhnu to finančně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.