Třesou se mi ruce.

20. září 2013 v 22:45 | Nebohá |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Myslím, že zase přiletěla nějaká múza. Nevím, jestli se mi z toho chce spíš plakat, nebo smát. Téměř vždycky, když mám chuť kreslit nebo psát, tak je to proto, že je něco špatně, že se vynořil nějaký běs, kterýho je potřeba zahnat. Tenhle běs ale nezaženu sama, to je na tom to nejhorší. Musíme na to být dva. Tak si tu teď v posteli předstírám, že jsem mumie, poslouchám The Jesus and Mary Chain a snažím se nějak umrtvit. Pálí mě oči. Zas jsem skoro nejedla. V hlavě mi víří tisíc (h)různých myšlenek a představ, visí mi tam obraz výkřiku, až budu mít v ruce tužku a nebudu zrovna v mumifikovaným stavu, tak ho možná zvěčním. Tane mi na mysli Munch a jeho výkřik. Dočetla jsem Balzaka, začala jsem číst Minnen (Vzpomínky) od Torgny Lindgrena. Napsala jsem na další dobrovolnickou službu ve Švédsku, kde hledají kreativního Čecha se zájmem o švédskou kulturu, a protože jsem to odeslala tak trochu v citovým deliriu, tak teď trnu, že to vyjde. Poslala jsem místo motivačního dopisu komiks. Delirium stagnuje. Srdce buší, třesou se mi pořád ruce. To mám z toho, že nejím. Jenomže to nejde, když se cítíte celý den jako ve svěrací kazajce. Uvnitř to žhlo a pak se to vylilo, dech rozfoukal popel, tak je tu teď šedivo. Je mi hrozně úzko. Nemůžu se rozšněrovat, protože nedosáhnu na tkanice. Je mi hrozně úzko. A trnu. A mám strach. Achjo.

Nejsem maniodepresivní. Ani jsem nečetla noviny jako minule. Já jenom nevím a nechápu. A tápu. To se stává. Zvlášť v mým životě.
 


Komentáře

1 Hana Blau | Web | 21. září 2013 v 12:53 | Reagovat

Tyhle stavy, kdy člověk neví jestli je má nenávidět nebo být za ně vděčný.
Člověk je musí odžít/prožít a doufat, že odejdou, snad je to jen podzimní melancholie, posílám ti zmrzlinové vlny:). A držím pěsti ať ti vyjde to Švédsko :).

2 Cukr | 21. září 2013 v 13:13 | Reagovat

Nevím, co se Ti děje, ale držím palce, ať je Ti brzo líp. Někdy je dobré věci nechat, ať je vyřeší sám čas. A přeju hodně štěstí i s tím Švédskem, Mrtvolko naše.:)

3 Nebožka | 22. září 2013 v 0:17 | Reagovat

Jste milí. Momentálně jsem se přesunula do stavu otupělosti, takže se vláčím po bytě a koukám do ničeho. Čas je hráč.

4 Meduza | Web | 22. září 2013 v 13:52 | Reagovat

Tohle bohužel znám až moc dobře:( Mně na takové stavy pomáhá fyzická námaha, jít zvedat činky, dělat kliky, boxovat a kopat, prostě cvičit, dokud nepadnu únavou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.