Červen 2013

Už zase umírám.

21. června 2013 v 1:37 | N. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Protože mě to slunko prostě ničí. Urychluje můj rozklad a nějaký hnití si teď nemůžu dovolit. Mám toho až moc na práci.

V úterý snad už úspěšně uzavřu tenhle semestr. Sesílejte mi pozitivní energii, budu psát hebrejštinu. Když to neudělám, nic se nestane. Ale možnost to nezvládnout v mým vesmíru prostě neexistuje. Nemůžu samu sebe zklamat.
Musela jsem tentokrát na dvakrát psát DVA (!) předměty. I když je to nesmysl, tak to pro mě znamená určitý selhání. Jak jistě víte, jsem v tomto směru nechutný kariérista, takže když se mi něco nepodaří na 100 %, cítím se nesvá.

Byla jsem na pár dní ve Vídni. Mají tam zajímavý anatomicko-patologický muzeum. Kostní tuberkulóza je děsivá.

V jednom z místních bazarů s hudbou jsem objevila kompilaci "goff / deathrock /minimal" věcí od Strobelight Records z roku 2003, kde jsou takový věci jako Last Days of Jesus (ach), Bloody Dead and Sexy (ach ach), Penis Flytrap, Bats in the Belfry, Chants of Maldoror, Scary Bitches nebo Hatesex. Taky jsem tam našla Christian Death (Invocations, nahrávky z let 1981-1989 s Rozzem).
Chtěla jsem Joy Division, ale jaksi si nejdřív musím pořídit gramofon, abych to pak měla kde pouštět.

Za 18 dní budu kdesi ve Fränsta (Fränstě?), touto dobou budu patrně zírat do zdi a chválit se za to, že jsem přežila těch několik strašných hodin cestování a určitě budu taky přemýšlet nad tím, kde ráno seženu kafe. Na to se speciálně těším a očekávám, že sommarkurs bude příznivě nakloněn všem kofeinistům. Protože na severu pijou spoustu černé kávy. Jakožto správný malý zlo taky piju spoustu černé kávy.

Včera mi od jedné organizace zabývající se dobrovolničením přišel newsletter. Svérije. Na rok. Říkala jsem si, že bych tam tak z plezíru prostě napsala, ale pak jsem si to rozmyslela. Ne že bych nechtěla, ale v době, kdy jsem vymyslela, že odjedu pryč, jsem neměla moc co ztrácet. Maximálně jeden rok žití tady, možná nějakou tu přídatnou socializační/kulturní hodnotu. Jenomže kdybych teď odjela, tak bych možná něco ztratila. A to se mi asi určitě úplně nechce.

A včera jsme byli v lese a viděli jsme srnku, strakapouda a přejetou ještěrku a krtka.


Nová hudební obsese - She Past Away. Tureckej a taky turecky zpívanej dark/new wave!
Je to sice jednoduchoučký, ale chytlavý a baví mě to.



Rudolf Virchow neboli patologie, kanalizace a buňky

17. června 2013 v 20:39 | Nebožka |  Osobnosti věku devatenáctého
Rudolf Virchow
Přírodovědní nadšenci toto jméno jistě nevidí poprvé, ale co zbožňovatelé věku devatenáctého? Už jsme tu měli příslušníky šlechty, malíře, cestovatele i jednoho přírodovědce. Jenomže Darwin ani zdaleka není jediným zásadním vědcem této doby. Rudolf Virchow se totiž počítá mezi největší vědecké hybatele dějin.

Budoucí patolog, zakladatel sociálního lékařství a zapálený obhájce demokracie (pole jeho působnosti jsou ale tak široká, že se pro dnešek spokojíme se dvěma nejvýznamnějšími) Rudolf Virchow se narodil v roce 1821 v dnešní polské Svídnici rodičům farmářům.

Rudolf se brzy ukázal být pilným a nadaným studentem medicíny. Po zdárném dokončení studií se stal asistentem Johannese Petera Muellera v nemocnici Charité, kde pak také řádku let působil, dokud si svým politickým zápalem nenadrobil problémy a musel odejít.