Proč není možné nemilovat hebrejštinu

18. dubna 2013 v 0:16 | Nebožák |  Židovská kultura
Za tři nejkrásnější jazyky na světě (tedy z těch, co znám) osobně považuju češtinu, švédštinu a hebrejštinu. Když jsem byla mladší, tak jsem byla přesvědčená, že se naučím polsky (následek pobytu v Krakowě), dánsky (ve slovníku jsem našla slovo goddag, kteréžto se mi zalíbilo natolik, že jsem seznala, že naučit se dánštinu je nezbytno), německy (z ryze praktických důvodů, co kdybych někdy jela do Vídně, že?) a jidiš (byla jsem a stále trochu jsem posedlá vším, co se týká judaismu). Původně těch jazyků bylo mnohem víc, myslím, že sedm, ale postupem času jsem to zapomněla.

Dánštinu jsem zaměnila za švédštinu, česky se myslím domluvím vcelku obstojně, byť o tom mám občas pochybnosti, a z jidiš jsem přešla na hebrejštinu (kterou se bohužel nestíhám učit tak, jak bych chtěla, protože mi 90 % času vezme švédština).
Když ale lidi zjistí, že se učím hebrejšinu, dokonce v "praktické" biblické verzi, protože ivrit (moderní hebrejštinu) na univerzitě prostě nemáme, často mi kladou dotaz: Proč hebrejština? (A jedním dechem dodávají dotaz: K čemu ti to bude dobrý?)

Abych nemusela pokaždé sáhodlouze vysvětlovat svá vnitřní pnutí a proces postupného zamilovávání se do jazyka, rozhodla jsem se sesumírovat všechno to, co by mohlo sdostatek objasnit, proč není možné nemilovat hebrejštinu.

1. Každé písmenko má svůj příběh.
Alef je počátkem, stojí na prvním místě v abecedě (zvané alefbeta, jelikož začíná písmeny alef a bet). Alef neuslyšíte, alef je prvotní vdechnutí života.

alef

Toto je alef. Schválně si vydechněte, potichu a klidně.

Gimel je majetné písmenko, které utíká za dalet, aby mu mohlo dát milodar. Stojí vedle sebe, abychom měli pořád na paměti, že chudí a bohatí by si taky měli být nablízku.

Jak může gimel vypadat?

Mohla bych samozřejmě pokračovat dál, ale objevování nechám na vás. Mimochodem, písmenka mají i svou číselnou hodnotu, jejímž součtem se pak u synonym určuje, které slovo má větší váhu.

2. Boží jméno se nevyslovuje, což mi připadá krásné.
Slovo יהוה je v transkripci je jako J H V H. Celé věky se chovalo v takové úctě, že se nečetlo, a protože se nečetlo, nebylo potřeba ho okrašlovat nějakými nikudy (to jsou ty tečičky a čárečky pod písmeny, značí to, že se tam bude číst nějaká samohláska; já jim nectně říkám smetí). Když ale máte boží jméno v textu, nemůžete ho ignorovat. A tak se יהוה čte jako "adonaj" - v češtině označujeme jako hospodin.
Boha ale můžete nazvat i jako אֱלֹהִים - "elohim", což znamená bohové. Plurálem vyjádřit velikost a jedinečnost Boha, v závislosti na kontextu se ale může jednat i o "pohanské" bohy.
Elohima taky potkáte jako ten-jenž-hlavou-na-nebesích. Což zní prostě nádherně.

3. Běda se řekne "oj".
Takže když se mi dneska něco nepovedlo a řekla jsem "oj", de facto jsem použila starozákonní hebrejštinu. Pravda ale je, že v Bibli toto slovo znamená spíš povzdechnutí, varování, !אוי
(Neumím na počítači psát s nikudy, pardon. Na vav, což je ta delší čárka uprostřed, by správně ještě měla být tečka - aby bylo jasné, že se to čte jako o.)

4. Hebrejština nezná sloveso mít.
Místo toho tento stav popisuje roztomilým "je mi kůň", čímž vám chci sdělit, že mám koně.
Stejně tak nemá sloveso být v přítomném čase - místo toho se operuje se členem. Ale pokud se nepletu, tak oba tyto jevy jsou příznačné i pro ruštinu?

5. Až se zase dostanu do nějaké synagogy, budu vědět, co se tak zhruba na zdech píše, a budu se z toho tiše radovat.
K tomu už není třeba se dále vyjadřovat. Tak to prostě je. A taky to byl jeden z důvodů, proč jsem se do toho pustila. Šema Jisrael mi nestačilo.

Dodatek (19. 4. krátce po půlnoci)
Dnes ráno jsem si vzpomněla ještě na jednu kouzelnou věc ohledně hebrejštiny. Každé slovo má svůj kořen, který nese nějaký význam. Takže když máte slovo MeLeCH (král), a tedy kořen M L CH, budou mít slova nesoucí tentýž kořen s králem taky něco společného. Například královna je MeLKa.
(CH a K jsou takřka identická písmenka, co se týče výslovnosti, záleží jen na tom, jestli to máte na konci, nebo ne, případně jestli se nějak měnila vnitřní vokalizace. Jen pro pořádek, aby vás to nemátlo.) Je potom zajímavé sledovat, jakým způsobem na sebe slova navazují.
Ještě si do toho započtěte fakt, že každé písmenko má svůj vlastní význam, takže ve výsledku je hebrejština nádherná šifra! A tou se zase zabývá kabala, ale o tom třeba příště.

A teď vážnost tohoto článku shodím svým oblíbeným vtípkem z Learn useless Hebrew.

Nech toho, Mojžíši, a normálně se vykoupej!
Moše, tafsil le-histolel ve-titkaleach kvar! (ivrit)
!משה, תפסיק להשתולל ותתקלח כבר

Pokud jsem vás stále nepřesvědčila, že je to jeden z nejúžasnějších jazyků na světě, přišel čas na šalom alejchem. Je to s transkripcí a překladem do angličtiny. Bohužel jsem na YT nenašla verzi od Kateryny Kolcové, jejíž podání mám nejradši. Našla jsem i vcelku moderní a veselé podání, z něhož vysloveně čiší radost. Zajímavým kulturním přínosem je i hebrejská včelka Mája.

 


Komentáře

1 Marguerite | E-mail | Web | 18. dubna 2013 v 12:12 | Reagovat

Ta hebrejština mě moc zaujala. Sama jsem měla taky takové nápady začít se učit hebrejsky, ale bohužel nějak nevím, kde začít.  První takový popud byl v dětství, kdy jsem neustále lezla po židovském hřbitově a chtěla vědět, co je napsáno na náhrobcích, ale stále mě to láká.
Také jsem se  ve čtrnácti začala učit španělsky, protože jsem se chtěla odstěhovat do Jižní Ameriky a hledat Eldorado. Chvilku jsem se učila i latinsky, ale moc si z toho nepamatuji.
No a němčina - mám k ní odpor, i když je pravda, že v dějinách českého národa je bohužel nezbytná.
A slovo, které se mi líbí nejvíce - tedy spíše název jazyka, je esperanto. To bych taky chtěla umět. :o)

2 Nebožák | 18. dubna 2013 v 19:59 | Reagovat

Běž do toho, je to originální a krásný jazyk. A kde začít? Buď to můžeš zkusit po internetu, což se mně osobně nikdy nepovedlo dotáhnout do konce, nebo se poptej na židovské obci; tam obyčejně mívají hodiny ivritu.
Byla jsem se tady ve městě ptát, jenomže kvůli (pitomým) tanečním jsem tam pak chodit nemohla. Ovšem kdyby tušila, jak budu tohle středoškolský "obligatorium" nenávidět, tak neváhám ani minutu a jdu se místo toho učit tu hebrejštinu.
A mimochodem, hrozně mě těší, že je na světě víc takových jazykových freaků! Challenge accepted, všechno se to naučíme!

3 spatnej | Web | 19. dubna 2013 v 8:55 | Reagovat

No ano...hebrejštinu jsem se chtěla naučit od chvíle, kdy jsem jako malá viděla film Princ egyptský a v titulcích byly písně nedabované v hebrejské verzi, což mě dostalo. Hebrejština je krásná. Bez debat.
Uvidím, co bude s příštím semestrem a chci si ji taky zapsat.
Jestli bude psychologie, tak stoprocentně a jinak bohužel spíš ne, ježto k němčině a švédštině už bych asi nic víc nezvládla :(

4 H. | Web | 25. dubna 2013 v 8:53 | Reagovat

Taky jsem vždycky chtěla umět milion jazyků, nakonec z té touhy zůstala jen němčina a právě hebrejština, které bych mohla poslouchat od rána do noci. V posledních měsících si říkám, že bych měla vzít na milost angličtinu, ta se bude hodit a tak se snažím zbavit se toho bloku, který mi brání říct cokoli v aj, i ta slova, která se usídlila v našem jazyce :D
Taky bych se chtěla jednou vrhnout na biblickou hebrejštinu, teď se učím ivrit  a tam se člověk nedoví tolik souvislostí :)
A kdyby někdo chtěl mohla bych vám přeposlat nějaké učebnice, které máme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.