Duben 2013

Další krátká zpráva o mém žití

28. dubna 2013 v 10:33 | N. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
...abyste si nemysleli, že jsem skutečně uhynula na bezmezné štěstí, což by vás jistě strašlivě mrzelo a vaše životy už by nebyly jako dřív.

Každopádně mi asi brzo uhnijí oči, protože opravdu celý den sedím u počítače u e-learningu. Ke své nezměrné hrůze jsem zjistila, že asi tak za tři týdny končí semestr (cirka - většinou to poznám podle paniky ostatních, sama nejsem schopná si to datum pamatovat). Nemám dodělanou gramatiku, fonetiku, nemám ještě hotovej svůj vlastní e-learningovej kurz o filmech, do toho dokončujeme se spolužačkama semestrální projekt - výstavu, musím taky číst... Nevíte někdo jak z 24hodinovýho dne udělat den tak 48hodinový? (Zatím si ale musím upřímně říct do očí, že jsem toho zvládla docela dost.)
Připadám si jak geek bez sociálního života, mým nejlepším kamarádem je Elf (e-learning). Začala jsem tomu říkat, že mám rande s Elfem. Je hrozná sranda, když si lidi myslí, že tím míním úplně normální rande s člověkem! (Fascinuje mě, že v takových situacích vždycky zapomínají, že jinak o těchhle věcech v podstatě nemluvím :D)

"Co máš na dnešek v plánu?"
"Mám rande s Elfem. Budeme se učit gramatiku."
"Ooo, s Elfem, jo?"
"Hmm, nevím, co bych bez něho dělala. Bez něj se cítím tak nějak neúplně."

Ano, zním jako totální tragéd, ale můžu si za to sama. Plná entuziasmu si vždycky navalím spoustu úkolů, abych pak nedělala nic jinýho, než se nad tím hrbila. Já nevím, asi mě to drží při životě, protože jinak bych se zbláznila. Asi pořád potřebuju být trochu ve stresu.

Anyway! Není to se mnou tak strašný, anžto se občas sbalím a jedu netopýřit. O Batsave jsem vám psala už předtím, tentokrát jdu vypustit netopýry na Voyvodu, Spectres a Shemale Zero. Na Voyvodu se moc těším, tu jsem na podzim propásla. A Shemale Zero bude nářez, o tom nepochybuju, protože jsou to prostě úchylové.
A vyrobila (rozuměj namalovala) jsem si triko/šaty Death Cult! Nedovedete si představit, jak hrdá na to jsem. Ještě jsem vymyslela pár dalších, ale to si zatím nechám pro sebe. V létě hodlám sériově vyrábět trička a konečně si splnit svůj sen.

A příště snad už napíšu něco, co se NEBUDE týkat mé rotten majesty.

SHEMALE ZERO. Tahle klaunovská je skvělá.


Jag är en lycklig tjej. (en artikel på svenska)

23. dubna 2013 v 17:05 | Den döda tjejen |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Jag fick stipendiet till sommarkursen i Sverige som jag skrev om förut. Jag har blivit så så glad att jag behöver skriva det till er på svenska. (Förlåt!) Det gör livet mer värt att leva. Jag ska åka till Sverige på nästan tre veckor!

*skriker av glädje*

(Jag är lite rädd för att jag gör nåt dåligt och så ska inte åka men tja, lite orolig som vanligt.)

Åh fan, jag kom verkligen genom.
Bra.

Ta det lungt.

Det är ju bara Sverige.


Asi takhle si teď připadám.

(Ano, celý tenhle divný výhřez z mé mysli měl za účel oznámit, že jsem dostala stipendium na třítýdenní letní školu do Švédska. Jenom se neumím vyjadřovat jednoduše.)

Proč není možné nemilovat hebrejštinu

18. dubna 2013 v 0:16 | Nebožák |  Židovská kultura
Za tři nejkrásnější jazyky na světě (tedy z těch, co znám) osobně považuju češtinu, švédštinu a hebrejštinu. Když jsem byla mladší, tak jsem byla přesvědčená, že se naučím polsky (následek pobytu v Krakowě), dánsky (ve slovníku jsem našla slovo goddag, kteréžto se mi zalíbilo natolik, že jsem seznala, že naučit se dánštinu je nezbytno), německy (z ryze praktických důvodů, co kdybych někdy jela do Vídně, že?) a jidiš (byla jsem a stále trochu jsem posedlá vším, co se týká judaismu). Původně těch jazyků bylo mnohem víc, myslím, že sedm, ale postupem času jsem to zapomněla.

Dánštinu jsem zaměnila za švédštinu, česky se myslím domluvím vcelku obstojně, byť o tom mám občas pochybnosti, a z jidiš jsem přešla na hebrejštinu (kterou se bohužel nestíhám učit tak, jak bych chtěla, protože mi 90 % času vezme švédština).
Když ale lidi zjistí, že se učím hebrejšinu, dokonce v "praktické" biblické verzi, protože ivrit (moderní hebrejštinu) na univerzitě prostě nemáme, často mi kladou dotaz: Proč hebrejština? (A jedním dechem dodávají dotaz: K čemu ti to bude dobrý?)

Abych nemusela pokaždé sáhodlouze vysvětlovat svá vnitřní pnutí a proces postupného zamilovávání se do jazyka, rozhodla jsem se sesumírovat všechno to, co by mohlo sdostatek objasnit, proč není možné nemilovat hebrejštinu.

Ghosting

13. dubna 2013 v 23:32 | Nebožák
Strašně ráda objevuju kapely. S menším či větším úspěchem a nasazením. Tentokrát jsem udělala naprosto geniální objev, mám prostě nový hudební fetiš. Tuhle písničku jsem slyšela už nespočetněkrát, jede mi celej den, pořád nemám dost.
Moje matka nechápe, co se mi na tom líbí, prý je to "enervující". Asi jsem psychopat, protože přesně tenhle typ hudby mě uchvacuje asi nejvíc. Když se mi náhodou podaří si k tomu najít text nebo si ho naposlouchat, tak si ho u toho takovým tím tiše teatrálním způsobem zpívám. Možná to děláte taky?

Ghosting je goth rock/darkwave formace z Německa, která vznikla v roce 1989 a rozpadla se v roce 2003. Proklikala jsem se i k některým jejich písničkám, který jsou hodně elektronický a podle mě nemají tak úžasně naléhavou atmosféru jako tohle.
(Kanál Agathoma skýtá neuvěřitelný množství výborné hudby, jen tak mimochodem!)

Make me suffer, Lion king!


A pak ještě valčík mýho gusty. (Valčík úplně pro nebožku, chichi. Úplně si představuju svoje tancující bezvládný mrtvý tělo v rukou nějakýho tancujícího mrtvýho gentlemana. Už jsem zmiňovala něco o psychopatii, že?)


Am I going crazy again?

5. dubna 2013 v 23:46 | Nebožák |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
(Poslední dobou si připadám jako v jiné dimenzi. Na jednou stranu jsem spokojená a šťastná, ale to musím být celý den na nohou a mít po ruce dostatek kofeinu. Občas mě ale přepadne moje stará chiméra, taková ta chorobná nechuť a zhnusení světem i mnou samou. Rozhodla jsem se přestat číst zprávy, protože včera jsem celý den nemyslela na nic jinýho než na tu zavražděnou školačku a v hlavě se mi pořád ozývala tátova věta: "... a jak ji ještě trápili, když umírala."
Seděla jsem v tu chvíli v pokoji a měla otevřený dveře, tak jsem slyšela, o čem máma s tátou mluví. Musela jsem zavřít, abych to neslyšela. Zas mě to celou sevřelo v celým fyzickým dosahu, nevím, jestli to znáte, takový ten pocit, že se nemůžete nadechnout. Je to hrozný. Myslela jsem si, že už to mám za sebou. Že to prostě zmizelo a už se to nevrátí a dá mi to pokoj. Mám sice strach, že to neovládnu, ale zatnula jsem zuby a budu prostě pokračovat. Tuhle nestvůru porazím sama.)

Ale konec pochmurností. Budu zase chvíli primitivem - ona je to nakonec docela výhodná životní strategie. Musím si pořídit tričko s Batmanem a pořádnej křivák s cvočkama (pro ilustraci viz Flesh for Lulu pod perexem) a oldschoolový špičatý boty, jako jsou tyhle:


Kdybyste někdo věděli, kde to sehnat za lidskou cenu a kožený, dejte mi vědět!

Anno 1790 (Švédsko, 2011)

3. dubna 2013 v 23:14 | Nebožka alias A. |  Filmy a seriály s tematikou 19. století
Pravda, ani tentokrát se nevrátíme přímo do 19. století, ale ještě drobek dřív. Co třeba konec 18. století, kdy Evropou cloumá Velká francouzská revoluce a kdo může, ten se bouří? Šlo by? Pak by možná mohla být tahle desetidílná série to, co hledáte. Nečekejte ovšem žádné zvlášť romantické drama. Linka příběhu je poměrně jednoduchá. Doktor, jeho "Watson" a krásná žena tahající za nitky. Vítejte ve Stockholmu v roce 1790.


(Než mě někdo obviní, že někomu kradu články. Ano, kradu je sama sobě, neb toto je můj druhý blog - ano, o švédských filmech. A logicky se mi nechtělo psát svůj názor dvakrát.)

Jakožto zbožný uctivač "period dramas" jsem byla nadšená, že jsem našla dokonce seriál, který mi ukáže krásnou Sverige v revoluční době. Námět zněl také lákavě, tak jsem vrhla na cestu časem. V prvním díle se seznámíte s Johanem Gustavem Dåådhem, lékařem, který se, aniž by o to usiloval, stane policejním komisařem. Decentně koketuje s revolučními myšlenkami, jeden z jeho nejlepších přátel je dokonce hledaným kriminálníkem - v tom revolučním slova smyslu což našemu mladému muži způsobí ještě nemalé problémy a je to jeden z nosných prvků celého seriálu. Doktoru toužícímu po volnosti, rovnosti a bratrství dosažených mírumilovnou cestou sekunduje domácí učitel Simon Freund (na mysli mi stále tane asociace se Sigmundem Freudem), trochu takový milý zmatkář a především typický Švéd, co se týče vztahu k alkoholu. Opomenout nesmíme ani manželku Dåådhova nadřízeného Magdalenu Wahlstedtovou, usilující taktéž o mír veškerenstva. Že si k sobě Magdalena a Johan Gustav postupně prošlapávají cestičku je nad slunce jasné. Seriál si samozřejmě nevystačí bez záporné postavy (v tomto případě se zove Nordin), které budete celou dobu přát přinejmenším to, aby jí někdo skřípl prsty do dveří, když už ne do palečnice.