Pár drobků o školách na našem území v 19. století

10. ledna 2013 v 21:52 | Nebožka |  Všední život
Ač to jistě všichni víme, za základní kámen školství na našem území vděčíme císařovně Marii Terezii. To ona zavedla povinnou školní docházku a rozhodla, že škola nepatří do rukou církve, ale státu. Školství ostatně pořád tak nějak pendlovalo mezi mocí církevní a světskou.
Takzvaná triviální škola poskytující trivium vzdělání (aneb čtení, psaní, počítání) měla být zřízena v každé obci, kde se nacházel farní kostel.
V takové škole pak byly dvě tak akorát velké učebny (asi tak, aby tam nebyla zima, ale zároveň se moc neprotopilo) a učitelský byt. V každém kraji, ideálně každém větším městě pak měla fungovat škola hlavní, kde se k triviu přidalo i něco z praktického vzdělání pro rolníky a řemeslníky. Tyto školy se dost často zřizovaly za využití peněz ze zrušených jezuitských gymnázií. V každé zemi pak měla být i aspoň jedna škola tzv. normální, která nastavovala úroveň nižším školám a také sloužila jako vzdělávací centrum pro budoucí učitele.
Mezi školy s přídomkem vyšší patřila gymnázia státní i církevní, která měla podobně jako dnes připravovat studenty (budoucí kněží a úředníky) na vysokou školu. Tolik tedy k úvodu do děje; systém se totiž uplatnil s většími či menšími změnami i o století později.

Rekonstrukce třídy z 19. století, Polička

Tolik zásadní rok 1848 se dotkl i školství, kdy došlo k modernizaci školství. V roce 1855 si pak církev školství přivlastnila, byť ne na dlouho - 1869 bylo školství díky rostoucímu liberalismu vyrváno z rukou církve a definitivně přešlo pod státní správu.
A co se tedy změnilo? Především se rozhodlo, že povinná školní docházka bude osmiletá, a děti se tedy budou vzdělávat v podobném časovém úseku jako dnes my - od 6 do 14 let. Došlo ke zřízení pořádných učitelských ústavů, učitel tedy musel mít odpovídající vzdělání. Obecné školy, které jsme dosud nazývali triviální, přidaly do osnov předměty jako "jazyk vyučovací", "počítání" a základy z přírodozpytu, zeměpisu, dějepisu, kreslení nebo tělocvik (pro chlapce povinný, pro děvčata nepovinný). Vzdělání tedy už nezůstalo jenom na úrovni číst-psát-počítat.
Úplná škola obecná měla pět tříd, v rámci povinné osmileté docházky na ni navazovala tříletá měšťanská škola. Co bylo jejich cílem, to dokonale vystihuje toto sdělení:
"Účelem škol obecných stanoví se, aby děti v náboženství a mravnosti vychovávaly, ducha jejich vyvíjely, jim poskytovaly znalosti a zběhlosti, jichž mají k dalšímu vzdělávání v životě zapotřebí, a byly základem, aby se z nich stali hodní lidé a občané."
Průzkum kriminalistiky jsem nedělala, ale doufejme, že se dařilo. Tehdejší školství patřilo k vyspělým a ve více méně nezměněné podobě vydrželo do poloviny 20. století.

Po absolvování osmileté docházky mohl zvídavý žák pokračovat ve studiu na některé střední školy nebo gymnázia, a to buď klasická, nebo reálná. Takové gymnázium bylo v podstatě vstupenkou na vysokou školu. Tehdejší živnostníci, obchodníci i podnikatelé začali brzo chápat, že vzdělání se jim nikdy neztratí, a tak nelenili a dali se rovněž na studie. Učili se sice spoustu zbytečností, ale na druhou stranu si rozšířili obzory a pole působnosti.
Vyučování na nižším stupni začínalo v 9 hodin ráno, na gymnáziu už v 8 hodin. Dopoledne strávili žáci vzděláváním pět hodin, odpoledne tři. Začátek i konec školního roku byl proti dnešním zvykům posunutý - nový školní rok začínal kolem 15. září a končil většinou 15. července.
Kromě gymnázií existovaly samozřejmě i různé specializované školy, ústavy a učiliště, školy večerní, nedělní... A na vysoké škole se podobně jako dnes bádalo a bádalo. Ještě nějakou dobu bylo ovšem upozaďováno dívčí vzdělání, až ve druhé polovině 19. století začaly vznikat soukromé dívčí školy neboli lycea (zcela jistě už jste někdy o lyceu Minerva, legendárním prvním dívčím gymnáziu v monarchii). Poměrně velký zájem měla děvčata o studie na učitelku, přestože se během výkonu povolání nesměla vdát a povolání to bylo spíše nevděčné. A teprve v roce 1897, době kdy Minerva slavila sedmé narozeniny, směly ženy překročit práh vysoké školy.

Abychom si udělali tu nejpřesnější představu o tehdejším školním obligatoriu, museli bychom se patrně vrátit časem. Snad v tom budou nápomocna některá svědectví, která uvádí Petr Hora-Hořejš ve své známé knize Toulky českou minulostí, ze které jsem ostatně čerpala informace. Školský sice vyspělý byl, ale v praxi to zjevně tak slavné nebylo.

Učebnic bylo málo, a co se půjčovalo, bylo rozbité na hadry
"Kdybych měl mluvit o tehdejší pražské škole mezi rokem 1871-1880, nemohl bych chválit. Pravda, učitelstvo bývalo celkem dobré, ale organizace škol, vyučování, vyučování, učebnice byly slabou stránkou tehdejšího školství. Vyučování bylo odkázáno na řečnickou schopnost učitele a paměť žáků, s úkoly se velmi šetřilo, nebyly sešity ani předepsané učebnice. Mnohé předměty se odbyly notýskem a jakýmkoli sešitem, třeba doma udělaným. Učebnic bylo velmi málo a to, co se půjčovalo, bylo skutečně rozbité na hadry. O nějaké hygieně nebylo ani řeči. Zapáchající záchody, žádná voda na pití, žádné větrání ani při největších vedrech. Tělocvična ve škole nebyla, na tělocvik se docházelo do starého skladiště."

O vylučovací morálce žáků
"Na písecké škole sice záchody byly, ale pamatuji se, že malí žáčkové zvyklí z domova prostšímu způsobu dávali přednost malému dlážděnému dvorečku. Na tom dvorečku jsme se rádi zdržovali o přestávkách a honili jsme se tam mezi vystrčenými zadečky, zatímco starší žáci na nás plivali z oken prvního patra."

O trestání nesvědomitých
"Vymýšlely se tresty rafinovanější než bití. Znal jsem učitele, který opravoval práce barevným inkoustem, a kolik v nich bylo chyb, tolik ran dával na ruce. Rafinovaný trest byl, mělo-li dítě předpažiti, na ruce se mu dalo pravítko a muselo skrčiti nohu. Po malé chvíli se i otrlý silák počal kolébati, až padl na zem."

O tehdejším stravování aneb Dnešní UHO lepší nežli hlad
"Každý třídní učitel nebo učitelka obdrží pro svou třídu 7-9 známek na polévku. Po vyučování učitel přistupuje k rozdělování známek. Horlivě se hlásí 15-17 žáků. Rád by dal všem, leč není mu možno. Za některého žáka prosí ostatní spolužáci. Známky rozdány, mnohý slzí, že na něho se nedostalo. Kdyby jen zámožné občanstvo vidělo ten boj malých hladovících dítek o známky!"

Další zajímavé věci si můžete přečíst na stránkách Učitelských novin zde.
 


Komentáře

1 B. | 12. ledna 2013 v 20:10 | Reagovat

Ahoj.. chtěla bych se zeptat - je to mimo téma. Ale jak tu máš článek "Život Edgara Allana Poea, varianta I", tak v něm je napsaný, že Edgar si vzal svou sestřenici. Má otázka zní, jestli to byla jeho opravdová sestřenice nebo neteř jeho nevlastního otce? Díky za odpověď, super blog, určitě pokračuj. :)

2 lila | Web | 13. ledna 2013 v 10:45 | Reagovat

Zajimávý článek, tvoje články o živě v dobách minulých. Je to zajímavé potom srovna t s věcmi co vím z knížek o téhle odbě. Jinak fakt nevím na co si někteří moji spolužáci stěžují v dnešní době je to ve škole pohodička....

3 Sybrakos | Web | 13. ledna 2013 v 16:38 | Reagovat

Aspoň že školství tehdy vyrvali z rukou církve, to byl velmi důležitý krok. Díky této změně se mohl národ vyhrabat do lepších časů. Jak to tak čtu, co se změnilo od těch dob ohledně učebnic (základka)? :) Ještě si živě pamatuji na ty saláty, co jsem dostával a párkrát jsme se o učebnice taky museli hádat.. Ovšem tresty, to je jiná, dnes by možná leckterým hajzlíkům nepřipadala fajn ta skrčená noha!

4 Nebožka | 14. ledna 2013 v 15:48 | Reagovat

[1]: Našla jsem informace o tom, že Virginie byla dcerou sestry Poeova otce Davida,zatímco jeho nevlastní otec byl John Allan. Takže jde to jeho skutečnou sestřenice. Tady si můžeš ještě něco přečíst: http://www.poeforward.com/poe/virginia.html
Děkuju za milá slova!:)

[2]: Tak už to bývá, že si lidi neváží toho, co je teď, a pořád remcají.

[3]: Tresy bych asi taky zavedla, protože co si občas jsou ti caparti a (pre)pubertální jedinci schopní dovolit, to je občas neuvěřitelný.

5 Tajemná Temnota | E-mail | Web | 26. ledna 2013 v 0:45 | Reagovat

Tohle mě vždycky děsí xD.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.