Leden 2013

Plan 1 from Outer Space: Zvládnu to a budu nejlepší.

24. ledna 2013 v 22:27 | Nebožka |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Vím, že překračuju svoje ušlechtilé rozhodnutí psát na blog víc, ale vězte, že moje hříšnost má jeden prozaický důvod: pracuju na jiném předsevzetí, a to že se dostanu do Švédska. Rozhazuju sítě, píšu motivační dopisy a snažím se vylíčit v těch nejlepších barvách, abych organizací European Volunteery Service (EVS) vysvětlila, že imma the only one!
Včera jsem byla na setkání brněnských dobrovolníků - Češi jsme tam byli asi tři, zbytek byli cizinci. Jsem neskutečně ráda, že jsem tam byla. Seznámila jsem se zajímavýma mladýma lidma, co tu dobrovolničí, šli jsme na "na jednó" (mluví česky krásně na to, že jsou tu od října!:)), takže jsem si u toho představovala, že už jsem ve Švédsku a to jsou mí spolupracovníci. Bylo mi fajn, všichni vypadali neuvěřitelě spokojeně. A taky jsem u toho trochu promrskala svoji czenglish a přišla na to, že se trochu mění do swenglish, což vypadá asi takhle: There were my kompisar too.
Je skutečně děsivý, že se mi do angličtiny plete jazyk, který stále przním. Jediný lék na tuto nemoc je EVS. Je mi jedno, jestli na rok, nebo třeba půl. CHCI SE TO NAUČIT. Mám těžký pocit loserství.

Pár drobků o školách na našem území v 19. století

10. ledna 2013 v 21:52 | Nebožka |  Všední život
Ač to jistě všichni víme, za základní kámen školství na našem území vděčíme císařovně Marii Terezii. To ona zavedla povinnou školní docházku a rozhodla, že škola nepatří do rukou církve, ale státu. Školství ostatně pořád tak nějak pendlovalo mezi mocí církevní a světskou.
Takzvaná triviální škola poskytující trivium vzdělání (aneb čtení, psaní, počítání) měla být zřízena v každé obci, kde se nacházel farní kostel.
V takové škole pak byly dvě tak akorát velké učebny (asi tak, aby tam nebyla zima, ale zároveň se moc neprotopilo) a učitelský byt. V každém kraji, ideálně každém větším městě pak měla fungovat škola hlavní, kde se k triviu přidalo i něco z praktického vzdělání pro rolníky a řemeslníky. Tyto školy se dost často zřizovaly za využití peněz ze zrušených jezuitských gymnázií. V každé zemi pak měla být i aspoň jedna škola tzv. normální, která nastavovala úroveň nižším školám a také sloužila jako vzdělávací centrum pro budoucí učitele.
Mezi školy s přídomkem vyšší patřila gymnázia státní i církevní, která měla podobně jako dnes připravovat studenty (budoucí kněží a úředníky) na vysokou školu. Tolik tedy k úvodu do děje; systém se totiž uplatnil s většími či menšími změnami i o století později.

Rekonstrukce třídy z 19. století, Polička

De bästa skandinaviska filmerna aneb Jaké severské filmy byste podle mě měli vidět, než se odporoučíte do věčných lovišť

2. ledna 2013 v 18:05 | Nebožka |  Skandinavistický koutek
Skandinávský film je bezva. Většina z vás si pod tím pojmem asi představí nějaká drásavá dramata nebo Ingmara Bergmana, ale to je jen jedna z mnoha jeho podob. Stejně jako v každé jiné kinematografii, i tady najdete množství zábavných filmů, stejně jako horory, psychologická dramata a tolik opěvované detektivky. Dost často se severský film soustředí na nějaký osobní problém nebo zdánlivě obyčejnou věc a nezřídka tam najdete i nějaký politický podtext.
Rozhodně tu dnes nevyjmenuju všechny, co jsem zatím viděla, protože je jich poměrně dost. Pokud bude zájem, můžu pak někdy vypsat další filmy, co stojí za to. Plánuju ale založit kvůli tomu speciální blog - právě kvůli tomu, jak obsáhlá tematika to je (a to jsem například ještě neviděla žádný islandský film), a protože se v podstatě neustále na něco koukám a tím pádem mám stále o čem psát. Dnes jsem se snažila vybrat ty, co mě nejvíc oslovily, nebo případně nejsou tak známé.

Začnu svým patrně nejoblíbenějším filmem - I rymden finns inga känslor, v českém překladu je to jako Simonův vesmír. Mohla bych na to koukat pořád.
Simon je aspergerik a spoustu obyčejných věcí nechápe, například lidské emoce mu připadají jako naprosto přeceňovaný a nesystematický a nepochopitelný fenomén. Právě kvůli sociální nechápavosti hlavního hrdiny se rozejde jeho bratr Sam s dlouholetou přítelkyní. Simon má tak trochu pocit viny, a tak se rozhodne bratrovi najít novou a lepší slečnu. Ovšem tak nějak po svém.
Zábavné, mírně tragikomické. V hlavní roli jeden ze synů známého švédského herce Stellana Skarsgårda Bill Skarsgård.
Na ČSFD 76 % (což mě připadne podhodnocený)

Švédský trailer s anglickýma titulkama.