Prosinec 2012

Strategický plán na rok 2013 aneb Snaha se taky cení

31. prosince 2012 v 17:34 | Nebožka |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Pseudoapokalypsu jsme evidentně všichni zdárně přežili, takže se můžu opět uchýlit k předesevzetím, která stejně jako obvykle nesplním. Ale je hezký si představovat, že příští rok bude lepší a úspěšnější. Ne že bych si měla na co stěžovat, ale stejně - vždycky se najde něco, co člověk sám nemůže úplně ovlivnit, nebo něco, co by se dalo provést lépe, než tomu bylo. Men det spelar ingen roll, tohle spekulování nad tím co by kdyby nemám moc ráda, protože pak vždycky dojdu k závěru, že jsem všechno pokazila a udělala naprosto špatně. Věřím, že touto obsesí netrpím sama.

Jako citový masochista jsem si ale stejně zase stanovila několik cílů, z nichž bych aspoň jednoho mohla dosáhnout.
A to:

- být sociálně schopnější jedinec.
(Na internetu každý působí jinak a já tady určitě působím suverénněji než v 3D realitě. Ve skutečnosti jsem opravdu asociální jedinec, který nesnáší, když mu někdo zasahuje do jeho kilometrové osobní zóny (ano, nemám ráda americká přátelská objetí), a ke kterýmu je prostě těžký se dostat, prostě vás do svýho světa nepustím, dokud vás neznám. Zní to obyčejně a banálně, ale divili byste se, jak často se setkávám s nepochopením, neřku-li údivem. To, že mě baví přitahovat pohledy lidí, ještě přece neznamená, že jsem extrovert a potřebuju pořád s někým mluvit.)
Takže o co mi teda jde? Víc se socializovat, naučit se chápat, že jsou věci, o kterých se očekává, že se na ně zeptám, nemít hrůzu z oslovování lidí jménem (komické, ale vážně málokoho normálně oslovuju) a konzumace jídla na veřejnosti (hladovět celý den, protože je s vámi někdo, koho moc neznáte, není moc chytré, to uznávám), udělat si na přátele víc času.
To by mohlo stačit. (jo a taky možná si najít někoho, kdo by to se mnou vydržel a kdo by sednul i mně, ale tyhle věci se dějí nezávisle na mé vůli, takže se tím tradičně nebudu nijak výrazně zabývat)

- odjet do Švédska
Buď na studjiní pobyt (literární sommarkurs ve Stockholmu, 3 týdny), nebo na rok jako dobrovolnice. Au-pair mě trochu děsí, ale třeba bych to zvládla taky.
+ výrazně pokročit s fonetikou a slovní zásobou a víc číst på svenska, filmy nejsou všechno
+ bakalářku psát švédsky

- přečíst hodně knih, česky, švédsky a anglicky + pokročit s hebrejštinou a zlepšovat si angličtinu

- přesun do jiné roviny alternativy
Myslím tím návrat k hudebním kořenům mýho gusta, jednoduchý linie a prvky, jak jsem to měla vždycky ráda. Prvním takovým impulsem bylo to, že jsem sundala obojek. Nechci být uniformní ani v rámci jedné komunity, chce to víc eklekticismu, něco, co mě bude charakterizovat víc a jinak než zmíněný obojek. Nějaký hudební odklon si pod tím ale nepředstavujte, právě naopak! Člověk přece zraje. Občas si říkám, že jsem až moc řešila, jestli je vidět, jakou hudbu mám ráda. Nechci se tím už tak řídit, byť mi to tehdy tak nepřipadlo a ani jsem tak neuvažovala - to je věc, kterou si člověk uvědomí později. Konec konců, když se podíváte na obrázek goths z 80. let a na obrázek dnešních exemplářů, je vidět, že image dneska hraje mnohem větší roli než hudební přehled (možná jsem nespravedlivá, ale věřte mi, že poslední dobou se toho dojmu vážně nemůžu zbavit), že se lidi mnohem víc baví o tom, kdo kde koupil jakej korzet, a ne o tom, jakou úžasnou kapelu objevil a kdo bude kde hrát. A přesně tohle já nechci, chci DIY a hrabání se v hudebních archivech. DIY or DIE.

- a nakonec víc psát na blog. Letos se mi to moc nedařilo, protože jsem si toho zase navalila moc, ale mám vůli se polepšit.

Tak nesplnitelný to není, tudíž je tu jistá naděje na úspěch. A co vaše předsevzetí? Máte, nemáte? Připadají vám zbytečná, nebo naopak motivující?

Věčné okamžiky Marie Larssonové (Dánsko/Finsko, 2008)

18. prosince 2012 v 17:39 | Nebožka |  Filmy a seriály s tematikou 19. století
Tentokrát se přeneseme časem do Švédska. Nebude to sice doba devatenáctého, ale poněkud pozdější, doba předválečná. Film Věčné okamžiky Marie Larssonové je úžasný. Nahlédnete do Švédska v době před I. světovou válkou, do celkem obyčejné domácnosti, kde hrají prim dennodenní starosti a tatínek často propadající svodům alkoholu.
Píše se rok 1907. Marie Larssonová vyhrála fotoaparát a netuší pořádně,
k čemu je taková věc dobrá. Její muž Siegfried jí moc radosti ze života nedopřeje, Marie tráví dny tvrdou prací a strachem, že se jí Siege zase vrátí domů namol navzdory svým slibům. Když se pakdozví u fotografa, jaké zázraky tato malá věcička zmůže, začne Marie fotit. Fotí svoje děti, zvířata, všechno, co jí připadá důležité. Aspoň na chvíli může díky fotografii uniknout ze světa, kde zdaleka není všechno tak hezké, fotí pro radost i pro druhé. Postupem času se mezi fotografem a Marií vytvoří silné pouto, přátelství, něžná a tichá láska.
Film je plný děje, který se ale těžko popisuje, protože zvolna plyne asi jako lidský život sám - žádné dramatické zvraty neočekávejte. Jde totiž o filmovou biografii skutečné osoby. Myslím ale, že se do atmosféry filmu vpravíte celkem rychle a budete mít pocit, že jste tam byli taky. Právě proto, že všechno působí tak realisticky. A že to JE skutečné.

Trailer je švédsky s anglickými titulky.

Tiger Lillies!

5. prosince 2012 v 16:21 | Nebožák
Když mi nevyšli Ulterior, na který jsem se těšila od srpna, kdy jsem viděla ten letáček (pak jsem se teprve zamilovala), tak si dopřeju aspoň tenhle vynikající kabaret. Pusťte si to, pokud to neznáte, třeba se vám to bude líbit! Je to svým způsobem dekadentní a občas trošku punkový.
Víte, mám hrozný problém sehnat někdo, kdo by se mnou odsud z Brna by ochoten jezdit na všelijaký gothic rocky a post-punky. Vážně to tady nikdo neposlouchá? Nebo o tom nikdo neví? Nebo nemá za co? Ulterior mi sice byli odepřeni zejména kvůli finanční stránce věci, ale problém se společností je dlouhodobý. Ne že bych neměla kamarády a známý v Praze, ale tak nějak se radši ztrácím a motám v tom velkým městě ještě s někým.

... spelar inte roll. TIGER LILLIES IDAG!!!

Jo a dneska jsem si po dvou a půl letech nevzala obojek, protože jsem se rozhoda, že ho přestanu nosit každodenně. Vy máte hodinky, já mám měla jsem svoje obojky. Píšu to, protože to považuju za závažný milník mýho podivnýho žití.

Miluju jeho škleby! Bully boys.



Taková pomalejší, krásná. Living Hell.


Charlotta Löwensköldová z pera Selmy Lagerlöfové

1. prosince 2012 v 19:55 | Nebožka |  Literatura 19. století
SelmaNedávno jsem zmínila svůj famózní antikvární úlovek - Charlottu Löwensköldovou od švédské nobelistky Selmy Lagerlöfové. Našla jsem prostě krásné starší vydání z roku 1932 s ex libris (patřilo to nějaké Maře Pauliové), a protože staré knihy čtu nejraději, hned jsem odcestovala na Sjötorp. Charlotta se zrovna trápila kvůli lásce, a někdo musel vyslechnout její příběh;)

Zápletka příběhu je vlastně celkem jednoduchá - nešťastná láska. Ale pozor, nepředstavujte si žádné kýčovité melodrama. Charlotta Löwensköldová byla až donedávna zasnoubená se synem paní plukovníkové Ekenstedtové, Karlem Arturem. Karel Artur je velmi zvláštní mladý muž. Jeho matka ho zbožňuje, udělala by pro něj téměř cokoliv (jako ostatně každá milující matka), při každé příležitosti vytahuje na světlo výjimečnost jemného Karla Artura, studujícího na univerzitě v Uppsale.