Říjen 2012

Jen tak na otočku.

18. října 2012 v 21:20 | Nebožka |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Mojí nejfrekventovanější švédskou větou se začíná stávat "Jag har inte tid." - "Nemám čas." Det är ledset.

Za posledních sedm dní jsem si pořídila osm antikvárních úlovků: Barbussův Oheň, jednu Selmu Lagerlöfovou, jednoho Hjalmara Bergmana, další dva Balzaky (ano, abych se na ně mohla zbožně dívat, než se k nim propracuju), jednu Charlotte Brontëovou (nemít Jane Eyre je prostě nemožno) a další kousek do sbírky Baudelairových životopisů. Kniha od Selmy má dokonce ex libris! Když jsem včera odcházela z jednoho antikvariátu, tak se na mě ten postarší pan prodavač taky hezky usmíval, a dokonce mi podržel dveře! Asi jsem jim svým dvousetšedeseátikorunovým nákupem udělala dobrej kšeft.

Pocit, že nic neumím, stále přetrvává. Možná jsem prostě už unavená z toho, že přijdu ze školy a jdu dělat věci do školy. Poučení pro příští semestr: nebýt tak hyperaktivní!

Rozhodla jsem se, že prostě pojedu na sommarkurs do Göteborgu, i kdybych padaly trakaře. Takže bych pomalu měla začít smolit ten motivační dopis, abych v něm do ledna vychytala chyby.

Dneska jsem mamince pustila trailer Walking Dead, abych jí dokázala, že apokalyptický příběhy v sobě mají kousek krásna. Poté, co viděla první zombie, mi řekla (už zas), že jsem úchyl.

Poslední dobou mi lidi píšou, že mám ve svých článcích faktický chyby. Ale už nenapíšou, jaký chyby mají na mysli. Prosímvás, já si to necucám z prstu, všechno to píšu s dobrou vůlí informovat o něčem zajímavým. Takže mě pak mrzí, když se to nedaří a vy mi ani nenapíšete, CO je špatně. Prosím, buďte konkrétní:)

A tuhle písničku o dívce, kterou sežral vlkodlak, mám strašně ráda. A poslouchám ji teď strašně často. A ano, už tu jednou byla. Opakování je matka moudrosti.


Pršelo!

7. října 2012 v 21:29 | Nebožka |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Asi zahájím nějaký rituální oslavy na počest podzimu, že je konečně tady! Nic proti slunci, ale čeho je moc, toho je příliš, a čeho je příliš, to mě unavuje. Mám ráda když je trochu pod mrakem, trochu prší. Protože jsem primitivně založená, tak mě ovšem velmi trápí, že už nemůžu nosit svoje úžasný sáčko se spoustou úžasných a yntelygenťných placek a nášivek. A rozbila se mi kabelka rakvička, což jsem skoro oplakala. Víte, jaký to byl nádherný pocit chodit po městě s rakvičkou u pasu, rakvičkou na krku a mozkem na prstě? Trochu exhibicionismu v sobě přece jenom asi mám, i když to pořád tak vehementně popírám. Každopádně bez rakvičky už to nebude tak ono...

Začal mi semestr a zas mám pocit, že jsem hloupá a nic neumím. Pletu si frázový slovesa, slovosled jako by v mým vesmíru ani neexistoval, a navíc se nemůžu zbavit dojmu, že všichni mluví líp než já. Mám nízký studijní sebevědomí a vím to.
Ale - zapsala jsem si biblickou hebrejštinu, takže se konečně už naučím aspoň základy hebrejštiny! I když se ta biblická už aktivně nepoužívá, vyjma bohoslužeb a tak. A taky mám Kurz správného psaní pro nebohemisty (ujasnit si pravopis se vždycky hodí, i když si myslíte, že to nepotřebujete) a Redakční práce (tam se dozvídáme, jak to funguje ve světě nakladatelství).

Týden kávy jsem celkem překvapivě (sarcasm needed all the time) nestihla. Přednášky, Švédi a práce mi to mile zkomplikovali. Takže jsem se omezila na Ethiopii z vacuum potu, Honduras, Mexiko a Indii, jednu kavárnu/pekařství zároveň a dneska jsem se před divadlem odměnila marcipánovým dortem a espressem.

Socializuju se, byla jsem na výborným koncertě Cross Stitched Eyes. A zjistila jsem, že chodím ven s naprostým minimem holek. Že se tak nějak víc vybavuju s klukama (asi že stejně takovou potřebu řešit, co si kdo myslel, proč si to myslel, jak to myslel, což mi nesmírně vyhovuje). Pak by to (nejen) maminčino tvrzení, že uvažuju jak chlap, už neznělo tak absurdně, i když stále trvám na to, že mám ženský mozek a nebojím se ho používat!



Bože, jak já tu hudbu m i l u j u ! Chci zas na nějakej deathrock a poskakovat do rána se všemi těmi milými číratými úchyly a povídat si o netopýrech a zombies a skvělé hudbě!