Prý jsem jako Jekyll a Hyde.

22. září 2012 v 17:48 | Nebožka |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Tak se o mě včera vyjádřil jeden kamarád. Prý je fascinující, jak se z celkem normálně fungující osoby v civilu stává přes večer... Nevím už, co přesně použil za výraz, myslím že kalič. Ne v tom opileckým slova smyslu, ale prostě se přehodím do jakési své extrovertní podoby a náramně si to užívám. A asi má vážně pravdu.

Každodenní Nebožka se totiž nijak výrazně verbálně neprojevuje, dost často moc nemluví (pokud zrovna nedojde na téma muzika, knihy, káva nebo něco podobnýho), nesnáší, když na ni někdo sahá nebo má tendence ji nedejbože objímat (vyjma úzkého kruhu velmi blízkých přátel), prostě se jenom kolem sebe kouká, občas pronese nějaký moudro a zase si dá sluchátka do uší. Je trochu takový asociál, ale ráda se na lidi usmívá a pokud se od ní drží dostatečně daleko, nemá s nimi problém.
Když se ale dostane do prostředí, kde se jí líbí, což je nejčastěji nějaký koncert, tak se v ní probudí ta druhá nebožčí osobnost. Veselý mrtvý.

Občas si říkám, že tím lidi asi pořádně matu. Když mě vidí na nějakým večírku netopýřit až do zavíračky, tak je pak poměrně často fascinuje, že někdo takovej miluje Balzaka, není anarchista, ale pěkná konzerva, a je to vcelku klidná osoba, která má tisíc pevně daných životních cílů. Taky to samozřejmě přitahuje poněkud jiné typy, než bych si představovala... Což je pak litet problem pro "nález vhodné a perspektivní osoby pro cestu žitím". Vysvětlujte pořád někomu, že nejste šílený punker/nevinná studentka, ale divná mrtvola:)

Ten rozdíl mi byl tak nějak jasný vždycky. Ale že by to dosahovalo takových rozměrů jako proměny Jekylla a Hydea, to jsem si nemyslela. Nebo jsem nad tím prostě nikdy moc neuvažovala (nebo kamarád zveličuje fakta).
Mám ráda svoji ulitu, protože, když se někomu podaří trochu mě vyhnat z ní ven, znamená to, že dotyčný člověk má na člověka mýho typu dostatek trpělivosti. A to se cení!:D

Tenhle týden pořád poslouchám Otto Dix, po nějaké té odmlce se mi zase obnovila ta láska vášeň k nim. Miluju tenhle ruskej darkwave a strašně se mi na tom líbí ten fetišovej nádech (však už mě znáte, jak svoje boty, tak by vás to vůbec nemělo překvapovat), hlavně teda v jejich poslední tvorbě. A The Beast se ke konci tohoto trochu sebereflexního článku krásně hodí, no ne?:D
(zas používám moc smajlíků v textu, achjo se mnou)

 


Komentáře

1 Lili | 22. září 2012 v 20:44 | Reagovat

To je v pohodě. U mě se projevila nějaká tendence pořád používat tohle ,,:D''. Nevím, jestli je to znak nějaké psychické poruchy ve stylu ,,už mi ze všeho hrabe, tak se permanentně tlemím'' nebo se snažím jen oživit sucharsky znějící fráze, aby to vypadalo, že mám taky občas smysl pro humor. Hm, hm.

2 moi-personne | Web | 25. září 2012 v 19:59 | Reagovat

Myslím že nejsi jediná, kdo se takhle na party promění :). A Otto Dix - ten koncert, bože, ten koncert... :) a konkrétně tenhle song je podle mě vážně povedenej.

3 Nebožka | 25. září 2012 v 20:25 | Reagovat

[2]: No právě, což zmírňuje moje pochybnosti o mé čitelnosti.
Jee, tys na nich byla? Mě tak strašně, strašně moc mrzí, že jsem neměla ani floka...! Viděla jsem je na WGT, takže se můžu utěšovat tímhle. Ale to ještě The Beast nebyl(o) na světě.

4 thunderbolt | Web | 27. září 2012 v 15:37 | Reagovat

Jekyll a Hyde hmmm to mi niečo hovorí ale zvykol som si na premenu občas Jekyll a niekedy Hyde
Otto Dix som už dosť dlho nepočúl asi by som mal hodiť do playera

5 moi-personne | Web | 3. října 2012 v 9:53 | Reagovat

[3]:: A mě zase tak strašně, strašně moc mrzí, že jsem nebyla na WGT :/ ...Určitě ještě budeme mít šanci Otto Dix vidět :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.