Červen 2012

August Strindberg - Bláznova obhajoba

14. června 2012 v 18:52 | Nebož |  Literatura 19. století
August StrindbergAugusta Strindberga zcela nepochybně znáte. Jakožto studentka skandinavistiky jsem se s pouhým vědomí o jeho literární existenci nemohla smířit, a tak jsem si rozečetla Červený pokoj. Upřímně řečeno mě nebavil a vůbec jsem nepochopila, co se autor snažil říct - kromě toho, že po svém vylíčil tehdejší život umělců a úředníků. Nějakou dobu jsem se pak bála přečíst cokoliv dalšího, aby to zas nebyl román, jehož hlavní myšlenka mi unikne. Se zaklapnutím rybářské satirohumoresky Lidé na Hemsö jsem švédského literáta vzala na milost.
Včera jsem dočetla Bláznovu obhajobu a dotyčná kniha se mi vryla pod kůži natolik, že o ní nemůžu pomlčet. Nečekejte žádný rozsáhlý výklad díla. Tentokrát hodlám být velice subjektivní.

Než jsem knihu otevřela, tušila jsem toho o Strindbergově osobním životě jen málo - tedy to, že jeho manželství nijak zvlášť šťastné nebylo. Že bychom si nerozuměli, co se týče ženské otázky, to jsem taky věděla. Ale příběh jeho lásky k Siri von Essen mi zůstával utajen.
Tak tedy - v době, kdy se August se Siri seznámil, byla ona provdána za důstojníka Karla Gustava Wrangela. Jak to tak chodívá, August se zamiloval do Siri, Karel Gustav do její sestřenice a původní svazky byly nahrazeny novými. Byť Bláznova obhajoba není čistě autobiografickým dílem, vychází ze Strinbergova skutečného života. V roce 1876 se manželé Wrangelovi rozvedli, a tak se August a Siri mohli vzít.


Balzakovy lásky III aneb Ewa Hańská a ostatní dámy

1. června 2012 v 22:07 | Nebož |  Honoré de Balzac
Další ze série článků o citovém životě literáta Honoré de Balzaka je tady! Tentokrát pronikneme do spleti vztahů snad víc než předtím a snad se i trochu zamotáme. Ani tato část však není poslední.
Kapitola s Ewou je sama o sobě poměrně dost obsáhlá, ježto se jednalo o Balzakovu životní partnerku, proto ji rozdělím, abyste nebyli přehlceni.
V minulém díle obdržel Honoré dopis od markýzy de Castries. Navzdory Balzakovým touhám a představám se však žádné dobrodružství nekonalo. Ctnostná markýza hodlala zachovat věrnost svému milenci, i když tenuž byl po smrti. A tak musel přijít další dopis....

28. února 1832 se na poště v Oděse mezi mnoha dalšími objevil také jeden dopis od Cizinky - Eweliny Rzewuské - Hańské. Předmětem psaní byla reakce na Šagrénovou kůži a Scény ze soukromého života - rozdílnost obou knih totiž pisatelku mátla. Protože celkový ráz dopisu dával tušit ženu z vyšších vrstev, a tak Honoré zajásal podruhé. Začalo tak několik let dopisování s Cizinkou, druhou Balzakovou osudovou ženou a pozdější manželkou. Co na tom, že zprvu trvala na tom, že pro něj zůstane "Cizinkou po celý život?"

Ewelině bylo v soukromí třiatřicet, pro svět sedmadvacet let. Tato šlechtična pocházející ze starého polského rodu Rzewuských se v roce 1819 provdala za staršího maršálka Wenceslase Hańského, snímž měla dceru Annu, a žila na ukrajinském zámku Wierzchowni. Aby nedošlo ke skandálu nebo řečem, jichž se paní Hańská bála po celých osmnáct let jejich vztahu, zvolili si za prostřednici guvernantku Hańských Henriette Borel.

V říjnu následujícho roku se sešli v Neuchâtelu. Honoré byl nadšen, zamilován - ne že by snad už předtím dopise Ewelině nevyznával horoucí city. 12. října 1833 píše sestře Lauře:

Hlavní věc je, že je tomu sedmadvacet let, že je to krásné, až to budí obdiv, že to má nejkrásnější černé vlasy na světě, hebkou a líbezně jemnou pleť brunetek, malou milostnou ručku, naivní sedmadvacetileté srdce, skutečná paní de Lignolle, tak neopatrná, že by se mi byla vrhla kolem krku před celým světem. Nebudu Ti povídat o úžasném bohatství. Co to všechno je před veledílem krásy, které mohu přirovnat jen ke kněžně de Belle Joyeuse, a ještě je nekonečně krásnější. Těkavé oko, které se soustředí, zazáří rozkošnickou nádherou. Byl jsem opojen láskou.