Jeden výklad Květů zla

2. března 2012 v 20:10 | Nebožka |  Charles Baudelaire
O Květech zla se zpravidla mluví jako o dekandentní poezii, plnou chtíče, smrti, hnusu a morbidity, což je sice nepopiratelný fakt, ale pakliže jste si tu sbírku přečetli pořádně a něco ve vás zanechala, pak vás nutně muselo napadnout, že v sobě mají Baudelairovy básně i kousek dobra.
Baudelaire vůbec nebyl neznaboh, ačkoliv by se to tak na první pohled mohlo zdát. Prokletý básník totiž věřil "ve vyšší matematiku, zavedenou od věčnosti Bohem a jejíž nejmenší porušení se trestá nejkrutějšími tresty, nejenom na tomto, ale i na onom světě"*. Théophile Gautier označil Litanii k Satanovi za chladnou ironii. Ve chvíli, kdy vás zrazuje Bůh, v jehož výsostné dobro jste věřili, ke komu jinému byste se měli obrátit než k jeho alter egu? Takto je třeba nahlížet na celou Baudelairovu tvorbu. I když jeho verše působí velmi často zvrhle, ve skutečnosti jde o promyšlený umělecký tah (ostatně jak jinak by to u básníka mělo být?). To, co jej okouzluje, je prokládano ukázkami naprostého zhnusení nad světem nebo vědomím o smrtelnosti veškerého - což je hezky patrno ve známé básni Zdechlina.
Božskou matematiku uplatňoval také ve skladbě. Osmistopý, potažmo dvanáctistopý verš je ve sbírce běžným jevem, užíval "harmonické křižování rýmu, které vzdaluje ohlas tónu, jež zazněl dříve, a který skýtá uchu přirozeně nepředvídatelný zvuk, který se doplní později stejně jako rým prvního verše... Dbá obyčejně toho, aby konečný rým byl plný, zvučný a zdůrazněný pomocí souhlásky, aby mu dodal onu vibraci, která prodlužuje poslední vydaný zvuk."* Tak se dostáváme k tomu, že se Baudelaire snažil o melodičnost, k čemuž je samozřejmě promyšlené výstavby potřeba. Rád si hrál se slovy, nejlépe s těmi dlouhými, co hezky zněla.
Dovolím si tvrdit, že Baudelaire jednoduše hledal krásu v tom, co je ošklivé (nebo se tím aspoň zdá být), že svoje zklamání světem a lidským životem vyjadřuje prostřednictvím odporností, ačkoliv má svůj život rád. Tak jako si my všichni stěžujeme na svoje zoufalství, i když moc dobře víme, že taková tragedie to není.

(Na závěr bych upozornila, že jde o můj vlastní výklad, ovlivněný četbou Gautierova úvodu k oné sbírce a několika dalším statěmi o Baudelairovi. Nemusí to znamenat, že mám ve všem pravdu. U poezie těžko můžete určit, která pointa je ta pravá a správná a která ne.)

* citace z knihy Théophile Gautier: Charles Baudelaire, nakl. Kra, 1995
 


Komentáře

1 Lukáš | Web | 7. března 2012 v 16:55 | Reagovat

Zdravím Anežko. Nechtěla bys (nebo nepíšeš) nějaké krvelačné záhrobní povídky. To by se sem vyloženě hodilo :) Dík.

2 Nebožka | 7. března 2012 v 20:52 | Reagovat

[1]: Pár povídek mám v rubrice Moje "umělecké" počiny, ale krvelačný povídky nepíšu.

3 Lukáš | Web | 7. března 2012 v 22:01 | Reagovat

[2]: Děkuji.

4 Lukáš | Web | 8. března 2012 v 9:25 | Reagovat

Pokud by tě zajímalo něco z mé tvorby (čímž nemyslím webové stránky) tak si to můžeš (někdy) stáhnout a přečíst zde: http://ulozto.cz/soubory/MagicCore/ucebnice-magie/?_fid=6a1w (přesunul jsem to z technických důvodů do nové složky ale na samotné soubory ten přenos nemá vliv)

A co se týká těch uměleckých počinů (výtvorů), tak tady na internetu se člověk opravdu setkává s velice zajímavými (!) lidmi od úplných "deníčkářů" přes zaryté blogery různých typů až po náboženské či jiné fanatiky :D Fakt zajímavá atmosféra... a tady tento blog (respektive ta část "počiny" je v takové ne zrovna určité kategorii pro mě... nevím do jaké "škatulky" to zařadit)

5 Marquise de Ely | Web | 8. března 2012 v 19:59 | Reagovat

Nevieš si predstaviť ako ma potešilo, že som si prečítala niečo, kde Baudelaire nie je vykreslený ako uberdekadentný jedinec ospevujúci len to zlé.
Ak môžem povedať svoj názor (ktorý sa dosť podobá na tvoj), Baudelaire je tým najhlavnejším dôvodom prečo sa chcem naučiť francúzsky lebo si nemyslím, že preklady dokážu vystihnúť dokonalosť originálu, doma mám asi 3 rôzne preklady, takže... :D
Ale to som nechcela povedať, okrem iných vecí na jeho básniach milujem práve to, ako spája to dekadentné a "zlé" s pojmami absolútnej krásy, napríklad spomínaná Mrcina je podľa mňa jedna z najromantickejších vecí, aké kto napísal, rovnako aj Litánie k Satanovi alebo Kain a Ábel nedokážem brať tak, ako pôsobia na prvý pohľad, za tým je omnoho viac, čo ma ale privádza k tomu, ako som zmätená, čo sa týka toho, v čo veril, lebo snáď vo všetkom, čo som od neho/o ňom čítala, je toho veľa, jediné, čo neviem zohnať je tá Gautierova kniha, ktorú tu spomínaš *zelenie závisťou*, som našla niečo úplne iné :D Ale taký asi bol, istým neracionálnym spôsobom mám občas aj pocit, že som schopná odhadnúť ako to myslel..
Hmm, asi som sa poriadne rozpísala, čo? ^^

6 Nebož | 8. března 2012 v 20:19 | Reagovat

[5]: To vůbec nevadí, že ses rozepsala! Jsem naopak ráda, protože pak si můžu říct, že jsem napsala článek, ke kterýmu je co říct.
A kromě toho, Mršina mi taky připadne jako jedna z nejromantičtějších věcí.
Nevím ovšem, čemu Baudelaire věřil, dost možná to nevěděl ani on sám. Třeba jistým způsobem věřil v něco vyššího, v nějaký princip, který ale nedokázal pojmenovat. Třeba na to jednou přijdeme:)

7 Lukáš | Web | 8. března 2012 v 20:29 | Reagovat

[6]: ten vyšší princip je už mnohým známý...bohužel jsou lidé celkově nejednotní a to pak vyústilo například v tvou větu "třeba na to jednou přijdeme".

8 Marquise de Ely | 8. března 2012 v 20:48 | Reagovat

[6]: Ťažko povedať, lebo z Kvetov zla ide jednoznačné opovrhovanie krasťanstvom (alebo aspoň cirkvou, osobne by som povedala, že kritizuje skorej cirkev a pretvárku ako samotné náboženstvo), z jeho esejí som sa dozvedela, že za zdroj smiechu považoval škodoradosť a tým pádom smiech označoval za satanský a z Dúvěrného denníku (ospravedlňujem sa, nevem nájsť krúžok nad u :D) som sa dozvedela, že sa v istom období modlil každý večer k Poeovi, svojej matke a Bohu (ak sa nemýlim.. pozriem sa na to radšej, nech netrepem z cesty, som si istá akurát tým Poeom, to ma dostalo) a v Malých básňach, myslím tiež spomína diabla ako zvodcu, ale tam si to pamätám len matne... Naozaj nemám rada keď si niečo nepamätám úplne presne :D

A po smrti sa ho to plánujem spýtať :D Teda okrem iných vecí, jeho by som len počúvať hovoriť chcela, by som mlčala a zbožne sledovala ^^

A tvoje články sa mi páčia, som prečítala všetky o Charlesovi aj Oscarovi :)

9 Marquise | 8. března 2012 v 20:57 | Reagovat

Ako som správne tipovala, sekla som sa, ale na svoju obranu vravím, že tam je aj Boh aj matka, len som vynechala otca a Mariettu (kto to bol??! :D), takže:

"Ráno se pomodlit k Bohu, studnici vší síly a spravedlnosti, k otci, k Mariette a Poeovi, jakožto k prostedníkúm; prosit je o sílu potřebnou k vykonání všech svých povinností a pro matku o život tak dlohý, aby se potěšila mou proměnou; budu pracovat celý den, nebo aspoň, pokud to síly dovolí, budu dúveřovat v Boha, v spravedlnost samu, že se moje plány zdaří; každý večer se budu opět modlit a prosit Boha ..." *
Ďalej nasleduje to, že sa zrieka všetkých povzbudzujúcich prostriedkov a všetko, čo zarobí rozdelí na 4 časti (pre seba, priateľov, veriteľov a matku).

*Nakladatelstí KRA 1993, preklad Petr Turek

10 Nebož | Web | 8. března 2012 v 21:18 | Reagovat

[7]: My tady ale nevedeme teologickou debatu, alebrž diskutujeme o tom, v co asi tak věřil Baudelaire:D

[8]: Já osobně ho považuju za hledače, co neuznával církev, ale proti náboženství v tom duchovním slova smyslu nic neměl. Ovšem to je má ryze soukromá představa:) Krom toho, jak se jmenuje ta knížka, cos citovala? Ten Gautier je totiž taky od nakladatelství Kra.
Jsem ráda, že se ti moje články líbí!:)

11 Marquise de Ely | 8. března 2012 v 21:32 | Reagovat

[10]: Dúvěrné denníky. A od KRA toho vyšla kopa zaujímavého, čo sa mi hromadí v poličke :D
A hej, o tom Gautierovi viem, že je tiež odtiaľ, hľadala som ho. Neúspešne. A je málo vecí, čo neviem zohnať :D

Ja by som k tomu asi ešte dodala, že ako každý človek, tak aj on počas života prežíval mnoho vecí, ktoré jeho názor menili a pretvárali a môj skromný názor si dovoľuje poznamenať, že možno aj chcel byť "dobrý" modliť sa, žiť slušne, ale jednoducho to nedokázal, lebo.. Ani neviem poriadne vysvetliť prečo, ale možno pochopíš :D Najjednoduchšie by to pravdepodobne vysvetlila posledná strofa Albatrosa..

12 Nebožka | 9. března 2012 v 13:56 | Reagovat

[11]: Aaa, Důvěrné deníky. Děkuju! Měla jsem jednou půjčený, ale nestihla jsem je dočíst:/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.