Únor 2012

Humoru je třeba.

28. února 2012 v 19:07 | Nebož
Než sem Her Rotting Majesty přidá další článek, rozhodla se, že vám nadělí pár vtipností, kterými si sama zpestřuje den. Jde samozřejmě o divný, úchylný humor. Vtipy o blondýnách prostě nějak přestávají být vtipné.

První v pořadí bude video na téma Industrial dance aneb co to udělá, když místo EBM pustíte polku.
(Je zajímavý, jak to k sobě hezky pasuje.)




Druhé v pořadí pak Explosm komiksy. U nich je zpravidla uspokojena má potřeba zvrhlého humoru.
(přikládám svůj volný amatérský překlad)


"Odnekrofilie. Přivést mrtvého zpět k životu, pak s ním mít sex. Je to nekrovzrušující!"
(Ano, je to hnusný, morbidní humor, ale je to HUMOR. Víte, že mám ráda divný vtipy, že jo?)


Charles Baudelaire očima Théophila Gautiera

22. února 2012 v 14:54 | Nebož |  Charles Baudelaire
Poprvé jsme se setkali s Baudelairem asi v polovici r. 1849 v Pimodanově paláci*. . . Charles Baudelaire byl tehdy ještě mladý básník, který nevystoupil dosud na veřejnost, připravuje se potají k slávě, s onou vytrvalostí, která u něho zvyšovala inspiraci; ale jeho jméno se už se počalo šířit mezi básníky a umělci, vzbuzujíc jakési nepokojné očekávání, a zdálo se, že u generace, která následovala po významé generaci z roku 1830, požíval velké vážnosti. V tajemném kroužku spisovatelů, kde se připravuje slavná budoucnost, byl pokládán za nejnadanějšího básníka. Často jsme o něm slýchali, ale neznali jsme dosud jeho dílo. Jeho zjev nás naplnil podivem: měl velmi krátce ostříhané, krasné černé vlasy, které tvořily pravidelné špičky na oslnivě bílém čele a upomínaly na saracénskou přilbici; jeho oči, barvy španělského tabáku, měly oduševnělý, hluboký pohled, snad poněkud příliš naléhavé pronikavosti; jeho ústa, zdobená krásně bílými zuby, chránila pod nepatrným, hedvábným knírem, zakrývajícím jejich obrys, onu neklidnou, rozkošnickou a ironickou křivku rtů, s níž se setkáváme u tváří namalovaných Leonardem da Vinci; jeho jemný a něžný, poněkud zaokrouhlený nos, jehož nozdry se lehce zachvívaly, se zdál vzdechovat prchavé, vzácné vůně; hluboký důlek zdůrazňoval obrys jeho brady jako poslední otisk sochařova palce; jeho pečlivě oholené tváře tvořily svým namodralým tónem, jemuž rýžový pudr dodávala sametového nádechu, kontrast k ruměným odstínům lící; jeho obnažená šíje ženské elegance a bělosti vystupovala z nízkého límce košile, zdobeného kostkovanou vázankou z indického madrasu.

Jeden pohled do psychiatrie 19. století

5. února 2012 v 17:23 | Nebožka za použití CBS News |  Sexualita, zdraví a hygiena
Psychiatrie sice za ta dvě a půl staletí urazila notný kus cesty, ale ve svých začátcích byla stejně zajímavá jako dnes. Nevznikla samozřejmě v 19. století, svoje kořeny má už ve starověku, ale o tom si můžeme povyprávět zase někdy jindy. Tentokrát nahlédneme do světa věku devatenáctého prostřednictvím autentických fotografií s popisky.

Tato fotografie z roku 1856 je jedním z nejranějších dokladů frenologie v akci. A co že je to frenologie? Frenologové zastávali názor, že se podle tvaru mozku dá dobře odhadnout mentální úroveň jedince a že jednotlivé oddíly mozku ovládají různé části těla. Podle všelijakých lebečních vyboulenin tak frenolog mohl jednoduše odhadnout charakter, inteligenci nebo nějaké povahové zvláštnosti.

Mnoho vojáků účasnících se války Severu proti Jihu utrpělo nějaké to zranění hlavy, což pak mohlo ovlivnit jejich psychiku - ať už se jednalo o vážnější formy demence nebo rovnou proměnu osobnosti. Množství takových příhod pak samozřejmě ovlivnilo vývoj vědy, zejména neurologie.
Fotografie nám ukazuje jedenadvacetiletého desátníka, postřeleného do hlavy v bitvě u Farmville roku 1865, tedy krátce předtím než Jižané kapitulovali. Léta poté desátníkův lékař poznamenal, že dotyčný vykazuje moho příznaků poškození mozku.