Milostné dopisy 19. století - III. část

3. ledna 2012 v 23:11 | Nebožka |  Všední život
Josef Václav Sládek se svojí první ženou, Emílií Nedvídkovou poznal na masopustním plese v roce 1867. Emílie byla dcerou továrníka z Počátek, studovala v Praze Městskou vyšší dívčí školu. Pak ale Sládek odjel na dva roky do Ameriky a chvíli bylo ticho po pěšině. Roku 1873 Emíliin otec konečně povolil sňatek a básník měl pocit, že konečně došel štěstí. O rok později však Emílie zemřela při porodu mrtvého dítětě. Sládek se později sice znovu oženil, ale jistá melancholie v jeho verších stejně přetrvává.

27. října 1871
Má drahá, drahá Emmo! S pocitem nelíčeného štěstí píšu ti po našem setkání zase první list. Píšu, dokud mohu ještě říci, že jsem tě dnes viděl, že dnes jsem přitisknul drahou tvou hlavu ku svým rtům. - Emmo! Emmo! Zdaž jsi mne poznala, mé drahé děvče? Byl jsem tak divným, včera i dnes tak rozčilen. - Až do posledního okamžiku nedoufal jsem, že tě uvidím, a když jsem tě spatřil a když jsem tě měl nablízku, stále jsem tomu nevěřil, že to jsi ty. - - Přes rok jsem tě zase neviděl a tolikerým psaním zdálo se mi, že ty jsi se mnou, že mluvím - li s tebou, mluví jedna má myšlenka s myšlenkou druhou, a proto nediv se mi, když skutečně jsem tě viděl před sebou, že se mi až hlava pomátla.
A u srdce mi bylo tak, jak povídal jsem ti; vždyť znáš tu Erbenovu baladu. A odpusť mi také, že jsem se k tobě po prvém setkání tak choval, - neznal jsem se - a ráno, když loučili jsme se, nemohl jsem zase jinak - vždyť bylo to snad za půlčtvrta roku první dotknutí rtů mých tvých lící. - Viď, Emičko, že mi to za zlé nemáš? Jak jinak hledím k tobě dnes, než hleděl jsem předevčírem! Ty dorostla jsi v děvče dospělé - ani jsem tě nepoznal - Ještě vloni byla jsi dítětem - dítětem tenkráte ještě, když jsme si u vašeho okna naposledy ruku podali. . .

Nyní tomu jinak, jen ty tvé věrné oči zůstaly stejnými. Kdybych byl jen ten pohled do nich měl - bývalo by mi to dostačilo. Celá duše tvá zračila se v nich. . . já viděl v nich tu lásku tvou, celou tvou upřímnost, celou tu touhu po tom, abys směla jednat, jak bys chtěla. - Vím jistě, že kdybychom se sami byli setkali, byla bys mi kolem krku padla jako já tobě. - Odpusť mi, drahá, pakli jediné mé slovo neb mé chování se ztrpčilo ti tu krátkou chvíli, kdybyli jsme si blízko - já byl bez konce, nevýslovně šťasten a to - jako žal - člověka přemáhá. Kdybychom byli spolu den déle, byla bys mne viděla veselého. Zeptej se Albíny, jak bylo mi, když ponejprv jsem ji zde viděl - nevěděl jsem také, kde mi hlava stojí, - potom jsem se ukonejšil a ona ti věru poví, že byl jsem zcela rozumným. Dnešním naším setkáním obživl jsem znovu. - Dříve byla jsi mi obrazem zahalaným přece ještě trochu v roušku dětinství, nyní jsi mi dívkou duše nejen šlechetné, ale také silné duše, o kteréž vědět, že jednou jen o nás myslí, je štěstím, o které vědět, že nás miluje, nás povznáší samy nad nebe. Miluji tě, mé děvče, celou horoucností celé duše své, a odpusť, že tak blouzním po tobě. Neměj o mě starosti, že jsem neb budu zasmušilý, a zdám - li se jím vždyť to sama víš, že pravá blaženost, prochvívá - li srdcem, nikdy nejeví se smíchem na tváři. Byla jsi také šťastna včera, když naše ruce spočívaly v sobě a když opětovali jsme si, že věrni ostanem si až do smrti. - Vždyť jsi také plakala a býval bych plakal já - i ty - hlasitě, kdyby nebývalo tam Louisy.

Albína stala se také přítelkyní mou, před níž ničeho netajím, a ona by nám rozuměla a rozumí nám zajisté. Řekni jí za mne, aby mi také ona odpustila mé divné se chování, jakož i to, že v těch několika hodinách, co byli jsme spolu, u přítomnosti tvé jsem ji zanedbával. Může - li vzpomínka co nahradit - tož nahrazeno bylo jí to již tisíckrát dnes. - A co ty dnes. V tvé hlavičce to as také podivně vypadá. Kéž byl tento list již v rukou tvých, abys byla pokojnou. Netrap tě nic, pranic na světě - vždyť není nikde příčiny. Žij a žij stále jen myšlenkou, že byl bych tě nehoden, kdyby něco učinil, co by tě zasmušilo.

Dnes je mi 26 let. Do roku nového vstoupím s nejlepším znamením. - Viděl jsem tě hned ráno - Kéž bylo nám to dobrou předtuchou, kéž štěstí naše ničím se nezkalilo, kéž sal nám Bůh oběma spokojenost - a mně pevnou, odhodlanou vůli a také sílu k tomu, abych se stal tím, bych žil tak, jak dnes v přítomnosti tvé jsem si slíbil!. . .

A nyní, jak jsem se dostal domů? - Dobře. děvčátko! Já jsem sice vyjel s tím nejlepším úmyslem spát celou cestou, ani oka jsem však nezamhouřil. Má hlava měla co jiného na práci než spaní. Doprovázel jsem tě hezky až domů a tím odbyl jsme si hezky as 4 hodiny cesty. Potom myslel jsem zas na tebe a na Albínu a tím uběhly ostatní čtyry. Do Prahy přijel jsem zdráv a ještě do tepla. - Vzpomínám na osněžené chvojí, které snad již je u vás.

Dlouhá, dlouhá zima! Žijte tam v ní klidně - jako pod sněhem ty květiny, a až jaro přijde, roztaje se led snad také kol srdce tatínkova a bude potom jasný, pěkný čas a ten bude trvat navždy. - Led kolem srdce tatínkova? Lhu sobě samému - Albína naučila mne také tvého otce znát - - není to led, je to pečlivost, je to láska k tobě. S tím loučím se s tebou a prosím o to, bys také ty si brzo na mne vzpomněla, aspoň prvním lístkem. Čekám jej s toutéž netrpělivostí, s jakou ty as tento. Sbohem tobě i Albíně. Tiskna tvou ruku, jsem vždy tvůj
Josef.
 


Komentáře

1 KSM | Web | 4. ledna 2012 v 14:34 | Reagovat

Ne začnu mluvit, tak musím zvýraznit tady, že ta Emilie má docela roztomilé příjmení "Nedvídková"...dobrý no...

Upřímně řečeno, kdyby mi zemřela moje Nejdražší (jako holka kdybych nějakou měl), tak po pravdě by to bylo pro mě vyloženě likvidující a to ve formě psychiatrie...přiznávám se k tomuto že by tak velký (!) smutek ze ztráty mé Nejdražší, milované dívky skončil na psychiatrii pod antidepresivama a dalšíma uklidňujícíma práškama...bez diskuzí ! :) :)

2 Š | Web | 6. ledna 2012 v 21:13 | Reagovat

mno, dnes už jsou jen sms a emaily =x

3 Cukřík | 9. ledna 2012 v 19:56 | Reagovat

Který kluk by psal takové liebesbriefy dnes, že? (Až jsem se upřímně zasmála nad tou představou.:-D)

4 KSM | Web | 10. ledna 2012 v 14:37 | Reagovat

[3]: a....víš jsi docela smutná ? (tedy smutný případ, abych tak řekl)... to že v dnešní době si lidé už jen na Lásku hrají vůbec není chválihodné a už vůbec ne úsměvné... takže úsměv není na místě (to je zase můj názor)...

5 Nebožka | 10. ledna 2012 v 14:44 | Reagovat

[4]: A kolik milostných dopisů jsi napsal ty?;) Cukr se přeje pousmívá nad tím, jestl by to někoho vůbec napadlo napsat a jestli by to mělo nějakou hodnotu.

6 Cukr | 10. ledna 2012 v 20:13 | Reagovat

[4]: Špatně jsi to pochopil/a to zaprvé. Rozesmála mě představa dnešních kluků. Protože dneska "se hraje" pouze na smsky a krátké emaily. Naopak, jsem jedna z těch lidí, která by milostné dopisy uvítala a sama je čas od času píšu. I když ani zdaleka ne tak dlouhé a propracované.

No a za druhé. Vůbec mě neznáš, takže si laskavě nechej své prupovídky a názory na mou osobu stranou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.