Norský polárník, etnograf a diplomat Fridtjof Nansen patří k zásadním osobám přelomu předminulého století a kromě toho jde o naprosto úctyhodnou personu.Nansen se narodil 10. října 1861 a jeho zájem o přírodní vědy jako byla zoologie nebo astrologie se brzy stal touhou po poznání zaledněných krajin. Prvním krůčkem ke kariéře oslavovaného polárníka se stala jeho plavba s velrybářskou lodí - to mu bylo něco málo přes dvacet let.
Proplouvání kolem Špicberků a Grónsko mu ale nestačilo, a tak se léta Páně 1888 rozhodl pro průzkum Grónska. Tehdy se vlastně moc nevědělo, jestli je Grónsko ve vnitrozemí obdařeno zelení či nikoliv - Nansen tuto teorii vyvrátil, když lyžmo přešel napříč. Žádnou oázu jeho výprava nenašla, naopak se dočkali pěti desítek stupňů pod nulou. Sluší se dodat, že průzkum zaznamenal jistý úspěch i na etnografickém poli; Nansen a jeho společníci totiž krutou zimu strávili u tamějších obyvatel, tedy Inuitů, o nichž badatel po návratu, a přispěl tak svojí troškou do akademického mlýna. Vrátili se za rok.
Nansen ovšem dlouho neposeděl a naplánoval si další velkolepý cíl - dobytí severního pólu za využití pohybu ledových ker (tedy driftování).
Nansen a spol. vypluli s lodí Fram (jen tak pro zajímavost - o pár let později ji darem dostal Roald Amundsen) roku 1893 z Kristianie (tehdejší Oslo). Na místě ale výprava zjistila, že loďmo se k cíli nedostane, a tak se k pólu vydal ještě se společníkem ve psím spřežení.
Potraviny měli napočítané na sto dní, ale po teprve po šedesáti dnech jim zásoby povážlivě ubyly, což představovalo jistou komplikaci, uvážíme - li, že je čekalo ještě asi 400 kilometrů k vytyčenému cíli. Polárníkům nezbylo nic jiného než se otočit čelem vzad a zamířit zpátky, pakliže chtěli vyváznout aspoň trochu živí.
Nicméně po návratu do vlasti se stal Nansen uznávanou osobou, takže se mohl vyjadřovat k politické situaci v Norsku - takže logicky "hlasoval" pro autonomii.
Nansen posléze výprav tak trochu zanechal a věnoval se zejména diplomacii - působil například jako vyslanec v Londýně. Události první světové války a děsivá situace v Rusku jej měly k založení Nansenovy společnosti na pomoc uprchlíkům. To znamenalo, že válečné oběti se mohly za využití Nansenova pasu uchýlit někam do závětří; tohoto programu se účastnilo mnoho zemí. Krom toho si Nansenův záslužný čin vysloužil udělení Nobelovy ceny za mír (1922), tutéž čest pak měla i jeho společnost v roce 1938.
Fascinující norský polárník zesnul roku 1930 a jeho pověst národního hrdiny mu sotva kdo může upřít. Vždyť plnil sny sám sobě a zároveň pomáhal druhým v nouzi...
Zdravím. Takoví lidé mají sice velmi zajímavé zážitky a mohou vypravovat mnohé svým vnoučatům (například), ale tedy pokud vůbec nějaká vnoučata mít budou. Tím chci říct, že takové dobrodruhy moc žen rádo nemá, nemýlím-li se. Některé určitě ano...ale jsou to jen vyjimky.