Prosinec 2011

Nic kulturního.

27. prosince 2011 v 18:32 | Neb. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Mám hroznou chuť něco, někde a prostě proto napsat. Tak píšu.
.
.
.
.
.
Půl minuty ticha, protože i když jsem chtěla původně něco napsat, asi nenapíšu vůbec nic, protože Combichrist.
Mimochodem! Mám naprosto famosně epesní, tlustou a těžkou knihu o egyptských mumiích králů, na základě čehož jsem se rozhodla, že jednou ze mě bude taky mumie. Krásná mumie jako je krásná mumie královny Teje.

Ať žijí narcisy!;)

Ende.

Asi jsem úchyl, ale mohla bych na ten klip koukat pořád:D
A taky se mi líbí ten text!

Goder Afton, mina kära!

24. prosince 2011 v 9:00 | Nebožka
(Článek psaný s předstihem, protože jsem se rozhodla nepoužívat na Štědrý den internet.)

Nemám ráda tagovaná přání na Fejzbhúku, nejraději přeju osobně a každému něco jiného - to, co podle mého mínění, ocení. Jenomže většinu svých čtenářů osobně neznám, tak mi nezbývá než přát virtuálně.

Tak tedy:
Vám všem (chtěla jsem původně sepsat skutečně individuální přání, ale určitě sem chodí i někdo, kdo se třeba nevyjadřuje, tak bych stejně nepřála skutečně všem a to by mě mrzelo) přeju krásné Vánoce a ještě hezčí nový rok.
Krásné Vánoce podle nebožčího mínění obsahují spousty snědeného cukroví, veselou náladu a vánoční návštěvy, radost z příjmu i darování dárků (ruku na srdce - kdo z nás nerad dostává dárky?), vonící svíčky, rozpustilé prskavky, Ježíškův zvoneček, vůni stromečku, černobílé televizní pohádky a napětí v břiše (= Co tentokrát asi pod stromkem najdu? Budou se mé dárky všem líbit, jak si představuju?). K tomu taky naivní čekání na zlaté prasátko.
A dobrý nový rok znamená splněné touhy, přání a zdar ve všech ohledech. Všechno, co si jen přejete, to bych chtěla, aby se vám taky splnilo. Aby vás nadcházející rok nezklamal a naopak mile překvapil.

A tady máte jednu julsång!

Carl Larsson aneb severský život v obraze

21. prosince 2011 v 13:24 | Nebožka |  Švédsko a sever v 19. století
Jak již jméno napovídá, Carl Larsson (1853 až 1919) je jméno famosního švédského malíře. Tento se narodil do velmi chudé rodiny, což samozřemě ovlivnilo jeho dětství - nebylo tedy nijak radostné. Když mu bylo třináct let, jeden z jeho učitelů jej přiměl k tomu, aby se zkusil přihlásit na univerzitu ve Stockholmu. Na univerzitu byl přijat a tak začala Larssonova cesta k umění. V šestnácti promoval, začal ilustrovat knihy a malovat obrázky do novin, ale jeho umělecká hvězda stále nestoupala, jak by si přál. Během pobytu v Paříži, kam odje za inspirací, tento pocit jen sílil.
Situace se obrátila k lepšímu, když se nedaleko Paříže v Grez Larsson potkal s malířkou Karin Bergöö, která se později stala jeho ženou. Nastalo nejdůležitější období Larssonovy tvorby a také výměna olejovek za vodové barvy, což mělo za následek odlišný dojem z obrazů.
Larssonovi měli celkem osm dětí; malíř ke své rodině natolik přilnul, že téměř vždycky maloval některého z jejích členů. Když pak dostali v roce 1888 dům v Sundbornu, vybavili jej s vkusem sobě vlastním a jejich příbytek se stal jedním z nejznámějších uměleckých salonů.

KDE ZJISTIT VÍC?

A pro ty, které Larsson zajímá, nějaké ty obrazy jsou pod perexem.

Fridtjof Nansen a jeho polární výprava

12. prosince 2011 v 23:24 | Nebožka |  Švédsko a sever v 19. století
Fridtjhof NansenNorský polárník, etnograf a diplomat Fridtjof Nansen patří k zásadním osobám přelomu předminulého století a kromě toho jde o naprosto úctyhodnou personu.
Nansen se narodil 10. října 1861 a jeho zájem o přírodní vědy jako byla zoologie nebo astrologie se brzy stal touhou po poznání zaledněných krajin. Prvním krůčkem ke kariéře oslavovaného polárníka se stala jeho plavba s velrybářskou lodí - to mu bylo něco málo přes dvacet let.
Proplouvání kolem Špicberků a Grónsko mu ale nestačilo, a tak se léta Páně 1888 rozhodl pro průzkum Grónska. Tehdy se vlastně moc nevědělo, jestli je Grónsko ve vnitrozemí obdařeno zelení či nikoliv - Nansen tuto teorii vyvrátil, když lyžmo přešel napříč. Žádnou oázu jeho výprava nenašla, naopak se dočkali pěti desítek stupňů pod nulou. Sluší se dodat, že průzkum zaznamenal jistý úspěch i na etnografickém poli; Nansen a jeho společníci totiž krutou zimu strávili u tamějších obyvatel, tedy Inuitů, o nichž badatel po návratu, a přispěl tak svojí troškou do akademického mlýna. Vrátili se za rok.