Můj život je jedno velké cappuccino.

26. listopadu 2011 v 17:19 | Nebožka |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Když usínám, mám před očima mléko tekoucí do kávy. Když jsem vzhůru, zpravidla kávu vařím. Aneb kofeinistovy příběhy jsou zpátky.

Ve čtvrtek měla Nebožka první osmihodinové kávové školení. Ne, barista se z vás opravdu nestane poté, co absolvujete jeden takový půlden. Mě a další kolegyně školil člověk, který se kávě věnuje víc než dvacet let, je to tedy zkušený barista. Budu mu říkat prostě Barista, i když se tak nejmenuje.
Dotyčný je kávový poéta, umělec, estét. . .! Kromě toho také skutečný bohém, jak má být. Prvně jsme dorazily s kolegyní M. do místa Baristova bydliště, protože nám bylo sděleno, že kávová seance se bude konat zde. Chyba lávky.
Než se Barista vypravil a vymotal z postele (bylo celých 9:00), rozhlížela jsem se kolem sebe. Připadala jsem si jako ve snách. Barista měl v domě jakousi kávovou laboratoř, naprosto fascinující místnost, která připomínala spíš laboratoř chemickou. Na stole vysypaná zrnka kávy, vedle toho vacuum pot - představte si baňky, skleněnou trubici a kávovou sedlinu. Kromě toho se všude nacházely součásti mlýnků na kávu, pytlíky od kávy a krabice. Všechno v tmavém hnědém tónu. . . A dveře s nálepkami Coffee in love. Úžasné místo!

Arabica vs. robustaV první části školení jsme se dozvěděly, jak funguje mlýnek a kávovar, co je to výběrová káva, jak vypadá zrnko arabiky a zrnko robusty, co se děje při extrakci kávy a proč je důležité nahřívat šálky a sklenice (pomáhá to uvolňování tříslovin, na něž se kofein váže). Též nám bylo řečeno, že "mlíko je do rakve víko". Pan Barista cappuccino ani caffé latté nepije právě z výše uvedeného důvodu.

Ve druhé části jsme manipulovaly s mlýnkem, abychom věděly, jak má vypadat dobře namletá káva - a jak pak káva teče, pokud je namleto málo nebo moc. Tohle je jedna z věcí, ze které mám pořád trochu hrůzu. Na jednopáce mi totiž káva teče hezky - měla by mít oříškově hnědý tón a téct tak, abyste za 25 až 35 sekund měli hotové krásné espresso s texturou. Na dvojpáce mi dost často teče hezky jen jedna polovina, i když se snažím mít kávu rovnoměrně utlačenou. Asi to bude chtít cvik a čas.
U těchto pokusů jsem taky konečně zjistila, jak vlastně vypadá přepálená káva - zjednodušeně řečeno je prostě černá, nemá oříškovou krému. Hezké espresso se mi povedlo na pátý pokus.

Následovaly "experimenty" se šleháním mléka. Z jedné větší dávky našlehaného mléka jsme se učily vyrobit tři různé obrázky (stále mluvím o cappuccinu) - jablíčko, srdíčko a rozetka. Jaké překvapení, že se mi zmíněné obrázky povedou zásadně tehdy, když kapůčo dělám sama sobě. Jinak se mi daří vytvořit spíš "olgoje chorchoje" (Baristův termín pro útvar podobný tomu mému). Od cappuccina je kousek ke caffé latté, to jsme stihli taky. Tam si mi obrázky daří o poznání lépe, pokud je na ně vůbec čas - dokresluju je párátkem.

Jak se dělá rozetka aneb Latté Art
(Upozorňuju, že jde o cappuccino. Latté art je kresba mlékem do espressa - vznikne vám cappuccino s obrázkem.)


Věřím, že zpráva o mém další dobrodružství s kávou je už dostatečně vyčerpávající. Ostatně nic dalšího se už nedělo. Druhé školení mě teprve čeká a těším se, až jednou budu moct říct, že UMÍM vařit kávu. Ono je to totiž umění.

Miluju svoji práci, i když vím, že jsem teprve na začátku, a ta největší kouzla mě ještě čekají!
 


Komentáře

1 Nebožka | 26. listopadu 2011 v 17:21 | Reagovat

EDIT: Zapomněla jsem dodat, že jsme se nakonec přesunuly z místa Baristova bydliště jinam.

2 Lunae | Web | 26. listopadu 2011 v 17:40 | Reagovat

Po zkouknutí tohoto videa souhlasím-je to umění!

3 Eiwen | 26. listopadu 2011 v 18:18 | Reagovat

To je prostě sen! :)

4 Irwain Nornossa | E-mail | Web | 26. listopadu 2011 v 21:35 | Reagovat

Člověk by ani nevěřil, co všechno jde okolo kafe řešit.
A stejně si k němu nenajdu vztah. :-D

5 Nebožka | 26. listopadu 2011 v 21:54 | Reagovat

[2]: Ano a já chci být kávový umělec! To je můj sen, jak píše Eiwen.

6 elysia | 27. listopadu 2011 v 14:06 | Reagovat

kafe miluju, ale ze je to s nim tak slozite, to jsem netusila. urcite se budu tesit na vic takovych zajimavych clanku a..dostala jsem chut na kafe, jdu si ho hned uvarit i kdyz bude bez rozetky:D

7 Blackwish | 27. listopadu 2011 v 19:09 | Reagovat

A jéje, začínhá to vypadat vážně . . . :D

8 Blackwish | 27. listopadu 2011 v 19:11 | Reagovat

[4]: to si neumíš představit!!! Zkus s Nebožkou strávit hodinu času :D

9 Nebožka | 27. listopadu 2011 v 19:26 | Reagovat

[8]: Hahaha, kolik času se mnou poslední dobou trávíš, ty brepto?:D Někdy přijď na kafe, třeba se mi ta rozetka už povede!

10 Hotaru | Web | 27. listopadu 2011 v 20:01 | Reagovat

Fuuha, ani som nevedela, že káva je takýmto umením :D

11 Hotaru | Web | 27. listopadu 2011 v 20:57 | Reagovat

Hej, písala, to bol môj blog :)

12 Irwain Nornossa | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 1:15 | Reagovat

[8]: Ve skutečnosti jsem s ní strávil několik hodin času v pátek, asi 4, nebo tak nějak. :-) A to nemluvím o minulých týdnech.
A je fakt, že se pokaždé něco dozvím, co se týká tohohle tématu. Naposled jsem viděl i video. A její nadšení pro tuhle věc.

13 Sugar | Web | 28. listopadu 2011 v 20:34 | Reagovat

Ano, uvařit kávu je umění. Koukala jsem na video a nádhera. Až jsem z tohohle článku dostala chuť na kafe /a to je půl deváté, tak nevím, jestli je to nej nápad:-D/. Ale se sojovým mlíkem a spoustou cukru. Bez těchto dvou věcí by mi kafe nechutnalo. Jsem prostě barbar.:-D Ale kafe jsem začala pít až nedávno, předtím jsem k němu vztah neměla, takže třeba se jednou dopracuju k tomu, že mi bude chutnat i samotné bez těchto přísad.

Tak ať to jde od ruky Nebožko.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.