Komentáře
[3]: Proč ne? Třeba tak někdo objeví něco novýho. Navíc články toho ražení můžeš ignorovat, jestli tě nebaví;)
Hezký blog, inspirativní, fakt krásná práce!
Kromě monografií (když nemáte, neexistují nebo nevíte, kde hledat) kvalitním zdrojem informací bývají taky doslovy v určitých knihách. Minimálně ověřený (narozdíl od wiki) životopis autora obsahují, když má člověk štěstí, tak i nějakou charakteristiku tvorby. Jakožto studující literární historik mám bohaté zkušenosti se sháněním pramenů. A dodala bych, snad kromě pár specializovaných důvěryhodných blogů typu tvého (a ještě mám ráda narrateur.blog.cz ), IGNOROVAT INTERNET. Jsou tam nepřesnosti, bláboly, tisíckrát opsané informace na úrovni maturitních otázek z pofidérních publikací typu Literatura v kostce a často to napsali lidi, kteří mají prostě středoškolské vzdělání a tím pádem středoškolské literární vědomosti. Což je imho málo, o literatuře píší knihy odborníci a je nutné umět minimálně s názory odborníků pracovat, nejsem-li jím sám.
Aktuálně se ve škole zabývám světovou literaturou a máme ke čtení hlavně kousky z 19. a 20. století a mám někde napsanou i odbornou literaturu k tématu. :-)
Btw. hodnotit dílo skrz život spisovatele (popřípadě teda v díle hledat znaky života nějaké osobnosti) je ošidný přístup, od kterého se v literární vědě ustupuje. To bych nezdůrazňovala, někteří autoři prostě jen mají bujnou fantazii. Ač to hledači nějakých sofistikovaných přístupů poměrně neradi slyší. :-)
(Rýpalova literární poznámka, neber si to zle, trpím profesionální deformací a utkvělou potřebou o liratuře ostatní poučovat. :-)))
[8]: JAle já si to vůbec neberu zle!:) Jenom si nemůžu pomoct, ale připadne mi, že u autorů, kterými se zabývám, je to zrcadlení dost patrné.
Verlaine například poté, co se "obrátil na víru" ve vězení, spisoval všelijaké nábožensky laděné básně. Balzac nade vší pochybnost svoje milostné zkušenosti taky promítá do svých děl. Nemůžu si pomoct, ale vidím to tam, připadne mi, že to tam prostě je:)
Narozdíl od jsem tebe taky laik, takže se i ráda nechám poučit. To, že mám zapsaný Úvod do studia literatury neznamená, že jsem odborník:D
Kromě toho dík za tu připomínku o doslovech! Na to jsem nějak zapomněla, ač doslovy taky často pročítám.
[9]: Já neříkám, že to tak nemůže být. A že nikdy striktně ne. (Ono je možný téměř všechno, jak už to tak bývá a výjimky ze zavedených pravidel se vždycky najdou.) A literatura se taky dost blbě sešněrovává do nějakých pravidel. Ale vyvarovala bych se toho to propagovat jako postup obecně platný. Aby se toho snad někdo nechytl a nezkusil to aplikovat všude. Vždycky jsou nejnebezpečnější jedinci, co se našprtají pár pouček, vezmou je doslova a aplikují je hlava nehlava. :-) U některých autorů se to dělá, spousta lidí se toho drží zuby nehty a bylo by dobrý to už konečně vymýtit. Když už jsi zmínila Verlaina, tak nevím, jestli do záběru tvého zájmu spadá i Baudelaire a u toho už je to otázka, co je stylizace a co napsal, protože se mu to tak chtělo zrovna napsat a považoval to za super nápad a co ten člověk fakt myslel vážně a napsal to, protože to vycházelo z něj.
Právě jsem zjistila, že normální, intelientní lidé ještě nevymřeli. Hurá. :-)
Vypadá to, že tvé články jsou skutečně dosti věrohodné, což mne těší, ježto z nich shrabávám listí informací na svou skromnou kupičku (ne, dlouhá léta ji nehodlám pálit (byť mému čenichu pach hořícího listí velmi lahodí), můj podzim se zdaleka nechystá), tím se dostáváme k problematice ankety: Nemohu se rozhodnout mezi devatenáctým stoletím, nebožtíky a spisovateli, asi zvolím devatenácté století, ale je to z donucení! :P
"Deník" mě samozřejmě také velmi baví, k hudbě jsem víceméně netečná. :)