Vypadá to, že tvé články jsou skutečně dosti věrohodné, což mne těší, ježto z nich shrabávám listí informací na svou skromnou kupičku (ne, dlouhá léta ji nehodlám pálit (byť mému čenichu pach hořícího listí velmi lahodí), můj podzim se zdaleka nechystá), tím se dostáváme k problematice ankety: Nemohu se rozhodnout mezi devatenáctým stoletím, nebožtíky a spisovateli, asi zvolím devatenácté století, ale je to z donucení! :P
"Deník" mě samozřejmě také velmi baví, k hudbě jsem víceméně netečná. :)

[1]: Mne zase těší, že někoho mé články těší!:)

"Hudbu" už néé.

[3]: Proč ne? Třeba tak někdo objeví něco novýho. Navíc články toho ražení můžeš ignorovat, jestli tě nebaví;)

Hezký blog, inspirativní, fakt krásná práce!

[5]: Děkuju, to je od tebe milé!

Kromě monografií (když nemáte, neexistují nebo nevíte, kde hledat) kvalitním zdrojem informací bývají taky doslovy v určitých knihách. Minimálně ověřený (narozdíl od wiki) životopis autora obsahují, když má člověk štěstí, tak i nějakou charakteristiku tvorby. Jakožto studující literární historik mám bohaté zkušenosti se sháněním pramenů. A dodala bych, snad kromě pár specializovaných důvěryhodných blogů typu tvého (a ještě mám ráda narrateur.blog.cz ), IGNOROVAT INTERNET. Jsou tam nepřesnosti, bláboly, tisíckrát opsané informace na úrovni maturitních otázek z pofidérních publikací typu Literatura v kostce a často to napsali lidi, kteří mají prostě středoškolské vzdělání a tím pádem středoškolské literární vědomosti. Což je imho málo, o literatuře píší knihy odborníci a je nutné umět minimálně s názory odborníků pracovat, nejsem-li jím sám.

Aktuálně se ve škole zabývám světovou literaturou a máme ke čtení hlavně kousky z 19. a 20. století a mám někde napsanou i odbornou literaturu k tématu. :-)

Btw. hodnotit dílo skrz život spisovatele (popřípadě teda v díle hledat znaky života nějaké osobnosti) je ošidný přístup, od kterého se v literární vědě ustupuje. To bych nezdůrazňovala, někteří autoři prostě jen mají bujnou fantazii. Ač to hledači nějakých sofistikovaných přístupů poměrně neradi slyší. :-)
(Rýpalova literární poznámka, neber si to zle, trpím profesionální deformací a utkvělou potřebou o liratuře ostatní poučovat. :-)))

[9]: Já neříkám, že to tak nemůže být. A že nikdy striktně ne. (Ono je možný téměř všechno, jak už to tak bývá a výjimky ze zavedených pravidel se vždycky najdou.) A literatura se taky dost blbě sešněrovává do nějakých pravidel. Ale vyvarovala bych se toho to propagovat jako postup obecně platný. Aby se toho snad někdo nechytl a nezkusil to aplikovat všude. Vždycky jsou nejnebezpečnější jedinci, co se našprtají pár pouček, vezmou je doslova a aplikují je hlava nehlava. :-) U některých autorů se to dělá, spousta lidí se toho drží zuby nehty a bylo by dobrý to už konečně vymýtit. Když už jsi zmínila Verlaina, tak nevím, jestli do záběru tvého zájmu spadá i Baudelaire a u toho už je to otázka, co je stylizace a co napsal, protože se mu to tak chtělo zrovna napsat a považoval to za super nápad a co ten člověk fakt myslel vážně a napsal to, protože to vycházelo z něj.

Právě jsem zjistila, že normální, intelientní lidé ještě nevymřeli. Hurá. :-)

[12]: To jako, že mě považuješ za inteligentní?:D