Listopad 2011

Můj život je jedno velké cappuccino.

26. listopadu 2011 v 17:19 | Nebožka |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Když usínám, mám před očima mléko tekoucí do kávy. Když jsem vzhůru, zpravidla kávu vařím. Aneb kofeinistovy příběhy jsou zpátky.

Ve čtvrtek měla Nebožka první osmihodinové kávové školení. Ne, barista se z vás opravdu nestane poté, co absolvujete jeden takový půlden. Mě a další kolegyně školil člověk, který se kávě věnuje víc než dvacet let, je to tedy zkušený barista. Budu mu říkat prostě Barista, i když se tak nejmenuje.
Dotyčný je kávový poéta, umělec, estét. . .! Kromě toho také skutečný bohém, jak má být. Prvně jsme dorazily s kolegyní M. do místa Baristova bydliště, protože nám bylo sděleno, že kávová seance se bude konat zde. Chyba lávky.
Než se Barista vypravil a vymotal z postele (bylo celých 9:00), rozhlížela jsem se kolem sebe. Připadala jsem si jako ve snách. Barista měl v domě jakousi kávovou laboratoř, naprosto fascinující místnost, která připomínala spíš laboratoř chemickou. Na stole vysypaná zrnka kávy, vedle toho vacuum pot - představte si baňky, skleněnou trubici a kávovou sedlinu. Kromě toho se všude nacházely součásti mlýnků na kávu, pytlíky od kávy a krabice. Všechno v tmavém hnědém tónu. . . A dveře s nálepkami Coffee in love. Úžasné místo!

Arabica vs. robustaV první části školení jsme se dozvěděly, jak funguje mlýnek a kávovar, co je to výběrová káva, jak vypadá zrnko arabiky a zrnko robusty, co se děje při extrakci kávy a proč je důležité nahřívat šálky a sklenice (pomáhá to uvolňování tříslovin, na něž se kofein váže). Též nám bylo řečeno, že "mlíko je do rakve víko". Pan Barista cappuccino ani caffé latté nepije právě z výše uvedeného důvodu.

Ve druhé části jsme manipulovaly s mlýnkem, abychom věděly, jak má vypadat dobře namletá káva - a jak pak káva teče, pokud je namleto málo nebo moc. Tohle je jedna z věcí, ze které mám pořád trochu hrůzu. Na jednopáce mi totiž káva teče hezky - měla by mít oříškově hnědý tón a téct tak, abyste za 25 až 35 sekund měli hotové krásné espresso s texturou. Na dvojpáce mi dost často teče hezky jen jedna polovina, i když se snažím mít kávu rovnoměrně utlačenou. Asi to bude chtít cvik a čas.
U těchto pokusů jsem taky konečně zjistila, jak vlastně vypadá přepálená káva - zjednodušeně řečeno je prostě černá, nemá oříškovou krému. Hezké espresso se mi povedlo na pátý pokus.

Dívka z Yde

21. listopadu 2011 v 16:04 | Nebožka |  Nebožky a nebožtíci
Dívka z Yde byla objevena v Bourtangermoor roku 1897 a patří do klubu močálových mumií.
Obdivuhodně zachované vlasy způsobily nálezcům notný šok - mysleli si, že na ně kouká snad samotný ďábel. Ruce měla svázané provazem, ještě natřikrát omotaným kolem krku. Postupně byla z bažiny vytažena ruka, chodidlo a úlomek pánevní kosti. Archeolog van de Saaden ještě na místě zjistil, že má děvče vyholenou polovinu hlavu. Naneštěstí ale nenechaví laici sebrali nebohé dívce zuby a odnesli si také pár jejích kostí.


AAAAAA!

18. listopadu 2011 v 17:11 | Neb. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Mám chuť rozbít si hlavu vytrvalým bušením do zdi, nebo si vymýt mozek nějakým jiným způsobem.
DNEŠEK BYL ŠÍLENÝ.
A to jdu ještě dneska do divadla. Nikdy, nikdy už nesmím dopustit, abych v jeden den měla kavárnu i divadlo. Jinak se zblázním nadobro.

Brainwash - N O W!

Jak píše Nebožka svoje články a odkud čerpá informace?

12. listopadu 2011 v 14:08 | Nebožák
Několikrát jste se mě už ptali, odkud že čerpám informace - zejména o literátech a 19. století. A protože se tu ty dotazy stále množí, rozhodla jsem se věnovat celý článek - třeba to taky někomu pomůže.

Tak jak na článek tvářící se odborně a zabývající se nějakou z výše zmíněných tematik?
  1. Za každým textem se skrývá mnohahodinová práce. Primárním zdrojem informací jsou knihy a odborné časopisy.
  2. I přesto, že u starších článků mám napsáno Wikipedie, neznamená to, že bych se k téhle internetové matce veškerého vědění, uchylovala ráda a vždycky. Takový popisek znamená sdělení "pracuje se na vlastním textu". Někde taková poznámka visí dva roky - vím to, ale bohužel nemohu celý svůj život zasvětit pouze blogu, takže to nějakou dobu trvá.
  3. Všechno si pročtu, udělám si poznámky.
  4. Porovnávám informace z jednoho pramene (kniha A) s informacemi z dalšího pramene (kniha B nebo časopis A nebo text A nebo specializovaný web. Možností je mnoho.)
  5. Internet je posledním zdrojem informací! Nezapomeňte nikdy na to, že článek na uctívanou Wikipedii může přidat téměř kdokoliv. Knihu musí napsat někdo, kdo dané problematice rozumí.
  6. Dávám si dohromady svoje vlastní vědomosti (nějaký ten základ máme všichni ze školy, pokud tam nespíme) s novými poznatky a vyvozuju závěry a nové souvislosti.
  7. K odborné literatuře se hodí číst i beletrii. Zabývám-li s například životem Balzaka, nestačí znát dokonale jeho biografie, je nutné mít přečtená jeho stěžejní díla - minimálně Otce Goriota, Ztracené iluse a Lesk a bídu kurtisán. Spisovatel (potažmo básník) do své tvorby často zrcadlí vlastní prožitky a četba jeho díla vám mnohdy prozradí víc než renomovaný životopis, který je ovšem potřeba pročíst si též.
  8. Miluju dobové záznamy, dopisy, deníky... Studnice informací a duševních pochodů lidí!
  9. Naškrábané poznámky si pročtu, vyškrtnu zbytné informace (v mém případě se tak třeba pět hustě popsaných listů smrskne na polovinu, když si vyřadím souvislosti, které sama sobě připomínám).
  10. Publikuju.
Seznam užitých knih (autor/název)
André Maurois - Balzac
André Maurois - Lélia neboli Život G. Sandové
Armand Lanoux - Miláček Maupassant
Ronald Kirkbride - Citový život Guy de Maupassanta
Bernard - Henri Lévy - Poslední dny Charlese Baudelaira
Eva Kotulová - Kalendář aneb Kniha o věčnosti a času
František Kautman - Dostojevský. Věčný problém člověka
Hans Dahlberg - Vårt 1800-tal
Henri Matarasso, Pierre Petitfils - Život Rimbaudův
Ján E. Bor - Jean - Arthur Rimbaud
Jindřich Štyrský - Život Rimbauda, dopisy a dokumenty.
Josef Škvorecký - Podivný pán z Providence
Josef Korzer-Caché, Gabriel Praschl-Bichler - Císař František Josef zcela privátně
Ladislav Fuks - Moje zrcadlo
Ladislav Zadražil - Legenda o velikém hříšníkovi. Život F. M. Dostojevského
Milena Lenderová - K hříchu i k modlitbě
Nils Ahnland - Odöd, blek och hungrig - vampyren i bok och litteraturen
Paul Hazard - Život Stendhalův
Paul Bahn - Vepsáno do kostí
Paul Bahn - Archeologie
Pavla Vošahlíková - Jak se žilo za časů Františka Josefa I.
Petr Hora - Hořejš - Toulky českou minulostí
Pierre Petitfils - Verlaine
Radegast Parolek - F. M. Dostojevskij
Staffan Bergsten - Den svenska poesins historia
Stefan Zweig - Balzac
Théophile Gautier - Charles Baudelaire
Yvonne Leffler - Jag har fått ett bref
Zdeněk Urban - Století českého kalendáře
Časopisy - Živá historie, Dějiny a současnost (neboli Ďas), National Geographic.

Web - www.victoriana.com, www.habsburger.com, www.baudelaire.cz, www.jennylind.se

Cesty Arthura Rimbauda I. aneb Období před cestou do Harare

5. listopadu 2011 v 19:58 | Nebožka |  Arthur Rimbaud
Arthur Rimbaud nebyl pouze básník, ale také světoběžník. Vlastně nikdy nevydržel dlouho na jednom místě, v tomto ohledu mi připadne neposedný podobně jako děti. Pro všechny jeho cesty je příznačné, že se průběžně vracel do Charleville (vzhledem k tomu, že to byl jeho domov, tak je to naprosto logické), když mu došly peníze, nebo ho místo začalo nudit.
Průběžně utíkal z domova už v mladém věku (zatím ještě na francouzské území, namátkou jmenujme Douai nebo Paříž) a totéž praktikoval během vztahu s Verlainem - v roce 1875 se jejich cesty rozešly a Arthurovi navíc ještě hrozil odvod na vojnu. Rimbaud na tyto okolnosti reagoval po svém - za matčiny peníze odjel do Stuttgartu, aby se tam naučil německy. Vydělával si vyučováním francouzštiny. Koncem dubna téhož roku se rozhodl odjet Itálie, protože ho Stuttgart přestal bavit:
". . .lituju, že musím vydělávat ty zlořečené peníze, a vůbec všeho toho zbůhdarma pročundraného času. Od patnáctého si najdu ein frenndliches Zimmer, jedno kdy a budu ten jazyk sekat tak, že s tím musím být hotov nejpozději do dvou měsíců."
Peníze na cestu nestačily, a tak musel milý Rimbaud dorazit ze Švýcarska po svém. Přes Itálii se chtěl dostat do Španělska. Už v červenci se vrátil zpátky do Paříže, kde se zas jednou setkal s rodinou - matkou a sestrou Vitalií.
V říjnu 1875 bychom Rimbauda, vztekajícího se nad "Loyolovými sprosťárnami" (rozuměj dopisy od Verlainea) opět nalezli v Charleville. Během zimy se ve skříni, která mu zaručovala ničím nerušený klid na učení, věnoval ruštině, arabštině, hindštině a amharštině.

Tak jsme zas měli Dušičky... (Název článku není relevantní s obsahem)

3. listopadu 2011 v 19:04 | Nebožka |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
(A kdybychom si chtěli morbidně zavtipkovat, tak popřejme mé excelenci všechno nejlepší k svátku!)

Tak. Co jsem to chtěla napsat... Přiznám se, že jsem chtěla prostě jenom tak něco napsat, abyste věděli, že mi to tady není jedno a že jsem na svůj přeúžasný blogísek nezapomněla. Věci se mají takhle: předevčírem jsem přiletěla z londýnského výletu (konečně jsem byla v Camdenu a chci tam umřít!, to je ráj na zemi - vintage obchůdky, úchylné obchůdky, antikvariát, bylinky, kraječky, punčochy, historické kufry... Už je vám to jasný?) a hned následující den jsem vstávala na přednášky a posléze utíkala na školení ohledně espressa.
Dneska odpoledne po návratu z kavárny jsem si konečně sedla, vypila si v klidu kafe (příbuzná nám z Itálie dovezla Vergnano, 100% arabica, a já ho musela ochutnat - miluju ho!). Následně jsem seznala, že to tady vypadá jak po výbuchu a šla jsem prát a umýt nádobí, protože nikdo jinej to tady přes den prostě neudělá. Tolik k mé dnešní činnosti.

A víte co, mě tenhle život baví. Sice říkám, že je toho hodně a času málo, ale vlastně mi to až tak nevadí. Líbí se mi, jak voním kávou, když se vracím domů. To je mi pak jedno, jak moc mě bolí nohy a záda (tato práce je prostě "stojací), hlavně že je všechno v pořádku a studenti díky naší kávě neusnou na přednášce!
(Konec reklamního sdělení:D)

O víkendu sem zas něco přidám. Chudáček blog trpí a potřebuje vzpružit.

Ha det bra!
Nebóž