Émile Zola a jeho Nana aneb surový příběh mravně pokleslé

15. října 2011 v 15:58 | Nebož. |  Literatura 19. století
Zolova Nana je jedno ze stěžejních děl francouzského naturalismu, o němž jste se ve škole patrně učili. Naturalisté si neberou žádné servítky, svoje hrdiny nelitují, ani je neobdivují. Zůstávají tak podivuhodně nad věcí, že vlastně jen konstatují suchá fakta. Připadlo mi, že Zola se skoro až vyžívá v popisu poklesků a úpadků, které líčil právě ve svém románě Nana patřícím do ságy Rougon - Macquartů.

Článek obsahuje vylíčení začátku i konce.

Kdo je tedy ta Nana, jejíž jméno se stalo názvem často citované knihy? Když se s Nanou seznámíme na začátku knížky, čeká ji uvedení do hry Plavovlasá Venuše - typicky kýčovité hry chudého divadla pod taktovkou zpustlého ředitele Bordenava. Celá Paříž je jako u vytržení a touží spatří "kyprou blondýnku" v roli bohyně lásky. Naninu divadelní roli lze vnímat jako předzvěst všeho, co bude následovat. Nana strhne Paříž do víru nadšení, muži jí leží u nohou a ženy na na žárlí. Nanina hvězda pomalu stoupá, zatímco mladá dívka čím dál víc zabředává do mravního bahna.
Brzy začne uplatňovat svůj vliv na muže, nechává se vydržovat, přičemž jejím hlavním chlebodárce se stává hrabě Muffat, naivní suchar, který zprvu nemá hluboko do kapsy. Touha po normálním životě ji vmete do náruče tyranského Fontana, rovněž herce, nechá se od něj psychicky i fyzicky trápit. Snad tahle zkušenost v ní pak zažehne pohrdání muži a podle toho s nimi následně jedná, a zejména s hrabětem Muffatem.
Nanina ložnice nikdy není prázdná, blondýnka zruinuje všechny svoje milence a baví se jejich utrpením. Jak rychle se vyšvihla na výsluní, tak snadno spadne zase dolů. Když jí lidé začnou dávat za vinu smrt George Hugona, který se kvůli ní probodne na prahu její ložnice, uteče do Ruska. Dlouho o ní není slyšet, kolují různé zkazky a pak se konečně přijde na to, že Nana se vrátila do Paříže s obrovským majetkem. Slavná prostitutka umírá na neštovice, zatímco pod jejími okny pochoduje dav lidí táhnoucí na Berlín (jde prusko - francouzský konflikt vyvolaný emžskou depeší).

Nakonec přidám citaci, myslím, že dostatečně vystihuje veškerou tragiku vztahu Nana - Muffat.
Muffat se s ostatními smířil. Teď už mu záleželo jen na tom, aby si zachoval poslední zbytky důstojnosti a pro služebnictvo a rodinné přátele zůstal "pán", muž, jenž platí nejvíc a je oficiálním Naniným milencem. Vášeň ho úplně pohltila. Své postavení udržoval jen tím, že za něj platil, draze kupoval její úsměvy a dokonce musel krást, protože na to neměl peníze. Bylo to jako nemoc, která ho hryže zevnitř, nemohl se ubránit utrpení. Když vstoupil do Naniny ložnice, spokojil se jen s tím, že na chvilku otevřel okno, aby vyvětral pach těch ostatních, pot všech těch blondýnů a brunetů, dusivý smrad z doutníků, z něhož se mu dělalo zle. Nanina ložnice se stala křižovatkou, o jejíž práh se neustále otíraly něčí boty.
(. . .)
Jako silně věřící byl zvyklý na zbožné vytržení v nádherných kaplích a teď cítil totéž. Měl stejný pocit jako katolík klečící na kolenou pod vysokou klenbou a opíjející se zvukem varhan a vůní kadidla. Ta žena ho absolutně opanovala žárlivým despotismem rozhněvaného Boha a on okamžiky křečovité rozkoše vykupoval hrůzou a hodinami strašlivého utrpení, vizí pekla a věčných muk. Bylo to stejné skučení, stejné modlitby, stejná zoufalství a hlavně stejné ponížení lidské bytosti rozdrcené v blátě svého původu. Touhy člověka a potřeby duše se navzájem mísily a zdálo se, jako by stoupaly z temných hlubin lidství jako jediný výhonek na jeho stromu života. Oddával se síle lásky a víry, té dvojité páce, jež hýbe světem. Marně se do boje snažil zapojit rozum. Jakmile vstoupil do Naniny ložnice, propadl šílenství a rozplynul se ve všemohoucnosti sexu stejně, jako by omdlel tváří v tvář Bohu.

Pokud jste Nanu nečetli, tak to udělejte. Ta knížka skutečně stojí za to, krásně je v ní popsán desdence lidského bytí, vydá - li se špatným směrem.
 


Komentáře

1 absurdni-asenath | Web | 15. října 2011 v 16:25 | Reagovat

Ach... tuhle knihu miluju celou svou bytostí. Někomu se to zdá proti Zabijákovi slabé a nudné, ale mě to bralo od začátku do konce stejně jako Zabiják a navíc jsem dostala k narozeninám krásné staré vydání.

2 Vinter | Web | 15. října 2011 v 20:22 | Reagovat

Zrovna dnes jsem začala Nanu číst, proto si (zatím) Tvé vylíčení nepřečtu :D
Zola je však bezesporu výborný spisovatel. Četla jsem zatím jen Zabijáka, což je drsný, ale krásně vylíčený příběh o tom, jak jsou lidé schopni se rychle dostat do záhuby. Předpokládám, že Nana bude stejně zajímavá. :)

3 S1M0NE | 24. října 2011 v 13:27 | Reagovat

Nana je parádní knížka, doufám, že někdy najdu čas, abych přečetla celou ságu Rougon - Macquartů. I když musím uznat, že Zabíják je ještě o stupeň lepší.

4 S1M0NE | 24. října 2011 v 13:30 | Reagovat

Jinak jsem ráda, že jsem objevila tvůj blog. Narazila jsem na něj, při hledání informací o Lovecrafotvi pro můj článek o hlavních osobnostech hororové literatury. Nejspíš tu budu častějším hostem, protože se mi tvými články celkem trefuješ do vkusu. :)

5 Nebožka | 24. října 2011 v 14:09 | Reagovat

[4]: Zabijáka jsem ještě nečetla, ale snad to ještě v tomto životě stihnu:)
Jsem ráda, žes tu našla, co tě zajímá; tohle sdělení mě vždycky hrozně zahřeje u srdce!

6 vestec | Web | 13. ledna 2012 v 5:33 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

7 imdisabled | Web | 25. června 2012 v 9:56 | Reagovat

Nana je skvělá, ale Zabiják je ještě lepší!

8 Nebožka | 25. června 2012 v 11:24 | Reagovat

[7]: Toho taky plánuju! Akorát jsem si ho ještě nesehnala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.