Srpen 2011

Skutečná svědectví korzetech I.

31. srpna 2011 v 16:39 | Nebož. |  Všední život
Neexistuje jediná žena řídící se módou, která by nenosila korzet. Některé ze štíhlých mladic jej předstírají pomocí živůtku se všitými velrybími kosticemi.

"Vyjít ven bez korzetu? Nikdy! Něco tak nečistého neudělám. Myslím, že ženy bez korzetů jsou nezvhledné."
"Bez korzetu nemůžete mít hezkou postavu, ani vypadat duchaplně. To je prostě nemožné."

"Já sama jsem nikdy nepocítila žádný škodlivý účinek za těch 30 let, co se šněruji, ani jsem jsem nenašla žádnou známku škody na zdraví, a to ani když jsem nejpevněji stažená přes den i v noci."

"Co se jen dá říct o té bláznivé pošetilosti (ona mánie se nevztahuje pouze na mladé), kdy matky stáhnou do korzetu své vlastní děti už v šesti letech, nebo dívce, kterou "důkladné stažení nesmírně těší" a nedovolí, aby její míra jejího pasu překročila 17 palců či 15 a 3/4 palce, jestliže nesnídala? Nepřekvapuje nás, že pak není schopna vycházek. Existují i posedlé příbuzné jako jedna nutící mladou ženu ke stažení pasu na 17 palců se slovy: Nikdo si nevezme dívku, která nevypadá slušně. Tyhle nešťastné oběti módy v korzetech spí - s vědomím, že ani ve dne, ani v noci nebudou zproštěny svých pout, která jim ničí rostoucí a ještě poddajné kosti."

Všední tvář 19. století v obrazech

28. srpna 2011 v 22:26 | Nebožka |  Všední život
I když víme, že to tehdy nebylo o nic jednodušší než dnes, máme často sklon si 19. století romantizovat. Krinolíny, šněrovačky, divadlo, kabarety a literatura - to všechno patří k té hezčí stránce oné doby. Dnes vám ale ukážu všednější život věku devatenáctého.



Medailonky hotovy!

24. srpna 2011 v 21:18 | Nebožka
Bon soir,
hotovo. Konec smrště krátkých článků o autorech, co se tady vyskytují. Teď už zase budu psát, jak mám. Zrušila jsem rubrika Brama Stokera - dlouho jsem tam nic nepsala, nemám ani žádný jeho životopis a nechci sem jenom prostoduše kopírovat cizí články. Ještě to tady trochu poupravím a dozvelebím a pak zas bude nějakou dobu klid po boji.

To mě přivádí k myšlence - máte nějaké přání na článek? Třeba na nějaké obskurní téma, o kterém se špatně shánějí informace (aby to ale pasovalo do konceptu blogu)?
Jednoduše, za veškeré podněty budu ráda. Chci to tady jenom zdokonalovat. Musí to být perfektní místo pro všechny milovníky 19. století a nebožtíků!
(Zdraví Nebožka:D)
____________________________________________________________________________________________________
DODATEK 27. srpna
Oscar Wilde už má konečně svůj vlastní životopis. Už tam tedy není provizorrní článek, ale opravdu čistě má práce.

Oscar Wilde

24. srpna 2011 v 21:05 | Neb.
Oscar Wilde je tradičně pokládán za zástupce anglické dekadence, což koresponduje i s jeho životním stylem - žil si, jak chtěl, miloval muže, na tehdejší morálku se neohlížel. Jeho žena Constance od něj brzy odešla, protože už měla jeho skandálů dost.
Hrátky s osobami stejného pohlaví mu nakonec vynesly pobyt ve věznici, o něm napsal Baladu o žaláři v Readingu. Wilde je však znám spíše jako dramatik (Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel) a zakladatel moderně pojaté pohádky (Šťastný princ a jiné pohádky).



Paul Verlaine

24. srpna 2011 v 20:52 | Neb.
Prostřední z trojice prokletých básníků a významný představitel symbolismu se narodil roku 1844. Už jako mladý chtěl být básníkem, dostat mezi parnasistní básníky, Charles Baudelaire byl jeho modlou (když v roce 1867 zemřel, Verlaine na jeho pohřbu nechyběl). Ve dvaadvaceti vydal sbírku Saturnské básně, následovaly Galantní slavnosti - tyto dvě sbírky měly a dosud mají největší úspěch. V Umění básnickém definoval zásady symbolistické poesie. V Písních beze slov popisuje komplikovaný vztah k Arthuru Rimbaudovi, úroveň následujících básnických sbírek však klesá. Poté, co milence Rimbauda v hádce postřelil, byl krátce uvězněn a po návratu psal poesii vesměs nábožensky laděnou.
Zemřel v roce 1896.


George Sand

24. srpna 2011 v 20:26 | Neb.
George Sand (vlastním jménem Aurore Dupin, provdaná Dudevant; pseudonym je inspirován postavou jejího milence Julesa Sandeau) patřila k největším aktivistkám za ženskou rovnoprávnost a spisovatelkám dobrodružně romantických románů v 19. století. Mezi její nejznámější díla patří například Lélia, Indiana, Consuelo nebo Ďáblův močál.
Je o ní známo, že nosila mužské šaty, kouřila doutníky a vodní dýmku, prý byla dost promiskuitní, randila s Fryderikem Chopinem a Alfredem de Musset, který o jejich vztahu napsal celou knihu Zpověď dítěte svého věku.
Zemřela v roce 1876 na svém zámku Nohant ve věku dvaasedmdesáti let.




Arthur Rimbaud

24. srpna 2011 v 20:12 | Neb.
Jean - Arthur Rimbaud (20. října 1854 - 10. listopadu 1891) neboli božský rošťák udělal díru do světa svojí jedinou básnickou sbírkou - Iluminacemi. Spolu s Verlainem a Baudelairem patří do trojice prokletých básníků. Poměrně často se uvádí, že s Paulem Verlainem prožil bouřlivý vztah - otázkou však je, nakolik jde o pravdivou informaci a nakolik o spekulace. Jisté však je, že to byl právě Verlaine, kdo Iluminace nechal vydat.
Po rozchodu s Verlainem hodně cestoval, nakonec zakotvil v Africe. Strávil zde několik let, na začátku 90. let ale musel odjet kvůli zdravotním potížím. V květnu 1891 se definitivně vrátil do Francie a kvůli nádoru v koleni bylo nutno amputovat mu nohu. Syfilidou nakažený prokletec zemřel v listopadu téhož roku.



Edgar Allan Poe

24. srpna 2011 v 19:53 | Neb.
Kdo by neznal Edgara Allana Poea? Geniální básník, jehož provází pověst melancholického alkoholika, se narodil 19. ledna 1809 chudým hercům. Oba záhy zemřeli, a tak se Poe dostal do rodiny obchodníka Allana a přijal jeho jméno. Už jako mladík skládal básně; jeho prvním dochovaným dílem je rýmovaná satira Oh, Tempora! Oh, Mores!
Z jeho literární tvorby se patrně nejznámější stala elegie Havran a znělka Nevermore se navždy vryla do povědomí následujících generací. Poe ale proslul také jako zakladatel detektivní a hororové povídky; inspiroval i samotného Arthura Conana Doylea.
V říjnu 1849 ho nalezli v bezvědomí v Baltimore - chystal se jít volit, ale už do volební místnosti nedošel. O několik dní později zemřel.



Eyaculación post - mortem

22. srpna 2011 v 10:58 | Neb. |  Hudba, videoklipy, skupiny . . .
Už jsme tu dlouho neměli žádnou hudbu, dlouho žádný deathrock a dlouho ne španělský (a ten je sakra dobrej!).
Z čehož logicky vyplývá, že deficit je nutno nahradit.
Vive la musique déviante!

Vskutku originální písnička, která nechybí jistá komika.
Anochecer.

Bez zmínky o psychiatrii by to nebylo ono.
Navidades en el psiquiatrico.

A nakonec má oblíbená Desgracia Subcutanea.

Howard Phillips Lovecraft

21. srpna 2011 v 21:56 | Neb.
Úžasný mystifikátor a spisovatel příběhů o mimozemských existencích, Howard Phillips Lovecraft se narodil 20. srpna 1890 v Providence, kde 15. března 1937 také zemřel. Jeho Necronomiconu, který přisoudil šílenému beduínovi Abdulu Alhazredovi, uvěřil bezmála celý svět. To Lovecraft vytvořil mýtus Ctullhu, na nějž odkazuje ve valné většině svých povídek. Jeho oblíbenými postavami jsou rybovití lidé, náměty často velmi apokalyptické. Povídky se dají rozdělit do dvou skupin - ryze hororové inspirované zejména E. A. Poem a čistě fantaskní, nemají daleko ke sci - fi žánru.



Thomas Hardy

21. srpna 2011 v 21:08 | Neb.
Thomas Hardy (2.6. 1840 - 11.1. 1928), známý zejména pro svůj román Tess z D´Urbervillů, je britský klasik kritického realismu. Kromě románů (Daleko od hlučícího davu, Starosta Casterbrigeský, Lesáci atd.) psal také básně a povídky.
Děj je situován do fiktivního kraje Wessexu a jde o nějakou milostnou zápletku. Jeho tvorba občas vykazuje prvky komiky, ale v případě Tess z D ´Urbervillů jde zase o tragický příběh svedené dívky. Hardy tak odráží dobu, v níž žil, a daří se mu to víc než dobře.



Ladislav Fuks

21. srpna 2011 v 20:53 | Neb.
Ladislav Fuks (24. září 1923 - 19. srpna 1994) je autorem zcela se vymykajícím tradičním škatulkám. Jeho tvorba v sobě nese autobiografické prvky, prvky nadpřirozena, židovskou tematiku (ve velké většině, je to následek šoku z událostí II. světové války). Příběhy jsou často situovány do neexistujícího prostředí, kde se mísí doba stará a nová - například lidé jezdí bryčkami, ale i tramvajemi. Tvorba vykazuje jistou tesknost, často působí bizarně.
Fuks tvořil za totality, přesto jeho knihy vycházely bez větších problémů. Celý život tajil svoji homosexualitu, dokonce se i oženil, aby vyvrátil zvěsti o svém osobním životě.
Asi nejznámějšími knihami jsou Spalovač mrtvol a Pan Theodor Mundstock. Mezi díla vpravdě bizarní a na hraně reality patří Myši Natálie Mooshabrové a Pasáček v dolině; napsal ale také několik povídek (Růžové logaritmy, Smrt morčete, Mí černovlasí bratři. . .). Málo známý je fakt, že napsal životopis Julia Fučíka, Křišťálový pantoflíček.



Fjodor Michajlovič Dostojevskij

21. srpna 2011 v 20:31 | Neb.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij je jedním z nejzásadnějších ruských realistů 19. století. Narodil se 11. listopadu 1821 a zemřel 9. února 1881; v mládí se zapletl do revolučního kroužku, což mu vyneslo rozsudek, který byl ale na poslední chvílli odvolán. Psychické následky mu zůstaly až do smrti a hrůzné zkušenosti ze Sibiře se objevují v mnoha příbězích. Proslavil se díly Zápisky z podzemí, autobiografický román Zápisky z mrtvého domu, revolučními událostmi inspirované Běsi, Uražení a ponížení nebo Zločin a trest. Dodnes se též hrají jeho dramata jako Bratři Karamazovi a Idiot.
Pro jeho tvorbu je charakteristické důkladné vykreslení psychických pochodů postav, nelítostné podávání otřesných dobových faktů. Většinou se soustředí na osudy lidí, kteří se nějakým způsobem ocitli mimo společnost.


Honoré de Balzac

21. srpna 2011 v 20:17 | Neb.
Honoré de Balzac (20. května 1799 - 18. srpna 1850), autor Lidské komedie, patří k nejvýznamnějším francouzským spisovatelům realistického románu první poloviny 19. století. Začínal tvorbou dramat, která neměla příliš velký úspěch, psal též gotické/černé romány a pokoušel se také o poesii. Z nejznámějších děl zmiňme jádro Lidské komedie, a to Otec Goriot, Ztracené iluse a Lesk a bída kurtisán. Využívá principu vracejích se postav, jimiž jsou zločinec Vautrin, básník Lucien Chardon de Rubempré nebo třeba baron de Nucingen, které se vyskytují takřka ve všech románech.
Je o něm známo, že jeho pracovní tempo bylo vražedné; na jeho následky ostatně také zemřel už v jednapadesáti letech, slepý a v bolestech.



Charles Baudelaire

21. srpna 2011 v 19:59 | La Duchesse
Charles Pierre Baudelaire byl prvním z tzv. prokletých básníků, nepovažujeme - li za prvního "proklatce" Francoise Villona.
Baudelaire se narodil 9. dubna 1821 a zemřel 31. srpna 1867 v Paříži na syfilis.
Proslavil se básnickou sbírkou Květy zla, dílem, které ve své době pobuřovalo svojí syrovostí, morbiditou a odtažitým postojem vůči náboženství, a dílem Malé básně v próze, kde obhajuje svoji teorii, že báseň nemusí být nutně veršovaná a rytmická, ale že hlavní poetickou myšlenku vyjadřují mnohem spíše básnické prostředky.



Samohana a sex podle lékařů z dvacátých let

19. srpna 2011 v 13:18 | Neb. |  Jak se žilo nebožtíkům, než umřeli
Sexualita 20. let 20. stoletíVětšinou máme za to, že v minulosti ne tak dávné se na lidskou sexualitu nazíralo jako na něco nečistého. V knihách po dědečkovi, zdravovědě z dvacátých let minulého století, jsem našla několik pozoruhodných odstavců. Některé jsou komické (například ten poslední), některé mě trochu překvapily, jiné ani tolik ne. I tak je ale zajímavé sledovat, co si tehdy lidé o sexualitě mysleli a jak s ní nakládali, co myslíte?

Jakmile vnikne mužské sémě (spermatozoon) do ženského vajíčka v děloze, nastává početí. To má být jediným cílem pohlavních styků.
♦ ♦ ♦
Pohlavně perversní (zvrhlý) je takový člověk, který je pohlavně váben k jiné osobě téhož pohlaví, nebo který ukájí svůj pohlavní pud na osobě stejného pohlaví.
♦ ♦ ♦
Samohana je nejen nejškodlivější a nejvíce oslabující zvyk, ale též nejrozšířenější mezi mládeží. Bývá získána obyčejně v době pohlavního dospívání nebo krátce před ním, ale někdy se jí naučí již velmi malé děti od zvrhlých chův nebo zkažených starších dětí. Často se naučí děti samohaně ve společnosti jiných, kteří ji poznali z pollucí (samovolný výtok semene), někdy k ní však bývají přivedeny podrážděním údu vzniklým náhodným dotykem vlastní ruky. . . I mysl i tělo velmi trpí následky často a dlouho provozované samohany, a je otázka, komu z nich to více škodí. Jistě že samohana olupuje muže o jeho mužství a činí jej méně způsobilým pro povinnosti života, a při stálém a častém provádění končí i úplným nervovým a tělesným zhroucením. . . Svým pudem uznává svou nezpůsobilost a plaše se uhýbá přímému pohledu normální a zdravé mladé ženy. Klesajíc čím dál tím hlouběji podléhá oběť této neřesti mnohým nemocem, hlavně nervovým poruchám, hysterii, někdy i padoucnici, paralyse, nemocem páteře a choromyslnosti.
♦ ♦ ♦
Oběť samohany, byla - li pěstována velmi nemírně, projevuje stejný nedostatek mužné síly jako eunuch. . .

Back from the dead! aneb vaše oblíbená zombie je opět doma

19. srpna 2011 v 12:56 | Neb. |  Ze života, hlavy i srdce Nebožky
Her Rotting Majesty je už definitivně ve svém běžném sídle, nikoliv na tom letním. Velice ji to mrzí, jelikož zahradu a stromy, ze kterých by si mohla trhat švestky a rovnou je požívat, tady nemá. Nezbývá jí nic jiného než se s tím smířit. Smrk.
Konec srandiček, tento článek jako mnoho z této rubriky nemá žádné vyšší poslání. Jenom vám potřebuju sdělit, že UŽ MÁM PLATFORMY!!!
(představte si Nebožku při primitivním obřadném tanci radosti)
To by byla jedna věc. Druhá je, že jsem se rozhodla, že sepíšu první životopis Balzaka, který napsal český občan. Tímto slavnostně vyhlašuju založení nové vědní disciplíny - balzakologie.
Můj život se ale neomezuje pouze na Balzaka, ještě pro vás mám v záloze Rimbaudovo cestování a samohanu v pojetí 20. let minulého storočí.
Ta se tady vyskytne ještě během dneška.
Bod číslo tři - ke každému odkazu spisovatele přibude malý medailon - bude to jako takový vstupní salonek, kde se dozvíte nejpodstatnější informace; odsud se návštěvník může přesunout do komnat toho kterého Literárního Veličenstva. Proč to píšu - až se tady objeví několik krátkých článků na toto téma, to jest onen avizovaný medailon, který potřebuju k odkazu. Ale to je jedno, to píšu, abyste se neděsili přehršle informací.

Nic dalšího mě teď nenapadá.
Ten obrázek vpravo jsem já. Fotil ho Olda Horák a mně se speciálně tahle fotka strašně líbí. Tak se chlubím!

Jeden den Honoré de Balzaka

15. srpna 2011 v 19:27 | Neb. |  Honoré de Balzac
O Balzakovi je známo, že pracoval neúnavně téměř ve dne v noci, aby splatil dluhy, které mu zbyly po nevydařeném pokusu s tiskárnou. Balzac ale vlastně nikdy všechny dluhy nesplatil; vždycky si našel něco důležitějšího, na co bylo třeba peníze využít.
Stefan Zweig v knize Balzac popisuje, jak asi tento slavný literát trávil svůj den na základě dobových svědectví, dochované korespondence a td. - udělala jsem z toho své vlastní resumé, to následuje hned pod tímto odstavcem.

20:00 až 0:00 spí v důkladně zatemněném pokoji.

0:00 přichází sluha do jeho temnice a rozzžíhá šest svic. Balzac vstává, zatímco se svět ukládá ke spánku - uprostřed noci nehrozí žádné rušivé vlivy jako jsou nakladatelé a věřitelé, může souvisle pracovat.

"Je pro mne nemožné pracovat, musím - li se přerušovat nebo musím - li jít ven. Nepracuji nikdy toliko jednu nebo dvě hodiny."

Balzak si obleče svoji dominikánskou kutnu; tento oděv má několikeré výhody, a to ty, že neškrtí, neomezuje ho v pohybu a je tedy maximálně pohodlný.V pase je jeho kutna převázaná pletenou šňůrou (později to byl zlatý řetízek), místo krucifixu mu u pasu visí nůžky a hladítko na papír.

Pokoj zůstává zatemněn, ježto umělce ani v nejmenším nezajímá, jestli se venku rozednilo či nikoliv a nehodlá se tím nechat jakkoliv vyrušovat.

Spisovatel si zkontroluje, zda má připraveny všechny nezbytnosti - hladké, lehce namodralé papíry, ze kterých jej nebudou bolet oči, havraní brka (jiná nepoužíval), kalamář ze studentských let a jednu, případně dvě lahve inkoustu.

Píše, dokud mu ruka neztuhne v křeči.Vaří si silnou kávu, někdy používá sedlinu z minulého dne a zalije ji trochou studené vody, čímž vzniká jakási kávová kaše - prý silnější než klasická káva.

8:00 klepe sluha, Balzac posnídá. Sluha rozhrne záclony, jeho pán se mezitím asi hodinu koupe ve vaně, odpočívá tam a přemýšlí.

Přichází všelijací poslíčci od nakladatelů se štosy korektur a věřitelé.

Cranford aneb Viktoriánský seriál na ČT1!

9. srpna 2011 v 20:22 | Neb. |  Filmy a seriály s tematikou 19. století
Včera jsem si listovala televizním programem a narazila jsem tam na Cranford - hezký seriál o pěti dílech zasazený do viktoriánské doby (myslím, že to byla čtyřicátá léta). Jde o popis života lidí na takovém menším městě, kterak mezi sebou jednají, zamilovávají se a hádají. Je tam krásně popsaná mentalita tehdější doby, třebaže je trochu romantické.

Pětidílný seriál Cranford, kde hraje například Judi Dench nebo Imelda Staunton, obě vynikající herečky, můžete sledovat na ČT1 každý den v 9:30 od 18.8 (odkaz na popisek ČT).

Příběh začíná příjezdem mladého doktora Harrisona, v jehož schopnosti obyvatelé Cranfordu až tolik nevěří, ale také se zde objeví nová obyvatelka, neteř paní Jenkynsonové. Samozřejmě tu dojde k nějakým těm milostným pletkám, mladý doktor je sympatický a hodný hoch po studiích - to by bylo, aby jej nezačaly všechny slečny uhánět!
Dalším motivem je taky počínající technická revoluce, která narušuje poklidný život starousedlíků a znamená pro ně nepříliš vítanou změnu poměrů.
Podrobnosti vám sdělovat nebudu, abyste ze seriálu vůbec něco měli, budete - li jej sledovat. Rozhodně ho doporučuju, je to napínavé, dobře to končí a nechybí žádné rysy viktoriánského románu (předlohou pro scénář se stal stejnojmenný román od Elizabeth Gaskell z roku 1853).

Zde trailer v původním znění.